Tato cache se svolením ownerů volně navazuje na Prakačeří sérii
Ať si říká světoznámá geoložka Virginie Steen McIntyre co chce, my stejně víme víc. A zdaleka to nebylo tak idylické, jak se nám někteří snaží namluvit.
To se chudák pračlověk musel kyjem ohánět. Mamuty mlátit. Pasti kopat. Pramedvědy tlouct do makovice. Pratygry tahat za vocasy. A pak přijde domu a... Stejný jako dneska. Doma binec, praděťátka ječí, pramanželka vyčítá, že nemá kožich z pratura jako sousedka, že do jeskyně jde málo světla, že ta narcisově žlutá barva je moc žlutá a je třeba vymalovat za kukuřičně žlutou, že jen co skončí doba ledová, tak chce jet k praoceánu... A co pračlověk?
Než aby to poslouchal, sebral se, houknul na souseda a šel na prakachny. Kachny! Vidíte ten slovní základ. Ano. Kachna je za tím. Prakačeny sice nebyly jako ty dnešní. Bylo to něco mezi pterodaktylem a archeopteryxem.
Ale vyhledávaná pochoutka to byla už tenkrát. Však od té doby se zachovalo spousta receptů, které se používají dodnes. Namátkou třeba
Kachna pomalu pečená
Kachna na pomerančích s mandlemi
Kachna na červeném víně
Kachna pro labužníky
Kachna na medu
Kachna na koňaku
A tak bychom mohli pokračovat poměrně dlouho. Jelikož tenkrát nebyla taková doba jako je dnes, a pračlověci si navzájem přáli a tak začali svým méně úspěšným prakolegům, kteří ještě nic neulovili a třeli ve svých jeskyních bídu s nouzí popisovat kde je, kudy jít, jak daleko hledat či kterým směrem vyrazit. Občas přidali i prafotohint. Pravda, tesaný do kusu kamene, ale hint to byl. Z dnešního pohledu se jednalo spíš o takový letterbox, ale keška to byla. Jenže jak šel čas, tak se i kachny vyvíjely a zdaleko už to nebylo pouze něco mezi pterodaktylem a archeopteryxem. Začalo jich být čím dál víc druhů. A aby se v tom aspoň trošičku ty pračlověci vyznali, tak začali označovat jejich velikost: malá, střední, velká (mikro tenkrát ještě nebylo). Když našli nějakou prakačenu zašláplou mamutem, tak říkali, že to byla velikost jiná. A právě zde jsou položeny základy moderního hledání pokladů jak ho známe dnes. Prakačeři se totiž začali předhánět, kdo jich našel víc, kdo ji ulovil výš, kdo ji ulovil níž, kdo ji ulovil dál, kdo ji ulovil blíž, který den v roce mu v loveckém pradeníčku chybí vysekaný. Dokonce někteří i podváděli! Prakachnu zahlédli a už ji hlásili. Fuj.
A aby jste aspoň trošičku poznali, jak obtížný lov to tenkrát byl, připravili jsme pro vás tuto krabičku.
S ohledem na zde zjištěné skutečnosti, provedené výzkumy a nálezy, navrhujeme v nejbližším okolí těchto keší zřídit Prarezervaci pro pravěké keše. Jakýsi PraGeoWest Park. Je možné, že zde objevíme i pozůstatky pralogbůků, prapraků, prvních praeventů a možná, možná i praMam**ů.
Jako u většiny našich počinů, tak ani zde nečekejte procházku růžovou zahradou. Budete se pohybovat v poměrně velkých výškách a k odlovu budete pravděpodobně potřebovat víc než jen jedno lano. To, co tam najdete v žádném případě nepoužívejte. Fotky z odlovu potěší.
Odlov pro nikoho není povinnost, vše podnikáte na vlastní nebezpečí. Pakliže vás dráždí ikonka na mapě, použijte ignorlist.