Sedm starobylých divů světa
Sedm divů světa je všeobecně známý seznam unikátních starověkých staveb v oblasti Středozemního moře a na Středním východě. Jako sestavitel seznamu je tradičně (a nepřesně) uváděn řecký spisovatel Filón Byzantskýžijící snad ve 2. nebo 3. století n. l. (tento Filón bývá navíc zaměňován s jiným Filónem Byzantským, matematikem a „konstruktérem“ válečných strojů, který žil ve 2. století př. n. l). Filón napsal krátký spisek O sedmi divech světa, ve kterém sestavil seznam staveb, které považoval za zcela unikátní. Tento seznam se však od toho dnešního poněkud lišil (obsahoval babylonské hradby místo rhódského Kolosu). Navíc se část spisu nedochovala.
Mauzoleum v Halikarnassu
Podnět pro výstavbu Mausolea měla vydat Artemisia, manželka satrapy Maussólla, který byl vládcem Kárie v letech 377 - 353 př. n. l. Po Maussóllově smrti Artemisia ve stavbě pokračovala, sama se však jejího dokončení nedožila. Umělci na stavbě pokračovali proto, že již při její realizaci tušili, že je toto dílo proslaví. Dokončená stavba byla považována za triumf estetiky a jako taková byla Antipatrem ze Sidónu zařazena do seznamu Sedmi divů světa.
Jako architekti jsou určeni Satyros a Pýtheos, který kromě Mausolea zbudoval ještě Athénin chrám v Priéně a napsal teoretický spis o architektuře. O tom, kdo tvořil výzdobu, nás informuje Plinius starší - na východní straně to byl Skopás, na severní Bryaxis, na jižní Timotheos a na západní Leochares. Zmiňuje se také o pátém umělci - Pythovi, který měl vytvořit mramorové čtyřspřeží. Jiný výčet umělců uvádí Vitruvius, a to Leochara, Bryaxida, Skopu a Praxitela, přičemž se zmiňuje i o Timotheovi.
Ze záznamů Konstantina Porfygerogenita je známo, že v 10. století n. l. hrobka ještě stála. Ve 12. století ji však zčásti zničilo zemětřesení - paradoxně tímto bylo před Křižáky zachráněno několik soch, které byly zasypány. Křižáci začali hrobku rozebírat roku 1522 pro stavbu opevnění proti Turkům, čímž byla dokončena její zkáza. V současnosti jsou na místě hrobky archeologické vykopávky a muzeum.
Stavba byla tak velkolepá, že slovo mauzoleum přešlo do obecného jazyka jako označení pro jakoukoliv velkou hrobku, ačkoli původně spojení slov Mausól - eion znamenalo (stavba) věnovaná Maussólovi.
Monument byl vysoký 45 metrů, měl obdélníkový půdorys, kdy dvě protilehlé strany byly delší a dvě kratší, což uvádí Plinius starší - „Je jasné, že z jihu a severu má 63 stop, po stranách (je) kratší, celkem „v obvodu“ (okolo) má 440 stop.“ Není však jasné, jaká byla délka stopa, kterou měl Plinius na mysli - římská stopa (tedy z jeho doby) měří obvykle 29,57 cm, mohl však mít na mysli délku stopa z doby výstavby Mausolea, kterou neznáme. Při pohledu na stavbu od spodu nahoru vidíme na podstavci tyčící se chrám obsloupený 36 iónskými sloupy, mezi nimiž byly umístěny kolosální sochy. Střecha stavby měla podobu egyptské pyramidy a byla složena z 24 stupňů. Pod jakým úhlem byla střecha vedena, není dosud jasné. Střecha je zakončena plošinou, kde mělo být umístěno sousoší vozu taženého čtyřspřežím (tzv. quadriga), jehož otěže držel Maussolos se svojí ženou Artemisií.
Upozornění:
Tato keš, stejně jako celá série bude na jaře 2015 archivována, proto s odlovem neváhejte.