Krátká procházka či cykloprojížďka podél Lipovického potoka. Minisérie obsahuje tři tradiční kešky(věnované ptákům, obojživelníkům, savcům) a bonusovku na závěr věnovanou hmyzu, tak si nezapomeňte opsat bonusová čísla.

Savci

Potoky a rybníky jsou zdrojem pitné vody pro všechny volně žijící savce. Někteří z nich ale u vody nebo ve vodě přímo žijí. Asi je všechny nepotkáte u Lipovického potoka, ale pokud nějakého uvidíte, budeme rádi za fotku u vašeho logu.

Hryzec vodní

Hryzec vodní má velmi hustou srst, nejčastěji hnědé barvy, muže být i šedý nebo černý. Vypadá jako velký hraboš s dlouhým ocasem, dorůstá 13 až 19 centimetrů, někteří jedinci dokonce až 23 centimetrů. Na jaře a v létě je možné na březích vidět hryzcovy vyběhané cestičky a překousané rostliny. Zkušenosti s ním mají i zahrádkáři, kteří mají své zahrádky v blízkosti vody. Pro ně je hryzec jedním ze škůdců.

Doba rozmnožování začíná na jaře – v březnu či dubnu – a trvá po celé léto až do zimy. Samičky mají tři až pět vrhů v roce. Délka březosti je 20 až 22 dnů. V některých případech se může stát, že mláďata z prvního vrhu se na konci léta už mohou sama rozmnožovat, obvykle mívají v takovém případě mláďata dvě. V normálním vrhu má samice až 11 mláďat, kterým po třech dnech života narůstá srst a v devíti dnech otevírají oči. Po dvou týdnech je mládě zcela osrstěné a připravené opustit hnízdo. Jakmile ho opustí, žije si již vlastní život a s rodiči se rozchází.

Hnízdo a spižírnu si hryzec ukrývá pod břehem v bohatě větvených norách nebo si postaví hnízdo v kořenech vrb či rákosí. Zimu tráví hluboko v norách, kde se živí kořeny stromků. Právě tak nejvíce škodí sadařům, protože jsou schopni stromky buď úplně zničit, nebo zpomalit jejich růst. Podzemní činnost hryzců je pro člověka neviditelná a tak škody objeví většinou až když už je pozdě. Odchod i hubení hryzců je velmi náročné a příliš se nedaří.

Bobr evropský

Bobr je druhým největším žijícím hlodavcem na světě. U Lipovického potoka ho asi nespatříme, ale jinak je s životem u vody velmi spjatý. Má zavalité tělo s hustou černohnědou srstí a s plochým ocasem, váží až 30 kilogramů. Má pátý, částečně protistojný prst (podobně jako lidoopí a někteří další hlodavci, např. křeček či sysel) a proto má vynikající schopnost uchopovat předměty, kterou využívá při stavbě svých hnízdišť. Díky plovacím blánám mezi prsty, uzavíratelným nozdrám a uším je velmi dobře přizpůsoben životu ve vodě.

Po letech, kdy byl bobr na našem území takřka vyloven, se k nám v několika posledních letech začíná zase vracet. U nás má bobr dobré podmínky pro rozmnožování. Je to také tím, že kromě člověka nemá v podstatě v přírodě žádného dalšího nepřítele. Samice je v březí přibližně 107 dní a poté v květnu nebo červnu rodí 2 až 5 mláďat. Ta ještě následující dva roky žijí v mateřské kolonii s rodiči a staršími sourozenci. Po dvou letech ji opustí a zakládají si kolonii vlastní.

Mezi oblíbenou potravu patří mimo byliny především lýko a větvičky topolu a vrby. Nepohrne ani jinými dřevinami. Pokud se v blízkosti nachází kukuřičné či řepové pole, můžeme bobra najít i tam, pochutnávajícího si na této úrodě. Přes léto si také vytváří zásobu potravy na zimu.

Stromy bobrovi neslouží pouze k obživě. Pokud se bobr nachází na místě, kde si nemůže udělat útulný byteček v podzemí, dokáže strom pokácet a použít ho jako základ svého obydlí, které tvoří hráz na potoce či řece. Tu pak zpevňuje dalšími větvičkami a klacíky.

Bobr evropský je kriticky ohroženým druhem, a proto je chráněný.

Další savci

Dále u potoka nebo rybníka můžeme potkat například ondatru pižmovou, vydru říční, nutrii říční nebo rejska vodního.

V keši není tužka!