Krátká procházka či cykloprojížďka podél Lipovického potoka. Minisérie obsahuje tři tradiční kešky(věnované ptákům, obojživelníkům, savcům) a bonusovku na závěr věnovanou hmyzu, tak si nezapomeňte opsat bonusová čísla.

Obojživelníci

Všichni obojživelníci zahajují svůj život ve vodě – v rybníku nebo potoku. Některé z druhů stráví ve vodě jen část svého živote, některé většinu a několik druhů prožije ve vodě celý svůj život. Asi ne všechny potkáte u Lipovického potoka, ale pokud budete mít to štěstí, můžete k logu připojit jejich foto.

Skokan zelený

Je z našich skokanů nejznámější a také nejhojnější. Jak již jméno napovídá, je zelené barvy s okrouhlými hnědými nebo černými skvrnami. Bohy jsou barevně nevýrazné, nohy pruhované.Sameček je menší než samička (ta se dorůstá až 9 centimetrů, sameček o dva méně) a má bílé zvukové bubínky. Vlivem teploty se může zbarvení skokanů měnit.

Potravu si skokan zajišťuje jak ve vodě, tak na souši a je tvořena převážně červy, brouky, motýly, malými rybičkami a pulci – klidně i vlastními.

Pohlavní dospělosti se skokani dožívají ve 4 letech. V době skokaních námluv samečci k sobě samičky vábí drsným a skřehotavým hlasem. Ne všechny samičky ale na vábení reagují. Koncert mnoha samečků okolo vodní plochy je opravdu hlasitý a nekonečný. Oproti nim je hlas samičky tichý a nenápadný. Navábené samičky ve dvou dnech v malých shlucích snáší kolem 5 až 10 tisíci vajíčky. Do deseti dnů se malé larvičky zbaví všech svých obalů a vedou samostatný život. Další jejich vývoj až do stádia žáby trvá dlouho a někdy se do zimy ani nestihne. V takovém případě přezimuje larva ve své podobě a vývoj dokončí s příchodem jara. Dospělé žáby přezimují zahrabané v bahně až půl metru hluboko nebo zalezlé ve spleti kořenů a rostlin.

Čolek obecný

Je naším nejrozšířenějším druhem čolků. Má štíhlé dělo s drobnými končetinami a dlouhou hlavou. Velikost samců je až 10 centimetrů, samičky bývají menší. Jedná se o silně ohrožený druh v České republice a proto je zákonem chráněný.

Samečci mají světle a tmavě podélně pruhovanou hlavu, hřbet a boky jsou kovově zelené barvy. Při svatebním obřadu jsou barvy intenzivnější. Samičky mají obyčejné hnědé zbarvení. Břicho mají všichni čolci žluté.

Rozmnožování probíhá ve vodě od dubna do června. Samečkům v té době narůstá přes celý hřbet a ocas vysoký hřeben. Po oplodnění začne samička klást do listů vodních rostlin 150 až 300 vajíček. Vylíhlé larvy jsou asi 10 milimetrů velké. Proměna probíhá od července do září, kdy malí čolci získávají matnou kůži žlutavé nebo hnědé barvy. Pohlavně dospělým se čolek stává ve 3 letech.

V období mimo páření čolci žijí ve vlhkém podrostu lesů, na vlhkých loukách či mokřadech. Za dne se skrývají v děrách v zemi, v troudu, napadaném listí nebo pod kořeny stromů. Aktivní jsou v noci nebo za deštivého počasí, kdy si obstarávají potravu –brouky, larvy hmyzu, malé pavouky či plže. S příchodem zimy jsou již zalezlí v nepromrzajících děrách hluboko v zemi, kde v zimním spánku čekají na příchod jara.

Další obojživelníci

Dále se u českých potoků či rybníků můžeme setkat s dalšími druhy skokanů či čolků, s ropuchami, rosničkami, blatnicemi a dalšími žábami. Také můžeme potkat nějaké plazy - užovku či ještěrky. Ty sice nepatří mezi obojživelníky, ale svojí kešku v sérii nemají, proto jsme je zařadili sem :)