Kostel
První písemné a historické záznamy o farním kostele
První písemná zmínka o obci Dolní Bojanovice se objevuje na latinsky psané listině z roku 1196. Tuto listinu daroval olomoucký kníže Vladimír syn olomouckého knížete Oty III. Černého premonstrátskému klášteru Hradisko u Olomouce.
První zmínka o kostelu sv.Václava v Dolních Bojanovicích pochází z roku 1398. Je velmi pravděpodobné, že kostel zde stál již ve 13.století, neboť Bojanovice tehdy patřili klášteru Hradisko u Olomouce, který jistě měl zájem o zabezpečení duchovní správy ve své poddanské vsi. V té době bylo na Moravě zasvěcování nových kostelů sv. Václavovi velmi časté a podněty k tomu přicházely právě z Olomouce, kde byl témuž světci zasvěcen kostel biskupský.
Dřívější popis kostela podle historických záznamů
Kostel v Dolních Bojanovicích se stal tehdy filiálním, ale bohoslužby se v něm nekonaly, protože též utrpěl značné škody za třicetileté války a po vpádu uherských vojsk Jiřího Rákoczyho 15. července 1645 vyhořel. Takto poničený kostel byl opraven až v roce 1670. Jeho tehdejší vzhled nám blíže uvádí zpráva hodonínského faráře Františka Hranického, která je uložena v olomouckém archivu. Kostel byl jednoduchou jednolodní stavbou obdélníkového půdorysu a byl postaven celý z kamene. Neměl žádnou věž ani sakristii. Vnitřní vybavení bylo velmi prosté, žádné sochy ani obrazy kromě jediného dřevěného oltáře s obrazem sv.Václava. Kolem kostela byl hřbitov ohrazeným dřevěným plotem. V blízkosti kostela stála dřevěná konstrukce, na které byly zavěšeny dva zvony. Podobné zvonice jsou doloženy na mapě farních kostelů v okolí Podivína kolem roku 1700.
Svatý Václav
hlavní patron země české, patron našeho chrámu i farnosti, byl synem českého knížete Vratislava a jeho manželky Drahomíry. Podle tradice se narodil kolem roku 907 ve Stochově u Libušína a měl šest sourozenců: dva bratryBoleslava a Spytihněva, kteří byli mladší něž on a čtyři sestry.
Václav byl pokřtěn pravděpodobně slovanským knězem, jedním ze žáků sv.Metoděje. O jeho křesťanskou výchovu se starala především jeho babička svatá Ludmila. K vznešenému ideálu křesťanství přilnul s veškerou silou svého nevšedního ducha a s veškerou vroucností mladého srdce a snažil se později jako vladař uvádět tento ideál plně a opravdově v život. Jeho záliba v knihách a modlitbách, osobní mírnost a vlídnost i sklon k řeholnímu životu byly ovšem tehdejší drsné knížecí družině trnem v oku.
Vládu nastoupil Václav roku 924 a brzy se ukázalo, že je neméně schopným panovníkem než zbožným křesťanem.
Mladému a vzdělanému knížeti bylo souzeno řídit osudy české země jen krátkou dobu. Část velmožů jeho snahy nechápala. Také Václavova horlivost v šíření křesťanství nebyla po chuti mnohým vladykům. Václavovi odpůrci využili ctižádosti a vládychtivosti jeho bratra Boleslava k spiknutí proti němu a rozhodli se jej odstranit. Bylo to spiknutí politické. Za místo vraždy zvolili (Starou) Boleslav a využili svátku patronů tamějšího kostela sv.Kosmy a Damiána 27.září. Václav přijal pozvání na slavnost a, ač varován, přijel do Boleslavi se svou družinou. Druhého dne spěchal beze zbraně podle svého zvyku na jitřní do kostela. Cestou jej Boleslav napadl, ale Václav jej odzbrojil. Přiskočili však Boleslavovi společníci a Václava u dveří chrámu zabili. Bylo to 28.září 929.
Brzy po své smrti se stal patronem českého národa a jeho svobody, vzývaným v písních a modlitbách i v první české národní hymně Svatý Václave, zvláště v dobách zlých.
Sv.Václav bývá znázorňován s atributy: svatováclavská orlice, dva andělé po stranách, klasy a hrozny, kopí s praporem, někdy na koni, reliéf paládia
Cache
keš není těžké najít ale je nutno dávat pozor aby vás někdo neviděl ;) ve dne se tam může potulovat dost lidí
dobře tak ještě jednou .... ;) NEBERTE Z KEŠE PROSÍM TY TUŽKY