Ignaz Gizkey si roku 1847 pronajal ve Vratislavicích první budovu tkalcovny, kterou následně roku 1861 koupil a zřídil v ní parní pohon. První mechanickou tkalcovnu postavil roku 1872. V roce 1916 byla zahájena kompletní elektrifikace areálu továrny. Elektrickou energii dodávala od roku 1919 parní elektrárna čp. 125 se dvěma turbínami o výkonu 3000 hp. V souvislosti s ní byla postavena pneumatická zauhlovací věž, která nesla také vodní reservoár. Historie věže sahá do období první světové války (konkrétně mezi roky 1916 - 1919), kdy byla vystavěna italskými válečnými zajatci. Tuto vskutku ojedinělou technicky i esteticky pregnantně řešenou stavbu nechal vystavět Alfréd Ginzkey, nejstarší syn zakladatele továrny Ignáce Ginzkeye. Zauhlovací věž projektoval vídeňský architekt profesor Leopold Bauer, původem z Krnova. Zděná věž o celkové výšce 65 metrů má tři nadzemní podlaží, jedno podzemní a vyhlídkovou terasu. V přízemí se nacházela strojovna, ve střední části dva zásobníky na uhlí různé kvality a v horní části vodojem. Uhlí bylo do areálu továrny dopravováno z veseckého nádraží až k patě věže železniční vlečkou. Přivezené uhlí bylo do zásobníků ve věži dopravováno velkokapacitním vysavačem, dalším způsobem vertikální dopravy uhlí byl výtah. Do uhelného zásobníku se údajně vešel jeden celý nákladní vlak uhlí. Vhodně namíchané uhlí (kamenné uhlí smíchané s mourem) dopravoval transportér vodorovnou šachtou do sousední kotelny se 75 m vysokým komínem. Vodorovná šachta se nacházela v horní části dodnes dochovaného viaduktu se dvěma mohutnými oblouky. Vodojem v horní části věže byl zhotoven z nýtovaných ocelových plátů. Voda sem byla čerpána z podzemních nádrží přivaděčem z rybníků v prosečském Pekle. Používala se pro ryze technické účely – pro parní turbíny apod. Na nejvýše umístěnou vyhlídkovou terasu se lze dostat po litinovém schodišti při vnitřní stěně věže. V roce 1970 se v podniku začalo topit mazutem a zauhlovací věž tak ztratila svou původní technickou funkci. V současné době je objekt nepřístupný a opuštěn. Opticky je věž rozdělena na čtyři části, směrem nahoru se postupně zužuje. Spodní část kruhového půdorysu je do výšky vstupních dveří kamenná, poté je již celá zděná. Přes římsu mírně přesahující průměr spodní části přechází věž do druhé užší části s dlouhými okny nahoře půlkruhovými (v části s okny byl meziprostor mezi uhelným zásobníkem a reservoárem). Půdorys je zde již polygonální. Přes další římsu se věž opět zužuje ve třetí část, která je pláštěm reservoáru na vodu. V minulosti plášť chránila svislá střešní krytina z přírodní břidlice. Nad reservoárem je terasa se zábradlím a krytou věžičkou. Terasa je částečně obsazena anténami a vysílači.
Místo je frekventované tak pozor na mudly!!!!!!!!!!!!!