Chtěl bych vás přivést do míst, jichž se GC zatím moc nedotkl. Nejspíše proto, že to, co zde bývalo zajímavé, vzal čas a pamětníků ubývá. Jedním z těch ještě dosažitelných, dá-li se to tak říct, je můj otec, kešer Buffallo54.
Zdejší končiny jsou tzv. extravilánem katastru Hladkých Životic, jeho úplně okrajovou částí, místem, kde se tento katastr stýká s katastrem Suchdolu nad Odrou, s katastrem Kunína a katastrem Hukovic. Přirozenou hranici mezi Hladkými Životicemi a Kunínem zde tvoří silně meandrující řeka Odra, jež zároveň tvoří hranici mezi dvěma geografickými celky a to pohořím Beskydy na jihu a Jeseníky na severu. Odra a plochy kolem ní odtud až po Ostravu jsou současně chráněnou krajinnou oblastí Poodří.
A přece. Zde, kde je dnes liduprázdno, kde jen pulzující dopravní ruch silnice č.57 dává vědět o životě lidí, se před druhou světovou válkou ještě čile podnikalo i žilo a bydlelo. V prostoru, vymezeném železnicí Bohumín – Česká Třebová a řekou Odrou, byla dvě obydlí hradlařů na železniční trati, valcha na kůže, valcha na plátno, statek Karlův dvůr, velký Plachkeho vodní mlýn a hlavně – zájezdní hostinec Na Skřivánčím, jenž nesl číslo popisné 104. Jen jeho dnes ještě připomíná pomístní název Skřivánčí pole – louka s krásným solitérním stromem, která k bývalému hostinci přiléhala. Jediná informace navíc, již se k hostinci podařilo dohledat, je ta, že ještě dříve to byl domek na výběr mýtného, tedy mýtnice, německy Mauthäusel. Mýtné byl poplatek, vybíraný na silnicích, mostech a přívozech. Na státních silnicích povinnost platit mýtné trvala do roku 1895, k úplnému zrušení výběru mýtného došlo v roce 1902.
Otec si ještě pamatuje ze společných cest s rodiči z Kunína do Hladkých Životic, že z hostince ještě dlouho stálo to, co z něj udělalo životické JZD – přístřešek pro krávy, pasoucí se na Skřivánčím poli. Udělali to tím způsobem, že vybourali vnější nosné zdi tak, aby zbyly ještě dost pevné pilíře, nesoucí střechu. Takto to bylo až do dále uvedené stavby mostu.
Podobně jako trosky hostince stála ještě dost dlouho budova Plachkeho vodního mlýna. Nejdříve celá, pak začala být vytlučena okna, později už zbyly jen otvory ve zdech, propadla se střecha a zbytku zřejmě pomohly k zemi stroje. Ještě dlouho, než zde byl vyvěšen zákaz, se sem svážely všemožné odpady z širokého okolí. Dnes mlýn připomíná už jen bývalý a v podstatě vyschlý náhon a vyschlý zásobní rybníček před prostorem bývalého mlýna. V prostoru mezi valchou na plátno a Karlovým dvorem stála také ještě snad do počátku devadesátých let poslední veliká stodola, navíc poslední polygonální. Ta zase sloužila jako seník zdejší šlechtitelské stanici. Zkoušeli jsme ještě s pomocí otcova děda a mého praděda nalézt něco po bývalé valše na kůže. Našli jsme – tašku ze střechy. Odložili – a někdo ji vymudlil :-(…
Je třeba říci, že do sedmdesátých let minulého století se přes Odrou neklenul onen komfortní široký most, který dnes člověk, jedoucí v autě, téměř ani nevnímá. Když na něj otec vzpomíná, tak se v podstatě vždy znovu rozesměje údajné velké tabuli, jež stavbu mostu provázela. Stálo na ní: "Tuto stavbu vede Vítězslav Vítámvás"
. Před tímto novým mostem, jenž řeku Odru překlenuje v úrovni nivelety silnice, zde byl starý dřevěný most, uložený mnohem níže tak, jak tehdejšími technickými prostředky dokázali tak široký tok překlenout. Z obou stran se k němu sjíždělo dolů, ve směru od Kunína navíc po malé „serpentině“. Zbytek té staré, asfaltové serpentinky dodnes existuje – slouží hlavně rybářům k parkování. Když se po serpentince sejde až ke břehu Odry, lze nalézt strom, na němž je dodnes vidět, že sloužil jako živý patník po levé straně silnice a okem se dají nalézt zbytky základů onoho starého mostu. Důsledek jeho nízkého uložení je jasný: kdykoli se, zvláště po jarním tání, zvedla hladina Odry, byl most pod vodou a do Hladkých Životic (kam se tehdy z Kunína jezdilo pravidelně za prarodiči) se muselo oklikou přes Suchdol nad Odrou. Když se hladina Odry zvedla až na silnici, býval od světa odříznut i zájezdní hostinec – ale prý tak, že do něj voda nikdy nenatekla.
Kdo by se více zajímal, může tyto končiny prozkoumat na úžasném serveru
kontaminovaných míst ČR. Zde se dají zapnout buď historické letecké mapy nebo aktuální letecké mapy, případně je obě zcela plynule prolínat. Do toho se dá zapnout katastr nemovitostí, pozemkový katastr a ortomapy. Jediná nevýhoda je absence vyhledávání – požadované místo se musí z celorepublikového pohledu postupně přiblížit a najít.
Ale kdo si tu práci dá, najde ve zmíněném prostoru ještě v padesátých letech stojící hostinec Na Skřivánčím, Plachkeho vodní mlýn, proti proudu bývalého mlýnského náhonu i valchu na kůže a na druhé straně silnice se dá najít i ona polygonální stodola. Když se vydáte po modré turistické značce od vlakového nádraží Hladké Životice, půjdete po stále ještě celých a zachovalých hrázích, jež tady kdysi zadržovaly vodu v rybnících a jež se rozkládají na obě strany od silnice č. 57. V prostoru mezi tzv. Kolonií (oddělená dolní část H.Ž. kolem nádraží) a řekou Odrou je dodnes zachovaný pomístní název Nový rybník. Jak dobře naši pradávní předci pracovali, je vidět právě na tom, že z dávno, možná dvě tři století, vyschlých vodních ploch, zůstaly dodnes ony hráze.
Když z padesátsedmičky odbočíte čumákem napřed na uvedený waypoint – POZOR! není to vždy úplně bezpečné ani z jednoho směru – akci si předem promyslete a připravte!! – budete po levé ruce mít docela rozsáhlé suťoviště, v němž po bližším pohledu poznáte sejmutý povrch nějaké silnice. Toto je „živý“ doklad toho, jak se za socialismu prováděla „rekultivace“ krajiny, kdy každá „škarpa“ byla dost dobrá k zavezení. A celý bývalý zájezdní hostinec - osvěžovna i „penzion“ dávných formanů s pohonem leda na „chlupatý benzín“ - je pohřbený pod touto obludnou navážkou.
Abyste ale neřekli, že jsem vás zavedl jen do pustiny s vyvezeným odpadem, ukáže vám první stage koordináty k druhé zastávce, připomínající název tohoto prostoru (Skřivánčí pole po vaší levé ruce zde končí) a zde získáte souřadnice k finálce, ukryté hlouběji v těchto klikatou Odrou i Křivým potokem zbrázděných končinách. Nejdříve se nechejte cca 1400m vést modrou stezkou, hojně využívanou cyklisty, od waypointu ve směru Suchdol n/O a nikam neodbočujte, dokud nepřijde BROD. Teprve za brodem se vydejte za šipkou navigace. Odměnou v blízkosti keše vám bude pohled na jediný SKVOST, zachovaný v těchto končinách z těch dávných dob, kdy ještě vše fungovalo. Zde také končí ještě funkční část mlýnského náhonu, začínajícího až v Suchdole, a to tak, že byl prokopnut jeho břeh a voda si našla novou cestou souběžně s pomalu k zaústění do Odry se blížícím (a plížícím) Křivým potokem.
DOPORUČENÍ ke stagi 1: Vyjdi od parkoviště na silnici, po cca 40m odboč do houští - geoobjekt je již vidět. Vyšlapal jsem zde hlavně v přerostlých kopřivách slušnou geodálnici - přesto: nelovte v kraťasech - REPELENT S SEBOU! Navštěvujte a udržujte vyšlapaný chodníček!
DOPORUČENÍ ke stagi 3: Na této stagi nic nerozebírej!! Hledej očima!
POZNÁMKA na závěr: celá trasa i všechny stage jsou pod vysokými stromy. Zaměření se několikrát opakovala, přesto může být problém s nestálým signálem. Buďte proto trpěliví a dobře se dívejte.