Malou podkrovní světnici každý večer zalévalo bledé příjemné světlo stolní lampy a pan Marvin Plimpy zapnul staré černé rádio Schaub Super 229 z roku 1937, aby se zaposlouchal do znělky uvádějící cestopisný příspěvek nadšeného novináře a kačera Burnabyho Worthingtona. Marvin zásadně nepoužíval knoflík na ladění stanic, zapínal jen své oblíbené Radio Prague, a to s pravidelnou přesností, podle které by se daly seřizovat hodinky. Ty měl ostatně Marvin hned troje. Kapesní na řetízku, který se lesknul u levé kapsy jeho omšelé vesty, sloupkové hodiny v nejtemnějším koutě místnosti a konečně budík, jehož tikot se většinou zastavil uprostřed noci, nicméně Marvin uměl vstát skoro na minutu přesně i bez zvonění. Na dnešní večer se však oblékl jinak. Vzal si tmavou košili a svetr. Nosil je, když chodil na delší výlety do lesa. Snad se chtěl trochu podobat Burnabymu, který měl právě dokončit svou první výpravu po exotických a dechberoucích končinách uprostřed Evropy. Marvin si myslel, že se Burnaby prodírá s lany, noži, magnety a klíči zemí bez moře, plnou pramenů řek, lesů, měst a městeček, kde se zastavil čas.
“Krásné, krásné to bylo...”, mumlal si pod svůj prošedivělý knír a udělal dva kroky ke stolku pod lampou, kde měl v šuplíku položenou dýmku. Chvíli si ji prohlížel, ale za několik okamžiků se jeho pozornost zaměřila jinam. Ve spodní zásuvce přechovával psací potřeby a přestože většinou zůstávala bez povšimnutí, dnes nahlédl Marvin dovnitř a spokojeně se usmál. Papír i pero byly jako vždy na svém místě.
Kdyby v pokoji létala moucha, nebo snad dokonce stál člověk a mohl se dívat Marvinovi přes rameno, viděl by jak pod hrotem pera postupně přibývají řádky s textem. Někdy se had s písmeny na chvíli zastavil, ale jinak se inkoust vlnil bez přerušení jako řeka od kraje ke kraji ručně vyrobeného archu. Psal Burnabymu, což chtěl udělat již dávno, ale počkal, až mladý žurnalista ukončí svou dobrodružnou cestu po středních Čechách.
Brandýs nad Labem-Stará Boleslav (L2) – musím vidět ono okouzlující dvouměstí, kde místní obyvatel vavros a tajemstvím obestřené bratrstvo TRESTu připravili desítky kešek, nad kterými se mnohdy tají dech nebo skáče bránice. Sem se na filmovky a PETky nechodí. V noci se vydám za zdravotní sestrou Lisou Garlandovou, snad je možné ji zachránit, byť se to Burnabymu nepodařilo. MORTY.
Čelákovice (L6) – křížem krážem, nebo snad od křížku ke křížku projdu město na Labi a možná dojdu až k obřímu trezoru s pokladem, který vznikl jako připomínka letecké nehody.
Lysá nad Labem (J3) – hrabě Sporck tu kačerům i mudlům zanechal barokní zámek a v okolním parku se nahromadilo pár kešek, o jejichž vzniku však nemohl mít ani tušení – snad je najdu rychleji než mi stačí zavřít bránu. Když to nestihnu, tak se mohu vydat do lesů západně od města a zahrát si na odbojáře, kdy budu dokonce pracovat s vysílačkou.
Milovice (J6) – pryč jsou generace rakouských, československých i sovětských vojáků, ale připomínek jejich pobytu je v tomhle “mladém” a rychle rostoucím městě pořád dost a kešky mě k nim určitě přivedou a nakonec budu hledat trochu klidu u rybníčku u potoka Mlynařice, kde stojí malý domeček a s trochou štěstí mi u něj zazvoní i zvoneček. Pokud porozumím řeči skotu, zajdu také do místní části Benátecká Vrutice do kravína.
Benátky nad Jizerou (B3) – na gondolách se tu sice nejezdí, ale zato si dostatečně zasportuji s Pantherem16 a cestou po jeho keškách poznám město, kde si v rudolfinské době dávali dostaveníčko slavní hvězdáři. Jeden z nich – Tycho Brahe má také pěknou kešku s otazníkem na kraji Benátek.
Dobrovice (B6) – městečko plné komínů, ale ne ledajakých. Patří totiž jednomu z posledních fungujících českých cukrovarů a hned dvě místní kešky aspoň částečně s touto “sladkou” výrobou souvisejí. Ale bylo by škoda nevydat se kousek mimo střed Dobrovice, protože na železniční stanici, kde působil mj. Bohumil Hrabal, se nachází možná nejhezčí keška celého města.
Mladá Boleslav (B1) – sice se tu vyrábějí škodovky, a město tak dýchá průmyslem, ale hrad a historické jádro vysoko na ostrohu nad Jizerou skrývají ve svých uličkách a průchodech několik zajímavých zákoutí a nádavkem kešek k tomu. Možná zažiju pořádné geodobrodružství, když se vydám na lov Pevnosti OutuMei, nebo budu pátrat po zdejší rodačce Adině Mandlové, abych si zaplnil jeden z dílků puzzle s rodnými domy.
Kosmonosy (B5) – zdejší loreta je slavná, ale zajít si vyčistit hlavu do lesa po městských krabičkách také přijde vhod. V jednom z blízkých hvozdů třeba najdu cestu k pařezové chaloupce. A když seberu odvahu zajdu do míst, kde bývala propast a později skládka. Tam se totiž odehrálo něco strašného...Ani sérii na vrchu Baba, která sem částečně zasahuje, bych neměl vynechat.
Bakov nad Jizerou (B4) – od hezkých bakovských kostelů se podívám třeba do míst, která jsou díky rozmarům počasí v posledních letech často pod vodou. Snad nebudu potřebovat člun. Možná si ale odpočinu při pěkné procházce mezi památníky obětem světových válek s povedenou keškou na konci.
Bělá pod Bezdězem (B7) – hrad nahoře je dominantou Máchova kraje, ale větší část kopce nepatří do středních Čech. To však neznamená, že v samotné Bělé s roubenkou na náměstí a starobylou Českou bránou nelze zažít žádné dobrodružství. Stačí se vydat plnit 13 bobříků jako ve skautu, nebo putovat s Karlem Mayem tentokrát do Cařihradu.
Mnichovo Hradiště (B2) – ano, zámek jistě nepřehlédnu, ale zde mě zaujala ta zvláštní kombinace dvou blízkých letterboxů, jeden snad i pro vozíčkáře a ten druhý, tam si asi pořádně zašplhám. Jako milovník dobrodružných románů Karla Maye zkusím prolomit šifry legendárního Žuta, kterého budu následovat do pískovcových skal. A na večer nezaškodí trochu rockové hudby při řešení série rockerova pomsta.
Dolní Bousov (B8) – zdejší cukrovar už sice řepu nezpracovává, ale najdu si tu jiná zajímavá místa, lidovou architekturu kdesi na severu a u Červenského rybníka se budu potýkat s nástrahami malé Amazonie, snad mi neuklouzne noha, nebo nezůstanu viset nekde na ostrých pahýlech stromů. Na samé hranici katastru je keška připomínající odbojáře, kteří padli v posledních dnech války na křižovatce U pyrámu.
Rožďalovice (J4) – poznat zapomenuté městečko “ze všech stran” je hezké, ale budu muset bojovat s nájezdníky z legendárního power trailu.
Městec Králové (J7) – jen jediná žijící keška našla místo v tomto městě, patroni kostela založeného snad samotným Přemyslem Otakarem II. ji však příliš nechrání. Tady se budu mít na pozoru. (pozn. v současnosti už jsou tu další tradičky k odlovu u nedalekých rybníků)
Týnec nad Labem (D6) – multina vede k vyhlídce na ostrohu nad Labem, ale i druhý břeh skrývá zajímavé poklady, mezi nimi jeden pirátský. Možná objevím svět labských mrtvých ramen severně od veletoku.
Čáslav (G2) – město se chlubí zachovalým opevněním, v němž nejedna keška našla svůj domov. Pozornost si zaslouží také letiště, kterému je věnována sice tradiční plastová keška, ale s netradičním úkrytem.
Kutná Hora (G1) – co krok, to památka, co dva kroky (ale aspoň osmdesátimetrové), to keška. Máloco se vyrovná vyhlídce od sv. Barbory nebo kostnici v Sedlci. Když mě omrzí architektura, podívám se na tematické kešky věnované různým profesím, zvlášť na tu pro námořníky se těším.
Kolín (D1) – v pěkné rovině na obou březích Labe je pro ty, co omrzí obyčejné tradičky, přichystáno pár zajímavých luštivých malých sérií, například na téma chemie nebo SPZ. Nemám nic ani proti blátu, a tak se porozhlednu po zdejším Sandbergu a třeba najdu Truhlu mrtvého muže. Místní mají navíc dost drzosti, dávají kešky opravdu kamkoli, třeba do asfaltu u supermarketu.
Poděbrady (J2) – nasát lázeňskou atmosféru a prohlédnout si krásné vily a střídmé pavilony, načepovat si léčivou vodu a podívat se třeba i do míst, kde je navrtána. Místní zvláštnosti jako květinové hodiny nebo úsměvný orloj mají také svou kešku. I pro milovníky extrémů se v Poděbradech něco najde, byť členové slavné Pavoukovy rodinka už na nikoho nečekají. Ale i tak stačí vzdát Poctu stromům, nebo se podívat na Poděbradské jezero.
Nymburk (J1) – tady to měl pan spisovatel Hrabal rád, z jeho posezení se podívám určitě přes řeku Labe na historické město, které si jako jedna z mál zachovalo pořádný kus hradeb. Za doprovodu sýčků a netopýrů se snad nebudu bát na místní noční kešce a kdo ví, jestli se na mě štěstí usměje při pátrání po některé z kešek s nádražní tematikou.
Sadská (J5) – malé městečko pod kostelem sv. Apolináře má svůj minerální pramen, v okolí je plno malých památek (od kaplí až po sousoší), která mají svou kešku a jde o dobré startovní místo pro průzkum Kerského lesa, kde vládne se svými keškami čarodějnice. Nevím, zda se mi bude chtít potápět v jezeře, ale z místních kešek je v něm prý ta nejlepší.
Pečky (D5) – v okolí Peček vyrostly hezké rovinaté cyklostezky, kterým někdo věnoval i kešky. Navíc je tu jedna ze železničních kešek, které jsou lovitelné jen v určitých intervalech – naštěstí se dá zjistit v jakých.
Český Brod (D2) – město v kraji zvaném Podlipansko se přímo hemží vzpomínkami na legionáře, alespoň podle počtu kešek s touto tematikou. Až se nabažím zdejších kostelů a hradeb, vydám se k blízkému dvojstožárovému vysílači.
Úvaly (L4) – jen kousek za hranicemi Prahy leží Úvaly a v nich kešky, které dobře mapují památky, ale i jiné zajímavosti ospalého městečka, které je takovým nepsaným plhovým královstvím. Nicméně stojí za to vylézt k rozhledně nad město a když už se mi na ni nepodaří vylézt, určitě si užiju aspoň její kačerskou “kopii” opodál. Budu-li se cítít moc “nahoře”, podívám se, jak je to s místním dolováním.
Říčany (L3) – další z měst v pražské aglomeraci, trochu zvláštní tím, že si lístek na vlak budu muset koupit v obchodě s potravinami. Kešek je tu spousta, ale ta nejhezčí se skrývá v lesích na východním okraji, kde si náš milý Burnaby našel svou kachnu.
Mnichovice (L9) – na vlakové stanici se vyjímají Ladovy motivy, malebné náměstí jen minu, protože hlavními keškařskými cíli v Mnichovicích dnes zůstaly zdařilá krabička u Žižkova dubu, anebo ta, k níž vede noční výprava za houbami na opačném konci hranic města.
Kostelec nad Černými lesy (L5) – nepsané hlavní město série TFTC, v níž kromě běžných krabiček na lokálně zajímavých místech čekají sem tam také hard verze pro otrlé kačery. A to nejsou jediné náročné kešky v černých lesích, stačí zmínit třeba Geokuchařku, kde si asi taky hodím lano na strom.
Kouřim (D3) – městečko plné historie, která sahá až k příchodu Slovanů, mezi řadou kešek vyniká mysterka o době krále Václava, tradička věnovaná židovskému hřbitovu a wherigo vycházející ze skutečnosti, že se v Kouřimi natáčel seriál Bylo nás pět. No dobrá, chtěl sem vynechat jednu kešku, protože je věnovaná protivnému českému oslovení, ale Burnabyho tak nadchla, že si to “vole” v tomto případě neodpustím.
Zásmuky (D4) – v kraji, kde stávala skoro na každém kroku boží muka, je dnes nenápadné město s opraveným zámkem, kde býval mj. pivovar. K Zásmukám administrativně patří část Vavřineckého potoka s pěknou bonusovou keškou, jenže bych musel najít další čtyři kešky, abych zjistil, kde je “zakopaná”.
Uhlířské Janovice (G4) – v Janovicích se uhlí netěžilo, ale vyrábělo v milířích, jenže už před dávnými lety. Ospalé městečko nemá sice mnoho kešek, ale jeden z kačerů, byť toho sám moc neodlovil, sem zve své geokolegy na poměrně zdařilé kousky (Kolejnice, SIFRA I). Určitě se nechám překvapit.
Sázava (F4) – tak tady žili mniši, o nichž jsem toho při studování české historie tolik četl. Svým významem trochu zastiňují pozdější sklářskou tradici, a to i mezi nápaditými keškami, které owneři věnovali Nejstarším dějinám Sázavy a Založení Sázavského kláštera.
Zruč nad Sázavou (G3) – v kopci nad řekou vystoupím zahradními terasami až k zámku, kde snad najdu poklad. Ve městě se točil jeden známý český film – Lásky jedné plavovlásky, ale ten tu kešku zatím nemá. Škoda, že se mi nehodí plout po proudu Sázavy, někdy se na tuhle romantickou řeku určitě vrátím.
Trhový Štěpánov (F8) – v malém, ale velice starém městečku, spojovaném s kmenem Zličanů, v poslední době přibývá kešek. Zatím sice žádná neláme žebříčky rekordů, ale i tak se rád podívám do těchto odlehlých končin středních Čech. Přinejmenším tu naleznu trochu klidu a naberu síly pro další část výpravy.
Vlašim (F2) – zámek s parkem a branami si určitě prohlédnu, ale pak už se vydám po keškách, které patří do sféry vlivu Xichteria. Odlovím-li jich aspoň deset, zašle mi šifru a já se třeba dopátrám i bonusové krabičky. To geonejlepší ve městě je ale u nádražní, nenáročné wigo a šraňky, jejichž poklad funguje na stejném principu jako v Pečkách.
Votice (F3) – jedna z “bran” do drsného kraje České Sibiře má před kostelem monumentální sousoší sv. Václava s blanickými rytíři. Kopcovité okolí ocení milovníci klasické turistiky, ale také kačeři, protože tam lze najít ty nejhezčí krabičky celého města. Jedna docela vysoko, na vrchu Větrově, jiná zase v odlehlé osadě Kaliště.
Sedlec-Prčice (C6) – doufám, že budu mít štěstí a nepřijedu v době konání známeho pochodu. Přeci jen nemám rád tolik mudlů pohromadě. Ať už se vydám kamkoliv, vím, že budu mít pěkné rozhledy po krajině. Možná zkusím sérii o léčivých stromech.
Sedlčany (C3) – živé městečko, leč bývaly časy, kdy se změnilo v zázemí pro obří cvičiště nacistické armády. Památky si však zachovaly svůj ráz a některé z nich připomínají období rozkvětu za Rožmberků. Ve městě si určitě každý najde svou oblíbenou kešku, dokonce i chirp tu mají. Já jsem si vybral trošku delší multikešku, která připomíná osvobozování a konec 2. světové války.
Neveklov (F7) – dojem z nevelkého sídla podle Burnabyho kazí jakýsi obří panelák, ale jinak sem určitě musím, abych se dostal do telefonního automatu v místní čtvrti Leškov. Nebo snad k soše Krista připomínající tu v dalekém Rio Janeiru? Také rytíř Jan Řepa někde v Neveklově schovává svůj poklad.
Bystřice (F5) – jen skok od Benešova leží městečko, které také leželo blízko vojenského prostoru, kteří si zde Němci za války zřídili. Připomenu si to při procházení trasy multikešky ze série Truppenübungsplatz Beneschau, ale ještě předtím se pokusím najít důmyslně ukrytou krabičku u nádraží.
Benešov (F1) – při prohlížení fotek z okresního města mě zaujaly zříceniny minoritského kláštera. Na ty nejhezčí poklady je dobré vydat se v noci (Lov v temnote, Konopiste (ne)zname)), i když mě bude trochu mrzet, že neuvidím blízký zámek Konopiště s parkem v plné kráse.
Týnec nad Sázavou (F6) – příhodná poloha města vedla středověké obyvatele ke stavbě tvrze. U ní samozřejmě poklad nechybí, ale za těmi nezapomenutelnými se budu muset vydat o něco dále. Třeba Lisci stopou do lesů směrem na Krhanice, nebo se zaměřím na historii dopravních prostředků a vyluštím si otazník na téma JAWA.
Pyšely (F9) – do oblíbeného rekreačního střediska se již v předminulém století jezdilo za čerstvým vzduchem. Nejlépe si pročistím plíce asi opět v noci, kdy se ponořím do příběhu o Lovcích mamutů. Pokud porozumím jazykovým spletitostem zdejších wherigo, vyzkouším si procházku za Erbenovou Zlatovláskou.
Jílové u Prahy (K8) – tady mě možná přepadne zlatá horečka, ale asi jen v podobě návštěvy zdejšího muzea nebo některých zpřístupněných štol v okolí. V lesích odhalím Tajemství proutěného košíku a půjdu se podívat směrem k Sázavě na známý viadukt Žampach, nad nímž se skrývá také pěkný poklad, věnovaný této technicky zajímavé stavbě.
Černošice (K4) – břehy Berounky jsou poseté v tomto městěčku výstavnými vilami, však si je tu stavěli ve velkém zámožní a slavní lidé už za první republiky. Mezi nimi jedna, ve které žil známý dr. Janský. Líbí se mi jméno jedné z osad – Mokropsy, tam se určitě podívám a když nebudu vědět co s časem, pak se vydám na větší procházku nahoru na kešku Triangulační.
Dobřichovice (K7) – další letovisko u Berounky, řeka je však hrozbou pro zdejší zámek, příliš blízko položený od jejích břehů. Pěkné vilky se nacházejí v pravobřežní části Brunšov, však mě kolem nich provede jedna keška. I okolní příroda, zvláště pak brdské výběžky na jihu (tzv. Hřebeny) si zaslouží mou pozornost. Chci se podívat až na náhorní plošinu k malému vodopádu říčky Kejná.
Řevnice (K6) – do třetice všeho dobrého na Berounce nad Prahou. V Řevnicích se vyplatí jít hledat vyhlídku, na kterou zve keška s motýly. Nebo se snad zajímat o místní hasičský sbor, vhodné to místo pro kačera, který nemá moc času, ale nechce odlovit jen tak obyčejnou krabičku.
Mníšek pod Brdy (K3) – tolik jsem toho slyšel o Kájovi Maříkovi, který v Mníšku alias Lážově žil. A stejně tak spisovatelka, která jej stvořila. Nad městem se čtyřbokým, ale jen trojvěžovým zámkem se tyčí poutní místo Skalka a kolem se rozrůstá les plný borůvek a hub, kde čeká tajemný Maják a stromová Geokuchařka.
Dobříš (C2) – v okolních lesích možná potkám Fabiána – ochránce Brd. Na hezkou a dobrodružnou procházku vypadá mysterka, která je věnována právě jemu a uhlířům ze Studeného vrchu. I město samotné, umístěné v krajině rybníků, je pěkné a zámek, z jehož parku se po Evropě rozšířili ondatry, jakbysmet.
Nový Knín (C8) – v malém městečku na Kocábě stojí budova Mincovny (dnes Muzeum těžby zlata), kde se mince nerazily, ale žlutý kov se tu shromažďoval, než byl odeslán do královské pokladny. O historickém významu místa svědčí návštěva králů Přemysla Otakara I. a později Jana Lucemburského. Dnes už lze dávný lesk jeho uliček vystopovat jen s velkou mírou fantazie. Půjdu se raději podívat proti proudu řeky na místo zvané Lurdy, kde je skalní převis sloužící jako mariánská svatyně...a samozřejmě keška.
Krásná Hora nad Vltavou (C7) – tak tady se zastavil čas, ale na místní poklidné náměstí se podvědomě velice těším. Najít zde poklad bude stát pár kroků pěšky, buď se vydat k řece, která je poměrně daleko, nebo ke kilometr vzdálenému viklanu na Vindiši... vlastně to vůbec není viklan a v porovnání s jinými útvary tohoto druhu jde o docela malý kus “šutru”.
Březnice (C4) – jeden z klenotů jižních výběžků Středočeského kraje upoutal mou pozornost Burnabyho popisem renesančního zámku. Lokšanům se podařilo vybudovat stylově čisté sídlo. V parku se nachází několik pokladů, musím si tedy zjistit, do kdy je otevřen. Pokud mi zbude čas, prohlédnu si celé město, zvláště bývalou židovskou čtvrť.
Rožmitál pod Třemšínem (C5) – tady se budu cítit, jak na výletě do severní Anglie. Kopečky ze tří stran, jen těch lesů je zde asi trochu více. Třemšín patří k nejvyšším vrcholům Brd, však má hodně přes 800 metrů. Na Voltuši si vzpomenu na skladatele Jakuba Jana Rybu, který zde dobrovolně ukončil svůj život. Na západ od města, při cestě na brdské hory se zastavím na místě Oféliiny tragédie nebo u vydatných Pramenů Skalice, kde čekají nápaditě ukryté poklady.
Příbram (C1) – okresní město, pro které bylo po staletí symbolem hornictví, a to hlavně ve výše položené čtvrti Březové Hory. Jiným kopcem, kam se podívám, je monumentální Svatá Hora, asi nejvýznamnější cíl poutníků v kraji. Zkusím rozlousknout šifry alespoň u dvou slibně vypadajících kešek – Příbramský vodopád a Poznáváme přírodu.
Hostomice (H6) – další kout Brd či lépe řečeno Hřebenů mě přiláká do města Hostomice. Ty největší poklady jsou trochu stranou, ať už Mezi poli cestička nebo krásné lesní Smaragdové jezírko, kde možná v noci tančí víly.
Hořovice (H3) – do českého Betléma, kde kdysi žili chudí cvočkaři, se vydám vlakem. Rozlehlý zámek si prohlédnu zevnitř, rád se chvilku zapomenu ve světě starých hraček. Na podzim se vyplatí navštívit cibulový jarmark.
Žebrák (H5) – město je jedním z hlavních poutních míst kačerstva, a to nejen díky Alkeho keškám a obléhání nedalekého hradu Točníku. V okolí se dá zažít také drsnější noční dobrodružství s pavoukem Nephilou.
Zdice (H4) – jedna ze železničních křižovatek mezi Prahou a Plzní nemá sice mnoho památek, ale rád se podívám na zdejší skálu s vyhlídkou a navštívím lesy, v nichž je povedená série Kytice – několik kousků z ní, včetně bonusu, leží právě v katastru Zdic.
Králův Dvůr (H2) – průmyslové město tu kdysi skutečně mělo krále, padl zde do zajetí Václav IV. Po letech společné správy s Berounem se těší samostatnosti a z jedné z největších obcí bez statutu města se posléze stalo i město. Moc se tu nechci zdržovat, a tak se nejspíš zastavím jen na kešce u dálnice.
Beroun (H1) – ať už má jméno po medvědech, které tu opravdu chovají, nebo po Veroně, určitě se tu rád zastavím. Letterbox mě provede po opevnění, v památkové zóně je další vychytávka od kačera, jehož doménou je spíše Žebrák. Návštěvu blízké CHKO Český kras spojím s multikeškou Krasotoulka. Sil mám snad ještě dost, a tak možná zjistím Co se skrývá v křoví.
Rudná (K1) – první město za Prahou u plzeňské dálnice nevypadá dvakrát vábně. Vlastně je slepencem dvou vesnic, pro který bylo vymyšleno nové společné jméno. Ještě si hodím librou nebo korunou, zda odlovím něco v Hořelicích nebo Dušníkách.
Hostivice (K5) – jen kousek od letiště Václava Havla se rozrůstá městečko, které lemuje na jihu řetězec rybníků s mnoha keškami. V poslední době se stala železničním uzlem, byly otevřeny nové vlakové zastávky směrem na Rudnou nebo na Smíchov. Prohlédnu si je díky kešce Doprava v Hostivici (1) – Zeleznice.
Unhošť (A4) – byť se roprostírá mezi poli na cestě z Prahy do Kladna, je poměrně atraktivním cílem. Svědčí o tom chaty v údolí Loděnice a postavení městečka jako východiska do křivoklátských lesů. Nejlepší pověsti se zde těší mysterka věnovaná poznávání filmů.
Kladno (A9) – tady si snad nelze nevybrat. Desítky, ba skoro se dá říci že stovky, kešek čekají na odlov. A na velké hornické město je tu až nečekaně mnoho zeleně a lesů s pořádnými stromy. Najdi a otevri vypadá slibně, takovou kešku ale asi neodlovím, spokojím se tedy klidně s městskými tradičkami při zkoumání zdejšího zvláštního architektonického stylu – sorely. Nebo se zasním a vrátím se do starověku a vyslechnu si Keltskou věštbu.
Buštěhrad (A8) – městečko má v názvu sice hrad, ale já se podívám spíše na zámek, o kterém jsem se dočetl i v našich novinách. Prý ho nechal nákladně opravovat jistý lékař, za což skončil v šatlavě. V minulosti tu žili za I. světové války vysídlení Italové z jižního Tyrolska.
Roztoky (K2) – tak tady si musím rezervovat více času, rád se totiž procházím po březích řek a Vltava obtéká Roztoky hned ze dvou stran. Podívám se na starý kostel v Levém Hradci, cestou si vyzkouším, jak Relativní... může být lidská výška a s potřebnou výbavou se pokusím najít na pár kešek, které se dochovaly z hraběnčina rejdění. Rezervuji si čas na roztocké památky. Na pohled nezvyklá se mi jeví kombinace zámku s vodním příkopem a sousední věže penicilinky.
Libčice nad Vltavou (K9) – komornější prostředí než v Roztokách, ale geocachingu se tu v poslední době hodně daří. Jeden z místních kačerů zaplňuje vlastní Libčice a nechybí tu ani pár skvostů z dílny jirkaamates (např. Cesta tam a zase zpatky, dalsich devet, LABoratorni CACHE).
Klecany (L7) – o Levém Hradci jsem už slyšel, ale že ten Pravý je v Klecanech, to jsem se dozvěděl až díky Burnabymu. Půjdu sem pravděpodobně od Vltavy, kolem malé vodní elektrárny a cestou Klecanským hájem se s úctou podívám na skvostný platan, na který lezou jen princové.
Odolena Voda (L8) – kdo byl tajemný Odolen? Snad rytíř, kdo ví. I poklad svůj zde má. Podívám se dále na pštrosí farmu a na areál, tedy jen zvenku, letecké továrny.
Kostelec nad Labem (E4) – v rodišti operní divy Terezy Stolzové se zastavím při cestě za krásami starých labských ramen při hledání Aqua Vitae, nebo prozkoumám zbytky po infekční klinice Kopa. Že bych se odvážil zapůjčit si kolo a projel se po nových cyklostezkách u řeky?
Neratovice (E2) – chemický průmysl a sídliště, ale když se dívám do mapy, pak Spolana leží v sousední Libiši a kromě paneláků tu lze zhlédnout několik historických památek, nemluvě o zámku v části Lobkovice. Zajímavé je, že se v Neratovicích nachází sedm ze 101 dalmatinů, platí to však jen o ikonách na mapě.
Mělník (E1) – Burnaby tu zažil vinobraní, ale české víno mu přišlo příliš trpké. Těším se na vyhlídku, odkud uvidím soutok Labe s Vltavou, který se dá splést s tím druhým, kde ústí Hořínský kanál. A taky na zámek, na kostel, na kostnici. Podívám se do jedné z největších studní svého druhu v Evropě a za městem si na chvilku sednu na posed. Škoda, že už žádná série neupomíná na natáčení filmů o Básnících.
Mšeno (E6) – asi nejlepší tip mezi středočeskými městy ohledně dřevěné lidové architektury. A kousek odtud vznikl před miliony let kouzelný pískovcový svět skal a pokliček v CHKO Kokořínsko. K Mšenu patří městské lázně a samozřejmě spousta krabiček, díky jedné z nich se seznámím s vlakovou cestou do Skalska.
Liběchov (E5) – městečko na Kokořínsku, které sice není daleko od Prahy, ale přesto už leželo za poslední velké války za hranicemi protektorátu. Zámek po jedné už celkem dávné povodni obklopuje park, po vodě stále zpustošený. A v něm keška s příznačným názvem Ceska Atlantida.
Veltrusy (E7) – synonymem pro malé městečko je barokní zámek s rozsáhlým parkem. Bohužel leží v povodňové zóně, na což v tomto století doplácí. V parku je schováno mnoho kešek a určitě nechci vynechat tu u sfingy.
Kralupy nad Vltavou (E3) – na první pohled ošklivé město prosáklé chemií, ale stačí vylézt na Hostibejk a hned všechno vypadá lépe. A ke Kralupům patří také místa, kde se střídají lesy a louky a kde jsou také pěkné kešky. Ať už Geonardův poklad připomínající italského alchymistu, nebo Baucuk, se kterým si poradí ti, co aspoň trochu přičichli k žargonu železničářů.
Velvary (A3) – kde jinde si dávat pozor na své peníze, ta písnička přípomíná pravdivou událost a kdo ví, jestli se jí někdo opět neinspiruje. Za malým městem se podívám na jeden z řopíků, který byl vybudován jako součást předválečného československého opevnění.
Slaný (A2) – v královském městě pod Slánskou horou se mi určitě bude líbit. Pokud se sem dostanu náhodnou až na podzim, tak si projdu ovocnou kešku na východním okraji města a pokud budu mít dost sil, sednu si na své dřevěné kolo a dojedu si ze Slaného až někam za Panenský Týnec pro bonusovou kešku k sérii věnované naučným stezkám. Nebo se podívám na Elektrokesku, třeba mi připomene opravy mého starého dobrého rádia. Nezapomenu ani na kešku vyzdvihující průmyslovou tradici města, byť už zde výrobě baterek odzvonilo.
Libušín (A7) – Hornická činnost je patrná v městečku, ale rovněž v jeho okolí. Nesmím však zapomínat, že patří do království kladenských T5kařů, a tak je tu dost příležitostí, jak si protáhnout tělo. Zkusím najít správný klíč k Mister Minitovi.
Smečno (A5) – zámek s pivovarem sice uvidím jen zvenku, ale v zámeckém parku je jedna z těch kvalitnějších tzv. chirpových kešek. Milovníci wheriga se tu mohou věnovat Případu ztraceného génia, pokud tedy nezabloudí v lese. Mezi stromy je umístěna i opěvovaná Stromhledací keška a regionální vítěz roku 2013 o osobnosti Jindřicha Jaroslava hraběte Clam-Martinice se pro změnu věnuje místní historii.
Stochov (A6) – cestou do poslední části Středočeského kraje budu míjet Stochov, ve kterém se nezapře černouhelná minulost. Zdejší náměstí připomíná svou architekturou mnohem větší Kladno. Trochu zapomenutý stranou stojí Svatováclavský dub spjatý s narozením českého národního patrona.
Nové Strašecí (I2) – původ názvu města není až tak jasný, jak by se mohlo zdát, ale podle jedné z hypotéz je opravdu odvozen od slova “strašit”. Třeba to tu začarovali Keltové, po nichž se dochovaly i hmotné památky. Jedna z nich, hlava heroa z blízkých Mšeckých Žehrovic je vystavena v místním muzeu (je zde mj. keška), tedy přesněji řečeno její věrná kopie. Jako milovník velkých pokladů se vydám na kraj města k Pokladu na horší časy!
Rakovník (I1) – už téměř na konci cesty zavítám do posledního okresního města, jehož náměstí je vskutku malebné a těch bran a věží, co v jeho blízkosti stojí. Po prohlídce Rakovníka určitě zajdu na letiště. Sice se odtud zpátky do Anglie nedostanu, ale odlovím si hezkou kešku s leteckou tematikou – OK-GEO.
Jesenice (I3) – poslední město, které Burnaby navštívil, mu připravilo nemilé překvapení. Na podzim vyzkoušel naučnou stezku směrem na sever a brodil se na ní až do půli lýtek v bahně. K nepoznání ji změnilo trochu deště, koně a pár traktorů. Vydám se do lesa v tomto cípu okresu Rakovník jako on hledat zkamenělého žraloka, který mě zavede ke kešce.
Itinerář si Marvin nechal již s malým předstihem vytisknout v malém rodinném podniku na Kensingtonské ulici, poslední Burnabyho kroky ve středních Čechách se daly totiž docela dobře odhadnout. Hned u prvního města na seznamu, Brandýsa nad Labem, si poznamenal jméno “Morty”. Na remízku směrem na Popovice totiž Burnabymu zemřel jeho věrný pes, kterého tu narychlo pochoval. Marvin chtěl zapálit svíčku u kříže, kterým Burnaby označil Mortyho hrob.
Pravidla splnění challenge:
Opusťme na chvíli Marvina a Burnabyho a ve stručnosti si řekněme, co je třeba splnit k zalogování této challenge:
1. Keška se nachází na výchozích souřadnicích.
2. Pokud nesplňujete následující kritérium, můžete si kešku odlovit a zapsat se s použitím Write note, které si po splnění výzvy změníte na Found it. Pro sběratele FTF (STF, TTF) platí, že musí kromě nalezení kešky splňovat podmínky challenge - nepište se, prosím, na první stránku logbooku, pokud podmínky nesplňujete.
3. Podmínkou ke splnění challenge je nalezení celkem 83 kešek na katastrálních územích všech současných 83 měst Středočeského kraje (stav k datu publikace - 23. 11. 2014), tj. stačí jedna keška v každém z uvedených měst (jsou popsána v Marvinově itineráři). Počet měst pro výzvu je daný uvedeným itinerářem, nelze tudíž výzvu dodatečně rozšiřovat, bude-li nějaká další obec v budoucnosti povýšena na město.
K ověření použijte níže uvedené ověřovátko, které pracuje s bookmarky, pro jejichž sestavení byly využity hranice katastrů měst z Národního portálu INSPIRE, příp. Openstreetmaps nebo Googlemaps (u nich se místy bohužel objevuje výrazná generalizace průběhu hranic, proto k nim bylo přihlédnuto jen výjimečně). Bookmarky jsou průběžně aktualizovány. U každé kešky, která leží na území některého ze středočeských měst je uvedena dvojice bookmarků s jednopísmenným a jednociferným názvem, které jednoznačně identifikují příslušnost kešky k městu. V Marvinově itineráři máte tento kód v závorkách za názvy měst. Pokud máte pocit, že jste v dané lokalitě už odlovili kešku a neobjevuje se vám jako “splněná”, neváhejte kontaktovat ownera přes profil. Uznávají se pouze nalezené kešky (tj. log typu Found it, nikoliv event či webcam). Je-li vámi nalezená keška (kešky) již mezi archivovanými, je samozřejmě také započítána. U kešek typu multi, mystery, letterbox a wherigo jsou rozhodující úvodní souřadnice (tj. tam, kde je umístěna ikona na mapě). Nenachází-li se ve městě v okamžiku plnění challenge žádná keška (tj. buď vůbec neexistovala, je archivovaná, nebo momentálně disablovaná), potom je potřeba odlovit nejbližší funkční kešku od hranic katastru daného města (nesmí být zároveň na území jiného středočeského města a musí se zároveň nacházet ve Středočeském kraji). U disablovaných kešek je třeba dávat si pozor, aby byly disablované v okamžiku logování Found it u challenge (tj. nechávejte si tyto lokality raději nakonec, aby se vám nestalo, že než dokončíte challenge, stačí je owner enablovat). Disablování kešky se v databázi bez mého zásahu nepromítne, proto je při logování nutné tento konkrétní případ (případy) uvést ke zprávě z ověřovátka, které bude ukazovat, že jste v dané lokalitě kešku nenašli. Jste-li vlastníkem nějaké kešky v lokalitách z itineráře, bohužel si ji nemůžete započítat (logování vlastních kešek je neetické) a musíte najít jinou, není-li v lokalitě jiná keška, postupujete podle stejného pravidla jako výše (tj. hledáte středočeskou kešku nejbližší k hranicím katastru daného města). Do počtu kešek se započítává i samotná challenge, díky ní máte splněný nález v Brandýse nad Labem-Staré Boleslavi. Ověřovátko vám ukáže, která města jste navštívili (včetně počtu odlovených kešek) a která vám ještě scházejí. Challenge sám splňuji, neboť mi přijde nefér, pokud owner nezvládnul to, co žádá, a navíc se řídím příslovím Nečiň druhým, co sám nerad. Atributy u kešky se vztahují přímo ke krabičce, nezahrnují hodiny času a kilometry cest, které mnohé z vás čekají při plnění výzvy.
K ověření, zda splňujete podmínky challenge, klikněte na následující logo.
Děkuji marram.cz za přípravu ověřovátka, bez něj bych asi seděl dlouhé hodiny nad logy a zkoumal, zda jsou opravdu oprávněné :-).
Ještě malá poznámka týkající se lokality Jesenice. Ta u Prahy nebyla v době publikace kešky městem (povýšena až 10. 9. 2015), jedná se tudíž o lokalitu v západní části okresu Rakovník.
Zda vám konkrétní keška pomůže ke splnění challenge lze kromě kontroly bookmarků u dané kešky zjistit nepřímo i s pomocí mapy na gc-project (ve filtrech u Map Compare, kde si zadáte jen vlastní nick a nalezené + nenalezené kešky, si lze přidat i bookmark - sice jen jeden, ale dáte-li si např. bookmark s názvem "I" a zvolíte příslušný okres (písmeno I v této challenge zahrnuje kešky v okrese Rakovník), potom se vám objeví mapa s keškami ve všech městech okresu (tj. v tomto případě Rakovník, Nové Strašecí a Jesenice). Tím získáte poměrně rychle přehled o tom, jaké kešky máte na výběr k odlovu.
Za technickou a grafickou podporu vděčím MajcoS-ovi. Nemirasovi děkuji za poskytnutí potřebné součástky.
Přeju vám hodně zážitků na toulkách po Středočeském kraji. Málem bych zapomněl. Marvin je sice nejradši v přírodě, ale přesto potřebuje trochu pohodlí, a tak si na kraji Brandýsa, hned vedle Mortyho hrobu, zařídil malý obývací pokoj. Dopisy mu neposílejte, česky nerozumí a na ty anglické by vám nejspíš odpověděl až zadlouho, protože se tady v Čechách opravdu nenudí. Pokud se kolem svého dočasného působiště bude vyskytovat, určitě se s vámi rád pozná. Sám jsem se s ním setkal a občas mu chodím ten jeho "bejvák" zkontrolovat. Bydlí asi 2,5 až 3 metry vysoko. Klíč si schovává za písmeno "R", kde ho nechává, i když je doma - často je totiž tak zabraný do poslechu rádia, že ani nevnímá klepání či zvonění. Nedávno jsem mu chtěl přinést něco na zub a zrovna nebyl k zastižení. Jen jsem našel na stole lístek se zprávou, že se jeho cestovatelský vzor Burnaby Worthington chystá na další cestu do Středočeského kraje. Jak znám Marvina, bude zase jako přikovaný stát nebo sedět u rádia. Třeba mu v bance ještě zůstaly nějaké peníze, aby se mohl znovu podívat do středních Čech. Kdo ví..., nebo snad, jak říkají Marvinovi krajané: To be continued...
...tedy asi nejdříve za rok, neboť na zakládání nových challenge platí moratorium :-).
Byť jsem kešku označil jako small, není v ní moc místa na výměnu předmětů. Používejte k směně prostor vpravo "na poličkách", pro začátek je tam brož na šátek, flashka a CWG. Pokud sem plánujete dát TB či GC, tak jen menších rozměrů (žádné plyšáky apod. - Marvin je na ně alergický). Do budoucna uvažuji i o tematickém dřívku k této sérii.