Poklad z Karbanky Mystery Cache

Lesu, ktery se tahne od Kvicaly k Suchovrsicim, se od pradavna rika Karbanka. S jistotou nevime proc zrovna Karbanka, snad proto, ze byvaly majitel propadl karbanu a prohral les v kartach.

Jednou na podzim tudy projizdel forman. Pocasi jiz nebylo pekne, bylo sychravo a chladno, chvilemi dokonce poprchavalo. Forman miril uvozem k lesu Karbanka. Zacinalo se jiz stmivat a les se pomalu ztracel v seru. Kone sli volne klidnym krokem a forman sam kracel podle vozu a tesil se, az se ohreje doma u kamen. Zanedlouho dosel ke studance, kde se casto rad zastavil a napil se pramenite vody. Dnes vsak už pospicha, aby byl doma. Podival se jen na temnou hladinu, ve ktere se odrazely koruny stromu, a uz zase kracel dal. Na posledni chvili si stacil povsimnout, ze vedle sedi zaba. Nevenoval ji pozornost, jen se vic zachumlal do kabatu, aby mu nebyla takova zima. Chtel pridat do kroku, aby byl jeste za svetla doma. Najednou mel pocit, jako by na krku nesl pytel obili. Pokousel se narovnat, ale marne. Sotva dycha, ale jde co noha nohu mine a ma strach, aby na neho nepadla nejaka nemoc. Jiz nemuze dal po svych, a tak si vylezl na kozlik. Ale kone jdou take pomaleji, jako kdyby tahli plny vuz kameni a ne jen nekolik bednicek, ktere veze forman z trhu. Aby konum ulehcil, rozhodl se, ze nejtezsi bednicku ukryje v lese a zitra cestou si ji tu vyzvedne. Vysedne znovu na kozlik a popozene kone. Forman sipe a heka na kozliku, kone zarzali a tezce oddychuji. Postupuji Karbankou pomalu, klopytaji a nechteji dal. Mijeji druhou studanku, rika se ji Baldova.

Jsou od ní nekolik kroku a vtom uslysi podívny zvuk, jako by neco skocilo do vody. Najednou z formana vsechna unava spadla, kone jdou lehce a zanedlouho uz uvidi svuj domek. Doma u kamen vypravel forman zene, co se mu v lese prihodilo. Vtom si vzpomnel na zabu, kterou u prvni studanky zahledl, a pomyslel si, ze to byla jiste vodnikova zena, kterou prenesl na svych zadech od jedne studanky ke druhe. Rano cestou do mesta si chtel vyzvednout v lese svou ukrytou bednicku. Jel po stejne ceste, ale bednicku ne a ne najit. Prosmajdal kus lesa, od jedne studanky ke druh a nikde nic. Ani zabu dneska uz nevidel. Hledal dlouho. Bednicka tu uz ale davno a davno nebyla, proto ji forman nemohl najit. Zabu uz take nikdy nepotkal.

Jakto? Nebyla to totiz zadna zaba. Na nedalekem vrsku sidli cert, ktery obcas rad potrapi poutniky, kteri se nebezpecne priblizi jeho sluji. A kdo byl tedy ta zaba a kde je ztracena bednicka? Byl to samotny cert, ktery se jen v zabu promenil, aby formana potrapil a ukoristil neco z jeho nakladu. Bednicku si odnesl blize ke sve sluji, vytvoril z ni opravdovy poklad a peclive si ho hlida. Neni to zly cert, jen si rad hraje s pocestnymi a tulaky. Nedaleko studanek (vychozi souradnice) ukryl totiz jeste jednu takovou mensi bednicku, ve ktere vsem cestovatelum nechal napovedu, jak se k formanove bednicce dostat. Pokud i vy se vydate najit ztraceny formanuv poklad, dejte pozor, treba taky zahlednete samotneho certa z Karbanky.

(Povesti obcí Jestrebich hor - Mestske muzeum a galerie Julie W. Mezerove v Upici)