Panský pivovar
stával původně v areálu polenského zámku a to zřejmě v místě dnešní Základní umělecké školy.
Tento pivovar existoval jistě již v šestnáctém století. Dokazuje to listina Hertvíka Žejdlice ze Šenfeldu, kterou potvrzuje měšťanům právo na vaření piva a další městská privilegia. Toto bylo podmíněno stálým platem ve výši 100 kop českých grošů ročně.
Současně si polenský pán vymínil odběr panského piva do obecní kuchyně, dvou hospod na Zápeklí a jedné hospody na Žabokrtech.
Vaření piva
bylo v celé historii ekonomicky zajímavé a tak vznikaly mezi šlechtou a měšťany četné spory o vaření piva.
Toto bylo ošetřeno smlouvou SvatoVáclavskou z roku 1517, kterou český král Ludvík Jagellonský stanovuje, že šlechta má právo vařit pivo pro vlastní potřebu po dobu šesti let, ale nesmí jej dovážet do města. Tato výsada byla potom bez právních úprav prodloužena natrvalo.
Přímo ve městě tedy mohli pivo vařit a šenkovat pouze vlastníci domů s právem várečným.
V roce 1617
si panské pivo našlo cestu i do města. Stalo se tak následovně:
"...vzat jest dům po zrádci Abrahamu Pehmovi pokutou v ruce pána Žejdlice ze Šenfeldu a nazván Panským domem."
Tímto krokem se stala vrchnost majitelem domu s právem várečným a zřídila ve městě vlastní šenkovnu.
Tento dům stojí na náměstí dodnes. Má číslo popisné 30.
Ditrichštejnové nechali po svém příchodu na Polnou ozdobit dům svým znakem. Jejich dva vinařské nože zdobí štít domu dodnes.
Panské pivo se zde čepovalo ještě začátkem 20-tého století. Hostinec se zde udržel až do roku 1950.
Byl zván "U Českého lva", "U Lva", nebo "U Kubíčků".
Inventář polenského hradu 1622
je strojopisné dílo MuDr. Karla Tureckého, kde se uvádí mimo jiné i inventář zámeckého pivovaru.
Ve sladovně: 2 korce, 2 lopaty.
V pivovaře: 1 pánev měděná, 1 štychl, 4 kádě velké, 9 kádiček, 1 firseid, 60 sudů na pivo, 24 pytlů, 4 kořenky.
Kardinál z Ditrichštejna
byl znám jako vrcholný rekatolizátor a mimo jiné zasáhl výrazně i do městských privilegií.
Měšťané si sice právo vařit pivo podrželi, ale s výraznými omezeními. Jejich pivo nesmělo být levnější než panské. Ročně museli odvádět ve dvou dávkách 200 kop českých grošů.
Dále majitel panství určoval i počet várek a množství sudů.
Měšťané nebyli s tímto spokojeni a roku 1657 žádají panstvo, aby se zřeklo šenku v "Panském domě". Kníže Ferdinad Ditrichštejn toto odmítnul, ale slevil na pivním tácu na 100 kop českých grošů ročně.
Panské pivo nadále konkurovalo pivu městskému a vrchnost zakazovala poddaným pít městské pivo. Na oplátku měšťané zakazovali špitálním poddaným ve vsích Janovice a Skrýšov pít pivo panské.
Walter Xaver Ditrichštejn
na doporučení vrchnostenských úředníků pivovar na zámku zrušil a založil nový na břehu Lázeňského rybníka v těsné blízkosti zámku.
Stavba probíhala v letech 1710-1713 přičemž pivo se začalo vařit již v roce 1712.
V tomto období probíhala dostavba děkanského chrámu a pro pivovar to byly zlaté časy. Ve městě působili četní umělci, řemeslníci a denně přijížděli formani s materiálem.
Pivovar byl zdrojem
nejenom značných příjmů, ale i nebezpečí. Kvůli pivovaru zámek dvakrát vyhořel.
Poprvé v roce 1744, kdy shořel nejenom pivovar, ale i špýchar a zámecká věž.
V roce 1794 vypukl požár znovu. Kvůli neopatrnosti pivovarské chasy shořel celý zámek a přilehlé budovy. Požár trval dva dny.
Zámek poté nebyl v původním rozsahu nikdy obnoven.
Kateřinský pivovar
a druhý panský pivovar v Borové se významně podílely na výnosech panství.
V roce 1636 činil výnos obou pivovarů 2100 zlatých.
Pro srovnání: Výnos za železo - 1000 zl.
Výnos za dřevo - 200 zl.
Výnos z mlýnů - 515 zl.
Výnos z hamrů - 110 zl.
Pivovary se panství vyplácely i v dalších letech.
Jejich podíl na celkových příjmech panství byl: 1637 - 26,2%
1700 - 34,6%
1775 - 34,5%
1800 - 31,5%
Během devatenáctého století dochází k zásadním změnám v hospodaření šlechty.
Panství přestává hospodařit ve vlastní režii a lesy, rybníky, pozemky i pivovary pronajímá.
Výše nájemného z pivovarů v roce 1845 činila 2,09%, z pozemků 10,1% a z lesů 6,15%.
Pivem zásobovaly pivovary hostince po celém panství. Značný význam měli hostince vrchnostenské.
V "Panském domě" byl šenk provozován tak výborně, že se zde v roce 1692 vytočilo až 400 věder piva.
České vědro se rovná 56,589 litru. V tomto hostinci tak bylo vytočeno přes 22 000 litrů piva.
Podle tehdejšího zámeckého hejtmana Adama Maršáka to představovalo větší výnos než celý statek Fridnava.
Kvalitní voda
je nezbytná pro vaření piva. V době kdy byl pivovar na hradě čerpal vodu ze studně na hradním nádvoří.
Majitel panství Ferdinand Ditrichštejn dal v roce 1693 zavést na hrad vodovod z lesa Březina. Kašna s tímto letopočtem je na nádvoří zámku dodnes.
Ječmen
je základní surovinou pro výrobu piva. Z ječmene se vyrábí slad.
Pozemky polenského panství nebyly v minulosti vhodné pro pěstování obilí. Ječmen se tedy do Polné dovážel z jiných ditrichštejnských panství.
Vlastní výrobu sladu pivovar prováděl nejprve na hradě, později ve sladovně na břehu Lázeňského rybníka. Výroba sladu zde krátce přežila výrobu piva.
Chmel
je další důležitou surovinou. V roce 1747 byly v prostoru pastviště a na dalších dvou místech v okolí Polné založeny chmelnice. Celková plocha chmelnic byla cca 14 hektarů a obdělávání bylo uloženo robotou obci Sirákov.
V roce 1777 byly chmelnice zrušeny. Český chmel prodávaný na trhu byl totiž podstatně kvalitnější než ten vypěstovaný v Polné.
Sládek
k pivovaru neodmyslitelně patří. Mnozí sládci byli zároveň i nájemci pivovaru.
Patřili k významným a zámožným občanům.
Břetislav Rérych zmiňuje některé z nich jako významné zpěváky na literátském chóru hlavního kostela.
Panský sládek Tomáš Křenek nechal na své náklady postavit hlavní oltář v kostele svaté Kateřiny a opravit zde její obraz.
Spory polenských pivovarů
pokračovaly prakticky až do jejich sloučení.
V roce 1824 si stěžoval nájemce panského pivovaru vrchnosti, že městský sládek stanovil cenu 8 krejcarů za máz piva: "On, že jinak než za 9 kr. nemůže pivo zdravé postaviti a ruší se tím privileje, kde se měšťanům přikazuje držeti v pivě ceny jako v panském".
Stávalo se však, že si pivovary i navzájem vypomáhaly. V roce 1869 odešel z měšťanského pivovaru sládek Chvalovský. V místě sládka jej na 7 let zastoupil podstarší z panského pivovaru František Hrabal.
Některé spory a situace vedly k návrhům na sloučení obou polenských pivovarů. Například v roce 1770 navrhnul zámecký hejtman, aby město pronajalo na 12 let vaření piva panství.
Přestože byli mnozí várečané ochotni na toto řešení přistoupit, ostatním došlo, že by to znamenalo konec jejich pivovaru. Tento návrh tedy zámeckému hejtmanu neprošel.
Další jednání o sloučení pivovarů probíhala roku 1912. Nebylo ovšem dosaženo souhlasu všech várečanů a tak z fůze opět sešlo.
Ve druhé polovině 19. století
byly zakládány strojní pivovary a řemeslná výroba sladu a piva končila. Tento vývoj pochopili měšťané, kteří po velkém požáru v roce 1863 postavili pivovar nový, modernizovali jej a hrdě nazvali parostrojním pivovarem.
Šlechta o modernizaci výroby
v období, kdy pivovary pronajímala, neměla zájem. Počátkem 20. století pivovar zaměstnával 10 lidí. V roce 1912 se uvařilo 6011 hl piva.
Po I. světové válce již nikdy takového výstavu nebylo dosaženo.
Výstav v letech: 1924 - 2830 hl
1925 - 3108 hl
1926 - 4086 hl
1927 - 3512 hl
Polenské hospody
kde se počátkem 20. století čepovalo panské pivo byly:
"U Raka", "U Pittnerů", "U Českého Lva", "U Motyčků", "U Zeleného stromu", "U Koníčků", "U Bartáků".
Nejdéle přežila hospoda u Bartáků, která byla zrušena roku 2010.
Téměř 300 let
byl polenský pivovar ve vlastnictví ditrichštejnské šlechty.
O pivovar přišlo panství Polná-Přibyslav-Pohled v první pozemkové reformě v letech 1918-19.
Budovy koupil v roce 1920 dlouholetý nájemce a starosta města Jindřich Volenec.
Na doporučení Ochranného svazu pivovarů prodává Volenec roku 1927 panský pivovar Pravovárečnému měšťanstvu za částku 500 000,-.
Pravovárečné měšťanstvo
V Polné používalo po určitou dobu sladovnu v bývalém panském pivovaru. Její existenci dnes připomíná na budově umístěný "Klobouk pana starého", což je slangový výraz pro speciální nástavec na komínu hvozdu. Nástavec umožňoval dobrý tah a zabraňoval dešti a sněhu dopadat na slad.
Výroba sladu pouze pro vlastní potřebu se však pivovaru nevyplácela a ve třicátých letech 20. století byla zrušena.
Objekt pivovaru
odkoupil architekt Karel Müller pro výrobu nábytku. Část budovy využíval pro obrábění dřeva František Kaplan. Špýchar odkoupil Karel Pařík.
Po znárodnění byly od roku 1950 budovy využívány OPP Polná. Od roku 1960 OPP Jihlava opět pro výrobu nábytku.
Restituce
v letech 1989-1992 probíhala mezi Okresním průmyslovým podnikem a Ing. Karlem Paříkem.
Od něho část objektu odkoupili majitelé firmy TEAK Miloš Honsl a Josef Kodras v roce 1992.
Zachovali zde výrobu nábytku.
V roce 1999 firma odkoupila i zbývající část objektu.
Rekonstrukce budovy pivovaru s barokním štítem byla zahájena v roce 2000. Bohužel se podařilo zrekonstruovat pouze část objektu. Během roku 2018 byl rekonstruován zadní štít budovy a v roce 2019 znovu přední strana pivovaru.
Budova je památkovým objektem.
Zdroje informací:
•Polenské pivovary, hospody a hospůdky - Milan Šup, Jan Prchal
•Internet
Na waypointu Parking můžete zaparkovat své geovozidlo. Parkoviště u kina.
Waypoint Pivovar vás přivádí k bráně pivovaru. Na tomto místě máte za úkol nalézt cedulku z informacemi o firmě TEAK a otevírací době a na ní najít číslo na třetím řádku cedulky. Sečtěte všechna čísla ve třetím řádku a získáte číslo X .
Toto číslo doplňte do vzorečku:
N49° 29.183
E015° 42.768+X
Výsledné souřadnice vás dovedou k finálce.
|