Odbočíte-li na Gerlově Huti na silnici vedoucí do Hartmanic, pak se po třech kilometrech jízdy smrkovým lesem krajina otevře v novohůrecké louky. Pozadím pro tuto malebnou scenérii je Hůrecký vrch.
Hůrecký vrch, zvaný též Hůrecká hora a dříve Haidler Riegel či Hurkenthaler Riegel, je výrazným vrcholem Debrnické hornatiny, jednoho ze tří okrsků Železnorudské hornatiny tvořící západní část Šumavy. Své české jméno získala hora podle tří Hůrek, vesniček ležících na jejím úpatí.
Vrch je celkově protažený od severozápadu k jihovýchodu, ve stejném směru je orientován i hřeben Hůreckého vrchu táhnoucí se od severního spočinku (1063,3 m.n.m., waypoint R2) k vrcholu. Nejvyšší bod vrcholu vystupuje do nadmořské výšky 1099,4 metrů (waypoint R1), což Hůrecký vrch řadí až na zhruba 140. místo mezi šumavskými tisícovkami. Přestože v sousedství hory naleznete mnoho značně vyšších vrcholů, nepůsobí Hůrecký vrch na člověka jako nějaký drobeček. Příčinou jsou především výrazná údolí: na západě Polomské údolí s Drozdím potokem a na jihu Hůrecké údolí s Jezerním potokem. Tato poměrně hluboká údolí dostatečně oddělují Hůrecký vrch od masivu Polomu a Dřevěné hole, severního výběžku Ždánidel. Nad nejvýše položené sedlo u Hůrky vystupuje vrchol o 106 metrů, což řadí Hůrecký vrch mezi české ultratisícovky. Převýšení oproti Jezernímu potoku pod Starou Hůrkou je přibližně 220 metrů a nejvyššího převýšení 275 metrů dosahuje oproti Slatinnému potoku při jeho ústí do Křemelné.
Pahýl Novohůrecké jedle
Těleso hory je budováno migmatitem a žulou. Se středně až hrubě zrnitou žulou se setkáte především v nižších partiích severních a východních svahů, dále na samotném vrcholu a severním spočinku. Migmatit tvoří jižní, západní svah a většinu hřebene. S horninami se prakticky můžete setkat na svazích, které jsou pokryty rozptýlenými balvany, na severním spočinku lze najít drobné skalky (waypoint R2). Pro prohlédnutí charakteru hornin je zajímavá hřebenová cesta, která místy vypadá jako kamenného moře.
Na jihovýchodu nad Starou Hůrkou mají stráně charakter suťových svahů, na kterých se zachovaly původní porosty. Pro jejich hodnotu jsou chráněny ve formě I. zóny národního parku. Na zbytku svahů převažují smrkové lesy přecházející ve smíšené s podílem buku, jedle a jeřábu, někdy jsou porosty až špatně prostupné. Jen na několika místech lze narazit na paseky, které nabízejí velmi skromné výhledy. Největší strom jsme potkali na samém vrcholu, ale jde o již ležící buk. Podobná situace je se známější třísetletou Novohůreckou jedlí u silničky k Hůrce, která se dávno zřítila a stojí z ní jen upravený pahýl (waypoint T4).
Kudy ke krabičce
Jste-li smířeni s tím, že navštívíte tisícovku s místy pěkným smíšeným lesem, pojďte na vrchol. Při příchodu od Nové Hůrky, kde je placené parkoviště (waypoint PA, streetview), doporučujeme cestu stoupající k severnímu spočinku. Odbočíte na ni z modré turistické hned na začátku lesa (waypoint T1). Velmi brzy se rozděluje na dvě cesty, vy zvolte pravou větev a stoupejte stále vzhůru do příkrého svahu. Až dosáhnete hřebenu, cesta se stočí k vrcholu vpravo a bude pokračovat s jen velmi mírným stoupáním. Po pravé straně několikrát zahlédnete přes mladé stromky Polom (waypoint R3), podél cesty pak zakrslé buky. Nedaleko vrcholu odbočte na cestu stoupající ještě výše (waypoint T2), přivede vás na malé travnaté prostranství blízko keše i vrcholu.
Při cestě od Hůrky dojděte na jihozápadní úpatí (waypoint T3), odkud vede přímá cesta až téměř k vrcholu. Procházíte-li přes Hůrecký vrch dál, lze vždy druhou cestu použít pro sestup.
Národní park Šumava
Keš je umístěna na území Národního parku Šumava, v části volně přístupné veřejnosti. Při svém pobytu buďte k přírodě ohleduplní: chovejte se tiše, odnášejte si své odpadky, zapomeňte na rozdělávání ohně a v lesích vynechte i kouření. Květiny, stromy a veškeré živočichy nechte růst a žít, jsou tu doma a mnoho z nich patří mezi ohrožené. S kolem jezděte jen po silnicích a vyznačených cyklostezkách, kdekoliv jinde sesedněte. Pohybujete-li se mimo značené či zpevněné cesty, jděte tak, aby příroda po vaší návštěvě zůstala stejná i pro další návštěvníky. Respektujte I. zóny národního parku chránící nejcennější a nejstabilnější území s přirozenými ekosystémy a vstupujte do nich jen po vyznačených cestách. Děkujeme!
(kopie listingu)