HISTORIE
Rozlehlá kaskádovitě uspořádaná zahrada o výměře 12,4 hektaru leží v Markétské ulici a je součástí klášterního komplexu benediktinského arciopatství sv. Vojtěcha a sv. Markéty v Břevnově na Praze 6. Zahrada se nachází v nadmořské výšce od 325 do 368 m. n. m. Ze severní strany sousedí s vysokoškolskou kolejí Na Větrníku. Zahrada břevnovského kláštera aneb Markétská zahrada v Břevnově je společně s klášterem od roku 1991 chráněna jako národní kulturní památka České republiky. V první polovině 18. století vzniklo také dochované členění a koncept barokní zahrady. Už tehdy byl upravován terén a založeny terasy. Na ně navazovalo postavení hlavních terasových zdí a byla dokončena výstavba pavilonu Vojtěška a také oranžérie. Tehdy měla barokní zahrada část veřejnou, klausurní a hospodářskou. Klausurní zahrada přiléhala k budovám ze severu, v její těsné blízkosti byly zahrady užitkové a okrasné jako Šudovka, Kuchyňská, Provizorská, Správcovská, Převorská a Farská. Na třetím nádvoří na západ byl Rajský dvůr. Opakované zábory a plenění kláštera v letech 1743, 1848 a 1870 a hlavně požáry se postaraly o nedochování dokladů o výsadbách v těchto zahradách. V místech pod ohradní zdí kláštera u Markétské ulice bývala vestavěná zahrádkářská kolonie z 60. let 20. století a kvalitní výsadba barokní zahrady a hospodářského zázemí kláštera byla zčásti nahrazena tendenční výsadbou z bříz a náletů. Po revoluci v roce 1990 byl benediktinskému řádu navrácen zpět areál břevnovského kláštera. Po 40 letech hospodaření komunistů zůstalo v zahradě pouhé torzo zdí bývalé oranžerie a přilehlých komponovaných teras, které se postupně opravují. Keška už tu jedna byla, ale právě s opravami zmizela...
SOUČASNOST
Zahrady břevnovského kláštera, včetně zchátralé oranžerie, se díky Ateliéru M1 architekti s.r.o. proměnily k nepoznání. V letech 2009–2012 probíhala stavební obnova zahrad, kde Atelier M1 zajišťoval prováděcí dokumentaci a autorský dozor výstavby (celkem byla vynaloženo 75 milionu korun). První etapa rekonstrukce zahrad a oranžerie byla dokončena v květnu 2012 a povedlo se opravit tyto objekty: zahradní gloriet Josefka, oranžerie, několik set metrů masivních cihelných terasových stěn, samozřejmě nová infrastruktura, objevený vodní rezervoár s fontánou, horní sad s masivními opukovými ohradními stěnami a také socha sv. Jana Nepomuckého. Sady jsou denně přístupné od 6:45 do 20:00. Ve čt-ne 12-18h můžete navštívit galerii Entrance či klášter viz stránky.
Socha sv. Jana Nepomuckého
Patron Čech, kněží a zpovědníků, uchování zpovědního tajemství, cestování, poutníků, šťastného návratu (proto jsou jeho sochy umístěny většinou na rozcestích a na mostech), lodníků, vorařů, mlynářů, proti pomluvám, za mlčenlivost, proti nebezpečím z vody, jezuitů, patron všech vod. Je zobrazován obvykle s nějakou s těchto možností: jako kněz v rochetě a kožešinovém pláštíku, se štolou a biretem na hlavě, křížem v náručí a knihou a palmou v ruce; pět hvězd kolem hlavy (které podle legendy ukazovaly, kde leží ve vodě Janovo tělo), prst na ústech, jazyk, staroboleslavské palladium (podle legendy putoval světec do Staré Boleslavi),kotva. Pískovcová socha sv. Jana Nepomuckého z roku 1740 od sochaře Karla Josefa Hiernle byla v rámci rehabilitace zahrady přesunuta od vstupní brány areálu před západní vstup do kostela. Byl vytvořen zatravněný vyvýšený pahorek, na který byla socha postavena. Večer je nasvícená reflektory.
Stage 1: N 50° 05.069 E 014° 21.349
Počet laviček za sochou sv. Jana Nepomuckého = A
Number of benches behind the statue = A
Vojtěška
Podle pověsti sešli se u studánky kníže Boleslav II. (zvaný Zbožný) z vládnoucího rodu Přemyslovců a sv. Vojtěch, druhý český biskup z rodu Slavníkovců. Oba měli podobný sen, v němž byli Hospodinem vyzváni, aby u silného pramene studené vody Brusnice na místě nedaleko Prahy založili benediktský klášter. Společnou výzvu uposlechli a setkali se na místě zjevném jim ve snu. U pramene uviděli jelena, který se chtěl napít vody. Bránilo mu v tom břevno. Sv. Vojtěch břevno z pramene vyňal, voda prý prudce vytryskla a jelen tak mohl ukojit svoji žízeň. Břevno - osekaná větev se zbytky tří pahýlů po větvích (ostrev) - se stalo součástí klášterního vzniku. Skutečnost se nijak neliší od jejich snu. V roce 993 přivedl sv. Vojtěch z Říma 12 mnichů a pomohl jim založit první mužský klášter v Čechách ku cti sv. Benedikta. Studánka, z níž vyvěrá podle našich předků léčivý pramen, jehož voda měla blahodárné účinky zejména na nemocné oči, vytváří potok Brusnici, protéká pod klášterními budovami, napájí společně s ostatními prameny malé rybníčky pod klášterem i ve Střešovicích, protéká Jelením příkopem pod Pražským hradem a vlévá se do Vltavy pod Strakovou akademií. Patrně za opata Bavora (1290 - 1332) byl nad pramenem zbudován polygonální pavilon uzavřený žebrovou klenbou. Nad středověkou stavbou vyrostl v letech 1724-1726 patrový letohrádek, postavený Kiliánem Ignácem Dientzenhoferem. Klenbu sálu Vojtěšky ozdobil malíř František Lichtenreiter umělecky nenáročnou malbou s námětem Zázraku poustevníka Vintíře. V roce 1749 umístili břevnovští benediktini nad pramenem dřevěné sousoší sv. Vojtěcha a Boleslava Zbožného, které vyřezal sochař Josef Klein. Sousoší bylo roku 1967 bohužel velmi poškozeno a na původní stav ukazují jen historické fotografie a dobový model. Velká oprava Vojtěšky byla provedena za opata Jana Nepomuka Rottera (1844-1886) a další rekonstrukce byla až v letech 1990-1995. Skupina soch nad původní klenbou představovala výjev setkání slavného Přemyslovce s moudrým Slavníkovcem. Název Vojtěška se objevuje poprvé až v listině z roku 1443, kdy majitel vinice nad ní postoupil pramen opatu kláštera.
Stage 2: N 50° 05.136 E 014° 21.328
První číslice na ceduli = B=1
First digit on the sign = B=1
Plastika u oranžerie
Zajímavá plastika u oranžerie, pravděpodobně z roku 2012. Bohužel k dílu nejsou žádné podrobnosti...
Stage 3: N 50° 05.167 E 014° 21.336
Počet obličejů = C
Number of faces = C
Oranžerie
Ve středověku mívaly kláštery rozsáhlé pozemky a polnosti, které jim zaručovaly potravinovou soběstačnost. Výstavba skleníku v roce 1736 dle návrhu K.I.Dientzenhofera dovolila pěstování ovoce a zeleniny i v chladnějších měsících roku. Navíc byly ve skleníku kultivovány mladé stromky. V klášterní kronice dokonce nalézáme záznam o objednávce 200 pomerančových 
a citrusových stromků, které byly ale pravděpodobně zakoupeny spíše pro klášterní zahradu. Na zdech teras se pěstovalo víno. V obou křídlech oranžerie se pěstovaly květiny pro výzdobu kostela, svatby, pohřby a později i na pořádání tanečních zábav na Marjánce. Podle záznamu z roku 1744 byla u oranžerie chmelnice. V roce 1949 Státní památkový úřad označil skleník za rozpadlý natolik, že by bylo lepší postavit novostavbu. Toto však v roce 1953 Správa státních paláců vyvrátila a podle ní by objektu stačila jen řádná oprava. Na opravu však nebyly peníze a tak dál chátral a sloužil jako přechodné útočiště bezdomovců. Objekt sloužil až do roku 1952, kdy byl částečně rozebrán a okolní květinová zahrada zničena. V letech 2009-2012 byla díky dotacím, AtelieruM1 a městské části Praha 6 provedena revitalizace oranžerie. Hlavním úkolem atelieru tedy bylo především vrátit tomuto jedinečnému dílu původní podobu ze zachovalých plánů z roku 1945. V případě oranžerie se jednalo o znovupostavení stavby, ze které zbylo jen torzo. Atelier vycházel hlavně z dobové fotodokumentace a vzpomínek posledního zahradníka pracujícího v klášteře, pana Karla Morávka, který se obnovy oranžerie nedožil o 1 měsíc. Součástí parteru před zrekonstruovanou oranžerií je i nová kruhová fontána s vodotryskem (video).
Současné a budoucí využití oranžerie klášter teprve hledá. Na provozování skleníku s okrasnými parkovými citrusovníky, palmami a oleandry nemá klášter finanční prostředky. V koncepci otevřené klášterní zahrady bude oranžerie sloužit především pro pořádání výstav a přednášek, ale kdo ví, třeba se časem najdou i prostředky pro pěstování teplomilných rostlin. Momentálně slouží jedna polovina jako galerie Entrance a druhá jako ateliér.
Stage 4: N 50° 05.166 E 014° 21.388
Počet světel před vchodem do oranžerie = D
Number of lights in front of the entrance to the orangeria = D
Výhled
Zde je příjemné odpočinkové místo s výhledem jak na klášter, tak na rybníky pod klášterem. Zde nás bude zajímat jméno architekta (podílel se na stavbě oranžerie, přestavbě Vojtěšky), které je vyryté v levém horním rohu lavičky.
Stage 5: N 50° 05.174 E 014° 21.456
Počet písmen v levém horním rohu lavičky děleno třemi = E
Number of letter on the bench divided three = E
Zahradní gloriet Josefka
Zahradní gloriet z let 1761—63, později přestavěný na kapli, tzv. „Lurdskou jeskyni“. Dnes se této drobné stavbičce v zahradě říká „Josefka“ — podle sochy sv. Josefa, která stávala uprostřed. Jediná velká oprava této kaple je zaznamenána v roce 1939. Jistě ne náhodou směřuje hlavní zahradní osa, procházející Lazarkou, Vojtěškou a Josefkou, na katedrálu, tj. na hrob sv. Václava a Vojtěcha. Cesty v prostoru mezi Josefkou a Vojtěškou lemují habry.
Stage 6: N 50° 05.159 E 014° 21.582
Počet bočních oken = F
Number of side windows = F
Finální souřadnice -
N 50° 05. 1 (C+D) (A+1)
E 014° 21. (E-C) 1 (F+4)
25.8.2015 změněn výpočet - indície jsou stále stejné
(závorky se nenásobí) součet všech indicií = 22
Keška je malá plastová krabička o velikosti menší small. U finálky hledejte prosím nejprve očima a až poté rukama - když si nebudete vědět rady, koukněte se na nápovědu! Snažte se příliš nespoilovat umístění finálky a dobře jí maskujte....Přeji šťastný lov :)