V části jménem Kopaná ve Frenštátu pod Radhoštěm najdete kromě sportovní střelnice i nenápadný pohankový mlýn. Tento mlýn tradičním způsobem zpracovává pohanku a těší se velké oblibě.

Pohanka patří k teplomilným rostlinám. Její vegetační doba je krátká. Množství osiva je uváděno od 40 do 120 kg na hektar, a to podle kvality a kamenitosti půdy a podle způsobu setí - ručního, či strojního. Podle pranostik předků se má pohanka sít, jsou-li "beránky na obloze". Ty signalizují, že by do tří dnů mělo pršet. 
Vegetační doba růstu pohanky trvá od 99 do 120 dnů. Pak se sklízí. V průběhu jejího růstu je třeba dávat bedlivý pozor ma mnoho věcí, které by mohly rostlině ublížit. Velmi důležité je počáteční zavlažování. Pozor musí pěstitel dávat i na zimní mrazíky, které dokáží spálit již naklíčenou pohanku. Proto se v horských či pohorských oblastech seje až od druhé poloviny května do počátku června. Po třech týdnech vyroste rostlina do výšky půl metru a objeví se na ní první krásně bílá až bílerůžová kvítka.

Mlynáři z rodu Šmajstrlů z Kopané ve Frenštátě pod Radhoštěm melou pohanku už po pět generací od roku 1861. Používají přitom technologii mechanického loupání, při němž (na rozdíl od tepelného zpracování) zůstávají v pohance zachovány vitamíny i další hodnotné látky. Přáním majitele je, aby pohanka i nadále přinášela lidem zdraví, které stále zůstává tím největším bohatstvím každého člověka.
Mechanické loupání je založeno na opakovaném obrušování obalových vrstev nažky mezi mlýnskými kameny, nebo rotujícími kotouči s drsným povrchem. Pro dobrou výtěžnost je třeba zpracovávat pohanku tříděnou podle velikosti nažek (kalibrovanou). Technologický proces mechanického loupání pohankových nažek zachovává původní chuťové vlastnosti pohanky včetně vysoké dietetické hodnoty.

    

Sklizeň pohanky 
V minulých dobách se pohanka kosila srpem, později upravenými kosami, tzv. hrabicemi. Tento nástroj měl na sobě upoutáno plátno, takže při sečení ukládal posečené obilí do řad. Ty se pak ručně odebíraly a skládaly do snopů, které se pak ukládaly do mandelů k proschnutí. Bylo-li příznivé počasí, stačily k proschnutí tři dny. Pak se muselo obilí co nejdříve odvézt z pole do stodoly.

Mlácení pohanky 
Snopy byly ve stodole a zrno čekalo na vymlácení. Vzpomínám, jak tatínek připravoval mlátičku. Byl to velký obřad. Nejprve ji důkladně promazal strojním olejem, napnul a navoskoval řemeny. Poté mlátičku vyzkoušel. Všechny činnosti byly dokonale rozdělené. Já jsem stál na fúře a podával snopy na stůl mlátičky, tatínek je vkládal do mláticího bubnu, bratr ukládal do stohu slámu, kterou mu vidlemi podávala maminka. Vymlácené zrno odebíral z pod mlátičky dědeček a sypal je rovnou do pytlů. Ani děvčata neměla času nazbyt. Kolem mlátičky se muselo uklízet, pod vyprázdněným vozem leželo ještě hodně obilí. 
I přesto, že mlátička čistila zrno od hrubých nečistot, musela se pohanka ještě zbavovat na fukaru zelených lístků a polámaných stonků, aby se při skladování nezapařila. Takto upravené zrno se nakonec přečistilo na trieru, který je zbavil příměsí jiných obilovin a plev.

Krabičku prosím vracejte na místo a dobře maskujte.