Počátky sklářství v Orlických horách spadají do konce 14. a poč. 15.st. Tehdy byla založena první sklářská huť v Deštném. Stejně tak v Deštném později tradice orlickohorského sklářství v r. 1910 končí.
K největšímu rozmachu sklářství došlo v Orlických horách koncem 19.století. Tehdy, r. 1873 byla započata stavba skelných hutí v Jedlové – Zákoutí (součást Deštného v Orlických horách). Zadavatelem stavby byl sklářský podnikatel Edmund Kadlík, majitel nedaleké Anenské hutě (1757 – 1773 stará huť, 1845 – 1880 nová huť) v Luisině údolí.
Deštenská „Karolínina huť“, pojmenovaná po matce majitele, se stala ve své době nejmodernější sklárnou v Orlických horách. Současně s hutí musely být vystavěny další objekty, které doplňovaly a zajišťovaly provoz a chod sklárny: pila, sklářské byty, škola (nejprve jen německá, později i česká pro děti českých sklářů), vodní brusírna skla, truhlárna, mlýn, panský dům, prodejna, špitál a hospoda.
Huť byla vybavena pecemi na přímý otop dřevem. Roční produkce Anenské i Karolíniny huti činila až 500 000 kg skla a pracovalo zde 75 zaměstnanců.
Vyrábělo se zde sklo barevné, vrstvené i luxusní stolní sklo pro tuzemsko i pro export do zahraničí a do zámoří. Vyvážely se bohatě zdobené vázy, nápojové a toaletní sklo, mísy, kalamáře, osvětlení, skleněné šperky.
Hotové výrobky se balily do slámy a posléze do velkých dřevěných beden a zboží se vozilo koňskými povozy k odběratelům i k dráze do Nového Města nad Metují. (To firmu značně zatěžovalo a později bylo i jednou z příčin jejího zániku.)
Výrobní technologie se postupně zlepšovaly. K vyššímu tepelnému využití dřevní hmoty se brzy začal používat systém Siemenns – Siebert – rekuperační dřevoplynový otop, vynález, který v té době započal v Anglii průmyslovou revoluci ve sklářství. Tím se zefektivnila výroba a sklárna produkovala jen z Deštného až 350 000 kg skla ročně.
Roční spotřeba dřeva k otopu byla asi 2400 m/3 a těžilo se převážně v blízkých lesních revírech v Luisině údolí a to v létě. V zimě se pak z hor dřevo ke sklárně sváželo na saních, což bylo, vzhledem k příkrému a zledovatělému terénu velmi náročné a nebezpečné.
Za prací v huti se do Deštného stěhovali skláři i se svými rodinami zdaleka, okresní archiv eviduje až 30 rodin a ještě více jednotlivců. Kromě sklářů přibyli i brusiči a zruční malíři skla.
Sklárna si postupně vypracovala dobré jméno a zakázky se množily. Na výstavách získávají její výrobky vysoká ohodnocení.
V r. 1901 začala výroba upadat a zahájilo se propouštění dělníků. V témže roce Edmund Kadlík sklárnu prodává za 39 000 korun majiteli solnicko - kvasinského panství, baronu Vilému z Königswarteru a odchází provozovat vlastní huť do Záluží u Mostu, kam si s sebou bere i mnoho sklářských mistrů z deštenské huti. Nový majitel výrobu zastavil a začal majetek rozprodávat.
V r. 1903 koupil sklárnu již jen za 25 000 korun pan Bohumil Král ze Studence, sklárnu opět zprovoznil a rozšířil počet pecí. To ho zřejmě finančně poškodilo a proto je r. 1907 sklárna opět prodána, tentokrát fabrikantovi Maxu Johnovi.
V r. 1908 huť vyhořela. Spekulovalo se i o úmyslném založení požáru.
V r. 1909 sice ještě dochází k pokusu o obnovu výroby, ale požár a stále se zvyšující náklady na výrobu skla, i již zmíněné náklady na dopravu skla do podhůří vedou k definitivnímu ukončení výroby.
Poslední tavba skla je datována 26.2.1910.
Během času dochází k rozprodání jednotlivých částí huti a zániku nebo změně využití budov. Ty jsou často využívaný jako sklady materiálu, restaurace, truhlárny apod. Mnoho z nich se do dnešní doby nedochovalo, včetně huti samotné.
Sklářství v Deštném dnes upomínají zejména tyto objekty, které navštívíte v rámci hledání indicií k finální souřadnici:
Ke keši samotné:
Na souřadnicích 50°18.216´ 016°21.074´ můžete zahájit svoje putování za deštenským sklářstvím prohlídkou místního Muzea zimních sportů a řemesel. Kromě jiných exponátů se zde nachází i zajímavá expozice původních sklářských výrobků zdejší huti. V zahradě muzea se pak každoročně v létě provozuje tradiční sklářská slavnost Tavení skla dřevem, kde lze nahlédnout do tajů původní sklářských mistrů. Na informační tabuli vpravo od vchodu do muzea zjistíte, že při tavení skla dřevem se musí pec ohřívat zhruba tři dny na teplotu 12….A stupňů.
Projdete, nebo projedete Deštným po silnici směřující vzhůru do hor a na souřadnici 50°17.963´ 016°21.990 stojíte před bývalým panským domem Edmunda Kadlíka, dnes penzionem Apidae. Součástí panského domu byl v době největšího rozmachu sklárny i rozlehlý okrasný park s cizokrajnými dřevinami. Posledním pamětníkem té doby býval vzrostlý staletý cypřiš,který padl při úpravách okolí r.2021 . Po pravé straně budovy při pohledu ze silnice je směrem za studnou vysázena řada vzrostlých smrků Jejich počet je momentálně v procesu kácení ze strany majitele, proto prozrazuji číslo 17, než se počet ustálí - takže to je B.
Opodál, na souřadnici 50°17.957´ , 016°22.043´ se zastavíte před postarší horskou chaloupkou. Jedná se o další dochovanou část sklárny – Pilu s údajně dochovaným katrem v zadní části stodoly. Dodnes k ní vedou travou zarostlé koleje. Pro výpočet C zjistěte číslo popisné tohoto objektu.
Na souřadnici 50°17.937 016°22.090´ si můžete přečíst pamětní desku na budově bývalého skladu skla, dnes penzionu Domov. Při srovnání s dobovými snímky zjistíte, že i tato budova zůstala téměř ve stejném stavu jako za dob sklárny. Sklárna samotná se ovšem nedochovala. Byla zbourána v r. 2007 a na jejím místě dnes stojí kanadský srub Karolina. Spočítejte kolik všech oken je na stěně budovy směrem k silnici, přičtěte počet všech svislých okapových rour na této stěně a máte D.
Posunete se na souřadnici 50°17.913 016°22 157 a stojíte v místě s výhledem na zbývající místa, která patřila k huti. Na svahu, který je dnes využíván jako závodní sjezdovka stála budova školy a starý obytný dům. Dnes, z pohledu od silnice vidíte vpravo prostornou budovu skladu. Počet podélných oken napravo od velkých posuvných vrat na této budově je E, počet podélných oken vlevo od velkých posuvných vrat na této budově je F. Pod lesem dnes stojí dřevěná chata využívaná klubem SKI BOBISTŮ. Počet písmen v názvu města, kde tento klub sídlí (velká cedule v čele objektu) je G.
Finální souřadnice vás zavedou k poslednímu dochovanému objektu v řadě, který byl nezbytnou součástí sklárny a tam také objevíte keš.
(text a informace čerpány z internetových odkazů, vyprávění domorodců, z Muzea zimních sportů a řemesel v Deštném, z knihy Vladimíra Homolky „Karolinina huť“ a zdalších).
Výpočet:
A°B.(C+729) 016°D.EFG