Zaječí Vánoce
Byl nebyl poblíž Zaječího vrchu malý lesík, který obývala zaječí rodinka. Tatínek, maminka a spousta malých zajíčků. Tatínek se staral, aby celá rodinka měla dostatek potravy, maminka vařila jetelovou polévku či omáčku a zajíčci si hráli v lese s ostatními zvířátky. Každý večer četla maminka zajíčkům pohádky, dokud se jim únavou nezavřela víčka. Zaječí rodinka si žila šťastně jako málokdo.
I stalo se jednoho dne, že se malý zajíček probudil v domečku pod vyvráceným pařezem úplně sám. Hledal maminku, tatínka i bratříčky, ale jako by se po nich zem slehla. Když se je vypravil hledat ven, nenašel ani ostatní zvířátka. Zajíček usedavě plakal a nevěděl, co si počít takhle sám. Na blízkém poli si natrhal jetel a vrátil se do opuštěného domečku. Jak tak chroupal čerstvý jetel, bylo mu smutno ještě více. S pláčem nakonec ulehl do pelíšku. Když si vzpoměl, že se blíží Vánoce, probrečel se, chudáček, až k neklidnému spánku.
Když se ráno probudil už byl v náručí milované maminky, která štěstím ani dýchat nemohla, že je zajíček v pořádku. Všechna zvířátka se rozhodla odstěhovat na bezpečnější místo dál od města a zajíčka tam zapoměli.
A protože zajíček byl moc šťastný, rozhodl se trošku své radosti předat i dál. Všechny svoje Vánoční dárky nechal v lese a chodí se potají dívat, jakou radost z nich mají opuštění kačeři, kteří se sem občas zatoulají.