Polecký vrch při pohledu z Mitterfirmiansreutu
Polecký vrch (kdysi německy Gross Elendberg) je další opuštěnou horou, na kterou nevedou turistické trasy a téměř ani žádné cesty. Procházka klidným a osamělým lesem bude naprosto jiným zážitkem než putování po asfaltkách se svištícími cyklisty.
Polecký vrch je hlavním vrcholem nepravidelného masivu rozkládajícího se mezi Borovou Ladou, Březovou Ladou, Polkou a Knížecími Pláněmi. Z prapůvodního šumavského paleoreliéfu (viz Geomorfologické okénko na Polomu) jej vyřezala Teplá Vltava na severovýchodě a její přítoky Vltavský potok na západě a Polecký potok. Kromě několika vedlejších vrcholů Poleckého vrchu – Východní (1108 m), Severovýchodní (1076 m) a U Diany (1003 m) – je masiv tvořen tisícovkami Polední vrch (1052 m) a Homolí (1044 m). Za zmínku rozhodně stojí také spočinek Lovčí kámen s mrazovým srubem či Větrná skála při Střední cestě na jižním svahu.
Váhali bychom zařadit Polecký vrch mezi typické táhlé šumavské obliny, na to má některé svahy příliš příkré. Ostatně i jedno jeho dřívější jméno Spitzberg (Spitze Berge, Špičák) je odrazem odlišnosti. Ale pohled na špičatou Homoli od Borové Lady snadno vyvolá myšlenku, zda jen nejvyšší vrchol masivu nebyl označován podle vrcholu nepřehlédnutelného.
Zpět k Poleckému vrchu: nejvyšší nadmořská výška na plochém temeni dosahuje 1120,47 m. Až se k němu vyšplháte, jistě vás neohromí – jen na Šumavě je 118 vyšších hlavních vrcholů a v celé republice dalších 53 hor. Ale když si uvědomíte, že jste výše než kdekoliv v Orlických horách a že Polecký vrch patří mezi elitní ultratisícovky (převýšení 122 metrů oproti klíčovému sedlu), bude váš pocit výjimečnosti jistě o chlup lepší. Impozantní vrcholovou skálu nečekejte, u vrcholu je jediný balvan a historický patník, ale na jižní hraně temena, poblíž keše, je výrazný mrazový srub. Skalisku by snad mělo říkat opět Větrná skála, ale našli jsme tuto informaci jen na jediném místě.
Celá hora je ukryta v lesích s převažujícím smrkem ztepilým, ve kterém je přimíšen jeřáb, javor klen, jedle bělokorá a buk. Posledně jmenovaný buk lesní v některých místech převládá, čímž přispívá k mozaice. Na východních svazích lze najít krásný les se stoletými velikány. Porosty na západních a jihozápadních svazích jsou oproti tomu mladé, vichřice předchozí vzrostlé stromy vymetla v 80. letech 20. století a jejich nástupci musí ještě hodně růst.
Polecký vrch patří do geomorfologického podokrsku Stráženských plání, který je součástí okrsku Knížecí pláně. Z geologického hlediska je Polecký vrch budován převážně prvohorními až starohorními vyvřelými a přeměněnými horninami. Východní a severovýchodní část Poleckého vrchu se všemi vedlejšími vrcholy je tvořena převážně migmatitem a pararulou. V ní lze najít několik drobných protáhlých vložek granitového porfyru, na východních svazích vrcholu U Diany pak výrazně větší blok migmatitu. Stejná hornina se táhne v širokém pásu od Poledního vrchu přes Lovčí kámen a přes hlavní hřeben jihovýchodním směrem. Jihozápadní část hory tvoří střednězrnný až hrubozrnný porfyrický granit. Zmíněné horniny můžete vidět na několika skalách nebo snáze na balvanech, kterými jsou vyšší partie posety.
SOTA cache
Polecký vrch je zařazený do programu Summits On The Air neboli Vrcholy v éteru. Cílem programu je rozvoj radioamatérského provozu z vrcholů kopců a hor. Radioamatér si do batohu složí své přenosné vysílací zařízení a vydá se vlastními silami na vrchol vybraného kopce. Z něj pak vysílá a snaží se spojit s jinými radioamatéry, ať již doma či na jiných lokalitách.
Polecký vrch z Knížecích Plání
Radioamatér na kopci získává body, které rostou s náročností výstupu (tj. nadmořská výška, bonus za zimní terén), nicméně jsou započítány jen při 4 a více spojeních. Získané body se objevují v ústřední databázi SOTA. Program SOTA není omezen na české radioamatéry, naopak jde o aktivitu celosvětovou, ke které se Česko připojilo v květnu 2007. Polecký vrch (OK/JC-013) patří svou výškou jako všechny zdejší tisícovky mezi desetibodové hory. Poprvé byl aktivován 15. listopadu 2008 Jiřím Hujem s volacím znakem OK1DDQ.
Kudy ke krabičce
Nejlepším výchozím bodem je parkoviště u bývalé Polky (waypoint PA). Po žluté se vydáte k nedalekému rozcestníku Polka a pokračovat od něj budete již po modře značené trase ve směru na Knížecí Pláně. Budete se ji držet přes rozcestí Nová Polka až k první křižovatce v lese (waypoint T1). Zde nabízíme dvě základní možnosti pokračování:
Přes pramen U Diany: Z turistické trasy sejdete na lesní cestu, vystoupáte k prameni U Diany a přes sedlo budete pokračovat dále do lesů (waypoint T2). Dobrodružné povahy mohou zkusit odbočit na waypointu T3, kromě jasného stoupání vás bude pravděpodobně čekat cesta průsekem i volným lesem. Míříte k waypointu T5. Do stejného místa budou pokračovat ostatní, kteří odbočí směrem k vrcholu až na waypointu T4. Po vystoupání na hřeben vás čeká široký průsek vedoucí až k vrcholu. Celkově ujdete přbližně 4,3 km a vystoupáte o 300 metrů.
Po Střední cestě: Budete-li pokračovat po modré turistické trase, dojdete až k Větrné skále s odpočívadlem. Jen kousek za ní začíná neznačený průsek stoupající vzhůru k vrcholu. Průsek považujeme za obtížně průchodný terén, jeho části mohou být podle aktuálních srážek podmáčené. Je to kratší, ale asi bude lepší pokračovat ještě jeden kilometr k waypointu T6 a sejít z modré trasy až tam. Po sto padesáti metrech (waypoint T7) odbočíte do průseku, který vás odvede až na vrchol, kam přijdete od západu. Počítejte s délkou 5,5 km a stoupáním přibližně 330 metrů. Odbočku na waypointu T6 jistě využijte, přicházíte-li od Knížecích Plání.
Připomínáme, že modrá turistická je zároveň cyklistickou trasou č. 1039 a je tedy možné jet na kole k waypointu T1 či waypointu T6. Další úseky jsou však jízdě na kole zapovězené.
Národní park Šumava
Keš je umístěna na území Národního parku Šumava, v části volně přístupné veřejnosti. Při svém pobytu buďte k přírodě ohleduplní: chovejte se tiše, odnášejte si své odpadky, zapomeňte na rozdělávání ohně a v lesích vynechte i kouření. Květiny, stromy a veškeré živočichy nechte růst a žít, jsou tu doma a mnoho z nich patří mezi ohrožené. S kolem jezděte jen po silnicích a vyznačených cyklostezkách, kdekoliv jinde sesedněte. Pohybujete-li se mimo značené či zpevněné cesty, jděte tak, aby příroda po vaší návštěvě zůstala stejná i pro další návštěvníky. Respektujte I. zóny národního parku chránící nejcennější a nejstabilnější území s přirozenými ekosystémy a vstupujte do nich jen po vyznačených cestách. Děkujeme!
(kopie listingu)