Zámecká zahrada
Areál buštěhradského zámku byl odedávna určující architektonickou i mocenskou dominantou Buštěhradu. Jedná se o dosti rozsáhlý barokní zámek (výstavba započala v letech 1699 - 1700), upravovaný v baroku a klasicismu, s nepříliš významnými stopami pozdějších stavebních období, na jehož úpravách se podíleli i významní barokní architekti. Přes neblahý stav zámku i celkové osudy (zdá se, že významněji obýván a udržován byl pouze v některých etapách své historie, zatímco po zbývající dobu byl spíše bez stabilnějšího využití, stojící na okraji zájmů svých majitelů) ho lze klasifikovat jako poměrně autenticky zachovalý a rozhodně pro svůj region neobyčejně významný. Také jeho historie je neobyčejně bohatá a naznačuje jeho důležitost v minulých dobách. Zámecká budova má v půdoryse tvar písmene "U", přičemž hlavní střední křídlo je nejdelší. Západní křídlo je navíc prodlouženo stavbou zámecké kaple, která slouží jako buštěhradský farní kostel. Zámek je situován na jihovýchodním okraji městečka na hraně prudkého srázu, spadajícího do údolí. Při pohledu od severu je mohutná horizontální hmota zámku základním vizuálním znakem zachovalé urbanistické struktury Buštěhradu, výrazně se uplatňuje i v širším krajinném rámci. Na severním svahu pod zámkem se nachází zámecký park, obehnaný zdí, zatímco druhá část zahrady se rozkládala jižně od zámku téměř na rovině a končila u silnice vedoucí na Prahu a Kladno (dnes ulice Kladenská). Nejjižnější část zaujímala ještě do 2. světové války zahrada (geometricky řešená); v této lokalitě byly však v 70. letech 20. století postaveny bytovky, takže zcela zakryly pohled na zámek a kapli z jižní strany, a tato jistě pozoruhodná část zahrady zcela zanikla. Východně od zámku se rozkládá rozsáhlý hospodářský dvůr. Ten je v současnosti v soukromém vlastnictví a většina jeho budov byla zbourána nebo výrazně poškozena mnohaletými svévolnými zásahy majitele a výstavbou nových utilitárních provozních objektů. Na severním svahu pod zámkem se nachází zámecký park, který byl v minulých letech zrevitalizován. Zahrada není jen obyčejným parkem, jsou v ní mimo standardní mobiliář i cvičební prvky, houpací sítě a také 2 zátěžové travnaté plochy–jedna i s pódiem,kde se dají pořádat třeba kulturní či sportovní akce. V zahradě bylo nově vysázeno 19 stromů alejových a solitérních,sedm jehličnanů, více než 16 různých druhů keřů,16 popínavých rostlinek a 771 trvalek.
Výstavba zámku
S výstavbou buštěhradského zámku začala v roce 1699 velkovévodkyně Anna Marie Františka Toskánská (*1672). Stavba byla situována na východ od polorozbořeného areálu hradu, do míst stávajícího poplužního dvora. Stavbou byl pověřen pražský stavitel Jindřich Klingenleitner. První etapa, střední trakt budovy, byl dokončen r. 1705. Původně šlo o barokní patrovou podélnou stavbu s věží, ke které z jihu a východu přiléhaly hospodářské budovy poplužního dvora a zahrada. Později byl upraven svažitý terén na jižní straně a přeměněn v park. Další úpravy na čas přerušila smrt velkovévodkyně 15. 10. 1741. Dalším iniciátorem přestavby buštěhradského zámku se stal její vnuk Klement František Bavorský, který se přes svou matku Karolínu, dceru Anny Marie Františky, stal dědicem panství. V letech 1747 - 1754 tak bylo zdejší sídlo adaptováno a rozšířeno ve slohu vrcholného baroka. Stavební práce prováděl pražský architekt František Keymel podle ideového návrhu a odborných pokynů Kyliána Ignáce Dienzenhofera, jehož účast je doložena v letech 1747-1748 a poté Anselma Luraga, který na Buštěhradě působil v letech 1751-1753. Tento proslulý pražský stavitel italského původu řídil v té době také přestavbu zdejšího pivovaru. Třetí etapa stavby zámku proběhla v letech 1812-1816. Tehdy dal velkovévoda Leopold Toskánský k původní zámecké budově přistavět dvě postranní křídla ve střízlivém klasicistním slohu. V levém z nich byla umístěna nová zámecká kaple. Ta byla roku 1897 rozšířena další přístavbou dále k jihu. Původně empírové průčelí kaple Nejsvětější Trojice, umístěné původně na západní straně, bylo tehdy přeneseno na jih a zasazeno nad hlavní vchod. Kaple se tak změnila na farní kostel zasvěcený památce Povýšení sv. Kříže.
Historie zámku v 19. a 20. století
Z řad bavorského vládnoucího rodu Wittelsbachů náleželo buštěhradské panství naposledy kurfiřtovi Maxmiliánu Josefovi IV., který je v roce 1805 postoupil, arciknížeti Ferdinandu Habsburskému. Z něj pak roku 1847 přešlo do rukou Ferdinanda V. Dobrotivého a stalo se součástí rozsáhlého komplexu císařských velkostatků. Ve vlastnictví císařského domu pak zůstal Buštěhrad až do roku 1918, kdy přešel do majetku Československé republiky jako státní velkostatek. Zdejší sídlo hostilo během své existence i četné význačné osobnosti našich i světových dějin. Vedle slavných postav poskytoval zámek azyl i některým pronásledovaným skupinám, či byl propůjčován na dobročinné účely. Roku 1798 tak našli na zámku útočiště trapisti z francouzského kláštera Bellafontaine, které z vlasti vypudily revoluční události. Krátký čas tu tehdy strávila i dcera popravené královny Marie Antoinetty. V letech 1833-1837 poskytl zámek azyl svrženému francouzskému králi Karlu X., jenž tu pobýval se svým vnukem Jindřichem, věčným čekatelem na královskou korunu Francie. Vnuka doprovázel vychovatel, bývalý stavební inženýr Joachim Barrande. Barrande po odchodu z královským služeb v Čechách zůstal natrvalo a svým vědeckým dílem rozhodující měrou přispěl k rozvoji paleontologie a geologie paleozoika. V době pobytu francouzského krále v Buštěhradě navštívil jeho dvůr i vynikající spisovatel Francois René vicomt de Chateaubriand. Později tu sídlili i korunní princové Rudolf a Karel (pozdější poslední císař rakouský). V areálu zámku byly po určitou dobu ubytovány také jeptišky, které vykonávaly dozor v ženské věznici v Řepích. Načas zde našla umístění i vojenská nemocnice. Po první světové válce umístili do budovy zámku Okresní sirotčinec a po jeho finančním krachu využívaly zámeckého areálu různé další státní instituce. Vystřídaly se zde kanceláře státního statku a pivovaru, byty pro jejich zaměstnance, archiv, škola, mateřská škola, knihovna, hudební škola a četnická škola. Za druhé světové války užíval zámek německý wehrmacht. Po roce 1945 se do zdejších prostor vrátily některé již dříve jmenované instituce a přibyly další: např. družstevní prádelna, místnost Ochrany matek a dětí, dětská poradna i gynekologická ordinace. Později zde sídlil rozhlas po drátě a přístřeší tu našly i další spolky v obci. Koncem 80. let byl zámek převodem jmění zaknihován Státní knihovně ČSR (dnes Národní knihovna ČR), která zde umístila "přechodné" depozitáře. Jejím záměrem bylo zámek postupně opravovat, ale tyto plány zmařil nedostatek přidělených financí. Tak byl jen prohlouben trend nastoupený již v poválečném období, kdy zámek i s parkem chátral a jeho stav dosáhl postupně katastrofální úrovně.
Situace po roce 1989
Po roce 1989 se krize bohužel podobně jako v případě dalších podobných historicky cenných staveb v našem regionu dále prohloubila. V roce 1992 zámek zakoupila firma Moravia Kontakt Hodonín s deklarovaným záměrem přeměnit jeho prostory v hotelový komplex. K tomu však nedošlo, zámek byl v roce 1995 prodán firmě Petersburg s. r. o., která zde však žádné aktivity nevyvíjela a chátrání pokračovalo. Firma se dostala do platební neschopnosti a jeden z jejích věřitelů požádal soud o exekuci jejího majetku, aby pohledávka mohla být uspokojena. V následné veřejné dražbě byl zámek prodán jedinému zájemci - městu Buštěhrad - za vyvolávací cenu 2,2 mil. Kč.
Rekonstrukce zámku
V roce 2003 získalo zchátralý zámek ve veřejné dražbě od zkrachovalé firmy Petersburg s.r.o. město Buštěhrad za cenu přes dva miliony korun. Poté investovalo téměř 40 milionů korun do rekonstrukce střechy a statického zajištění objektu. V roce 2010 přišel Středočeský kraj s návrhem převzít zámek do svého vlastnictví, provést jeho kompletní rekonstrukci a vytvořit z něj reprezentativní kulturně-společenské sídlo. Krajští opoziční zastupitelé z ODS projekt kritizovali kvůli vysokým provozním nákladům zámku. Vedení kraje v čele s hejtmanem Davidem Rathem vyhlásilo v roce 2011 výběrové řízení a v březnu 2012 vybralo vítěze – společnost Konstruktiva Branko, která měla rekonstrukci zámku provést za 215 milionů korun z evropských dotací. Zvrat nastal 14. května 2012, kdy protikorupční policie zadržela Davida Ratha a skupinu sedmi osob podezřelých z poškození zájmů EU, podplácení, přijetí úplatku a sjednání výhody při zadávání veřejné zakázky. Firma ML Compet pro Středočeský kraj organizovala výběrové řízení a byla zastoupena ve výběrové komisi, která stanovila vítěze zakázky. Tím se stala Konstruktiva Branko, jejímiž subdodavateli měli být stavební firma Fisa ze Slaného a firma Puro-Klima dodávající zdravotnické přístroje. Pod vedením pověřené hejtmanky Zuzany Moravčíkové 28. května 2012 Středočeský kraj rozhodl o zrušení přibližně 20 plánovaných projektů včetně přestavby Buštěhradského zámku. Zámek by tak měl znovu připadnout městu.
Zdroj:oficiální stránky města (www.mestobustehrad.cz) a Wikipedia