O Knížecím kameni se toho moc říct nedá (místně je to Velký Knížecí kámen, kousek od něj je i menší bratříček), proto je tajemný... osobně si myslím, že vesnice pod ním se původně jmenovala Drakhonice a že Knížecí kámen je posledním sídlem knížecího draka... který ve skále buď stále dříme a nebo už jen práchnivějí jeho kosti... bohužel skála žádný vchod nemá.
Něco se ale přece lze dozvědět... na webové ardese Strakonicka najdeme malé povídání, z kterého vyjímám:
"Balvany a kamenné shluky lemují další cestu západním směrem ke konečně pořádnému balvanu, Knížecímu kameni (626 m n.m.), střeženému krásnou štíhlou jedlí. Výrazná a dobře přístupná skála připomíná minulost celého rozsáhlého polesí, patřícího knížecím rodům, menší částí Windischgraetzům, větší částí Schwarzenberkům. Právě knížecí „schwarzenberská“, typická kamenná lesovna (fořtovna) bez fasády, ze které lesní čili fořti řídili hajné se nachází hned při silnici na okraji Skočic. Lesnatému území se totiž říkalo Skočický revír a rozkládá se kolem magického Hradu, ze všech světových stran viditelné dominanty Vodňanska. "
O jakém Hradu se mluví, zjistíte pro změnu na keši Poklad ze starší doby bronzové (GC15E4Y).
K samotné keši (edit 30.7.2022)... oblast keše se nachází uprostřed hustého lesa protknutého lesními cestami a pěšinkami, po cestě k ní by orientace přes GPS mohla činit potíže, ale čas od času se nějaký ten vzdušný prostor pro doladění objeví. Souřadnice jsou ovšem cíleně vybrány do místa malé loučky na vrcholku skály, takže i v době plné vegetace byste v cíli neměli mít výraznější potíže. Na skálu vede tenoulinká pěšinka, ale i když jí netrefíte, dá se jít prostě pořád nahoru, jen obtížnost terénu je pak trochu závislá na ročním období. Pro keš není třeba nikam šplhat, od hrany skály je v bezpečné vzdálenosti, přesto se zde pohybujte opatrně, obzvláště s dětmi.
Pro nalezení krabičky doporučuji rozhodně fotohint.
Zde odkaz na přibližnou přístupovou pěšinku.