Malebná údolí zaklesnutých meandrů střední Vltavy byla v roce 1954 utopena na dně vodní nádrže Slapy. Mnohé skály vypínající se nad řekou připravila zvýšená hladina o jejich převýšení, přesto jsou i nadále ceněnou ozdobou břehů. Na šíji meandru nedaleko Hřiměždic a nových Záběhlic je zachováno krásné skalní defilé. Voda svým vytrvalým snažením na levém břehu vypreparovala granodioritové skály, na které vás zveme.
Bučilské proudy a Čertova skála
Než vodní nádrž vše v údolí pohřbila ve svých vodách, vypadala krajina jinak. Na protějším břehu proti proudu stálo několik stavení – Bučily. Osadu zmiňujeme, protože dala jméno Bučilským proudům. Peřeje začínaly pod osadou Bučily a komplikovaly plavbu vorům a lodím v úseku přibližně dvou kilometrů (od 125,4 ř. km po 123. ř. km). Kamenité až balvanité dno řeky v takových proudech vyžadovalo zkušeného vrátného šífaře, plavce vedoucího plavbu, který měl zkoušky a dokázal vor vést po bezpečné trase. Kromě malých kamenů stály v cestě plavcům i velké balvany a skály. V místech pod skalami býval ve vodě čtverhranný balvan zvaný Čertův stůl. Za běžné hladiny vystupoval nad vodu a byl vidět, ale jakmile hladina stoupla, nebyl vidět. V takových chvílích vystrkoval své čertovské růžky a prorážel dna lodí nezkušených kapitánů.
Čertova skála na historické fotografii
I jedné ze skal se říkalo Čertova. Ač se stejně jako ostatní skály pnula do závratné výše, výsadu vlastního jméno musela získat podobně jako Čertův stůl. Její pata zasahovala výrazně do řeky a jistě byla postrachem plavidel. Když byla na levém břehu budována tzv. navigace, potahová stezka, bylo úpatí skály odstřeleno. Později se na skále objevily trhliny a byl dostavěn pilíř. Tipujeme, že šlo o skálu horolezci označovanou jako Vodní svět.
Odstřel paty byl součástí regulačních úprav prováděných po roce 1724 pod vedením Jana Ferdinanda Schora s cílem zlepšit plavbu. Po navýšení jezu u Županovic stoupla hladina řeky a částečně zaplavila Bučilské proudy. Mimochodem, právě na tomto jezu byla v roce 1729 vybudována vůbec první středoevropská plavební komora. Osud Čertova kamene se naplnil až za první republiky, kdy byl kvůli své nebezpečnosti zlikvidován.
Lezení
Krásu zdejších skal objevili na konci minulého století i horolezci, konkrétně příbramský matador a legenda František "Algena" Mezera společně s Petrem Obstem a Květou Šolarovou. Na čtyřech nejzajímavějších skalních výchozech našli cesty, podnikli prvovýstupy a především je zajistili. Dnes na skalách čeká 32 středně až extrémně těžkých cest, které jsou doporučovány spíše milovníkům přírodní romantiky než podavačům sportovních výkonů. Oproti mnoha známým skalám se skály u Hřiměždic odmění svou opuštěností. Na stěnách naleznete borháky a slaňovací oka, neboť k nástupům na většinu cest je nezbytné slanit k hladině vody.
Nejvíce cest nabízí skála zvaná mezi horolezci Vodní svět (waypoint VS), kterou si od keše budete moci dobře prohlédnout po pravé straně. Ještě dále proti proudu je skála Deštivá s plotnami. Samotná keš je umístěna na Pilíři naděje (waypoint PN) s tuctem popsaných cest, k němu lze přijít i odspoda roklí po západní straně. Dále po proudu je skála Konečná s několika dalšími cestami.
Skály hledejte jako oblast Hříměždice, např. na serveru Lezec naleznete mapky jednotlivých cest. Existují také tištěné horolezecké průvodce Vltavská žula od F. A. Mezery či Vltavská žula a Klobouček od Petra Obsta.
Kudy ke krabičce
Šíje meandru je pro motorizované přístupná přes Hřiměždice silničkou vedoucí okolo Kujálova lomu (High Jump). Od lomu pokračujte mezi poli a okolo usedlosti 800 metrů, kde je těsně před lesem místo pro zaparkování. Cesta ke všem skalám vede po okraji louky. Pro přístup na Pilíř naděje je nejlepší jít k dubu (waypoint T1), od kterého vede pěšinka přes ležící jalovec a po skalních římsách. Keš není umístěna na okraji pilíře, ale možná nějaký kámen přelezete. Půjdete-li po cestičce podél lesa dále, naleznete vyšlapanou odbočku na Vodní svět.
(kopie listingu)