Už v roce 1528, když panství bylo z rukou pánů Pešíků z Komárovapřevedeno do rukou dalšího zástavního držitele panství, byl tento rybník, dnes známý jako Drozďák, součástí tzv. Vokačovského mlýna. Tehdy se však ještě jmenoval mlýn Veliký neboli Peterky mlynáře. Neví se přesně, kde tento mlýn stával, stopy po něm zmizely.
Mlýn byl údajně krásný a velký a rodina Peterků tam potom žila téměř 100 let. Nakonec ale vlivem různých okolností byl tento mlýn zadlužen a muselo dojít k jeho prodeji. Tehdy, v roce 1625, přichází Jan Petržílka, jinak Vokáč, který si tento mlýn koupil se svou manželkou Alžbětou pro sebe a pro jejich budoucí děti. Musel to být mlýn opravdu krásný, protože jeho cena dosáhla celých 500 kop, byl to nejdražší mlýn tady v okolí.
Doby třicetileté války byly velmi těžké, protože se opakovalo několik průchodů vojsk. Brali obilí, koně a tak místní obyvatelstvo bylo velmi zbídačováno,“ navíc ještě k tomu přicházely epidemie, které vždy po průchodu vojska následovaly. Obyvatelstvo tak bylo nejen vyhladovělé, ale i nemocné. Není proto divu, že v roce 1651 potkáváme rodinu mlynáře Vokáče ve velmi těžké situaci.
Jan Vokáč měl syna a tři dcery. Syn byl tehdy již dospělý, ale jejich matka zemřela a Jan Vokáč zůstal sám. „V té době byl jeho mlýn popisován jako nanejvýš zpustlý,“ . Na mlýně vázly obrovské dluhy, louky a dědiny, které k mlýnu patřily, byly zadluženy a Jan Vokáč se přese všechno snažil tyto své pohledávky splácet, ale opravdu to nebylo jednoduché. Nakonec se městská rada rozhodla, že se musí začít úplně od počátku a nechala tento mlýn znovu osadit. „Snažila se, aby to hospodářství bylo v pořádku a aby zase městu přinášelo kontribuce a daně. Jan Vokáč zde pak hospodařil až do roku 1667, kdy jeho hospodářství přebral jeho syn Adam,“Adam Vokáč tak musel splácet dosud nesplacené pohledávky za svého otce a zároveň také musel vyplácet podíly třem svým sestrám. Není tedy divu, že takové břemeno nedokázal unést a nakonec byl zadlužený mlýn prodán.
Na začátku 18. století se na něm střídali další majitelé, kteří ho spláceli, ale nakonec došlo k jeho úplnému zániku. Nejdéle se udržela jeho pila, tzv. Vokačovská pila. Pozemky, které k mlýnu patřily, si ponechali sousední mlynáři. Z tehdejšího mlýna Kocourovského a z mlýna Kolenáčovského. Rybník to byl opravdu nevelký a tak byl v roce 1779-1780 z iniciativy J. A. Alise přestavěn na druhý nejrozsáhlejší báňský rybník v oblasti.
Alisovým nástupem do funkce místního hormistra se poněkud změnila koncepce dobývání březohorského ložiska. „Vysokopecký rybník už nesplňoval podmínky, která ta nová Alisova koncepce vyžadovala. Proto byl tedy zbudován tento nový, rozsáhlý rybník – Vokačovský, později Drozďák. Od něj byla vybudována prvá funkční vodoteč, strouha k dolu Vojtěch pro potřeby těžby a hlavně čerpání důlních vod z tohoto tehdy nově založeného dolu, kde pohonná voda chyběla. Retenční nádrže, které byly k dispozici, byly nedostatečné a Litavka jako zdroj vody byla velice nejistá,“
Problém Vokačovského rybníka byl a je v prvé řadě v tom, že jeho přirozený přítok z oblasti nad ním, z luk, je velice malý. Toto bylo nutné vyřešit už při jeho stavbě. Alis to tehdy podle informací Františka Stehlíka vyřešil struhovou vodotečí, která z oblasti nad Vysokopeckým rybníkem odebírala část vody a dodávala ji do tohoto rybníka. Rybník byl dokonce také využíván před druhou světovou válkou jako rekreační. „Od sedmdesátých let 20. století přestal být rybník využíván pro účely hor, stal se z něj rybník rybářský a všichni si jistě pamatujeme, jak býval v obležení rybářů od jara do podzimu,“ V roce 1992, když byla dokončena úprava vedlejšího Vysokopeckého rybníka, se přikročilo také k opravě rybníka Vokačovského. Bohužel došlo akorát k tomu, že byla protržena hráz, rybník byl vypuštěn a dlouhou dobu se nepodařilo sehnat dostatek finančních prostředků na opravu. Dlouhá léta tady ta krajina i rybník pustl, na jeho dně se uchytily náletové dřeviny a z rybníka se stal takový remízek
Teprve od roku 2011 se začalo intenzivně pracovat na jeho obnově. Bylo zároveň upraveno i okolí kolem rybníka a vzhledem k jeho blízkosti od Příbrami je to velmi častý cíl nedělních výletů pěších i cyklistů.„Je třeba si uvědomit, že takový rybníček má již více než pětisetletou historii a když si o něm můžeme přečíst ve starých knihách, jak to tady vůbec bylo, tak to místo tu atmosféru vyzařuje do dneška,“ Nyní je již rybník plně napuštěn.