Lázně v Litvínově
V minulosti se na území katastru Horního Litvínova nacházely prameny mineralizované vody, které se používaly k lázeňským účelům. V Horním Litvínově byly zřízeny lázně radioaktivní, železité a sirnaté, které zde fungovaly s přestávkami v letech 1823 -1947. Dodnes jsou stopy lázeňství ve městě patrné - dnešní Ruská ulice se od roku 1872 jmenovala Lázeňská (Badegasse) a odtud i název Lázeňský vrch. Lázně byly zřízeny v dnes již neexistujícím domě čp. 140. Majitel domu Josef Kempe v roce 1823 objevil na své zahradě železitou vodu, kterou zachytával a shromažďoval v dřevěné přístavbě u domu, kam instaloval koupací vany. V roce 1835 nechal Josef Jenak upravit terén kolem domu a postupně instaloval 6 kamenných van. Řada revmatických pacientů se vyléčila, avšak lázně nebyly příliš známé a jejich provoz byl na hranici rentability, proto se další majitelé snažili lázně zatraktivnit. Roku 1867 nechal František Chlouba prozkoumat léčivou účinnost pramenů u MUDr. Sterna. V této době lázně navštěvovali i cizinci, kteří se osvěžovali koupelemi a kochali se krásou lesnaté krajiny Krušných hor. V roce 1877 získali lázně manželé Walterovi, kteří přistavěli další patro budovy.
V letech 1914 -1921 byl provoz lázní zastaven, v roce 1924 prameny vyschly a podnik byl zavřen. O rok později se nový majitel Gustav Guttwald pokoušel najít pomoci vrtů nový pramen. To se mu podařilo v roce 1928 a lázně znovu otevřel. V lázních byl roku 1930 otevřen celoroční provoz a lázně prošly dalšími úpravami - byly vybaveny elektrickým osvětlením, ústředním topením, terasami a několika cizineckými pokoji. V této době byla u vody zjištěna silná radioaktivita. V lázních se léčilo především pohybové ústroji - dna, revmatismus, ischias, neuralgie, ochrnutí, doléčení zlomenin apod. Po skončeni 2. světové války byly lázně převzaty do národní správy a již v roce 1947 byly definitivně uzavřeny pro značně zchátralé vybavení.
Pramen pod Studničním vrchem
Pramen v minulosti zásoboval dnes již zaniklé sirnato-železité lázně na Lázeňském vrchu v Litvínově. Vyvěrá na úpatí Studničního vrchu v blízkosti křižovatky ulic Mezibořská a Ke Střelnici na pozemku města Litvínova. Dlouhá léta tam byla jen železitá bahnitá loužička, která odtékala do kanálu. Nyní bylo místo upraveno, byly vysekány porosty, postavena opěrná zídka, ze které vytéká pramen, přidány lavičky a osazena informační tabule. Akci financovalo město Litvínov na podnět Spolku přátel historie Litvínovska a zaplatilo přibližně čtvrt milionu korun.
Slavnostní otevření znovuzrozeného pramene proběhlo 1.10.2014
Jak vypadalo místo po obnově, ukazuje obrázek získaný z internetu.
Jak vypadá vyústění pramene po necelých třech měsících, poničeno vandaly, je vidět zde.
Voda z pramene v žádném případě není určena k vnitřnímu užívání!
Czedikův gloriet
Kousek nad vyústěním pramene je pozůstatek vojenské pozorovatelny (ta je zmíněna v keši GC5AJVV - Litvinovska opevneni #2 VJP)a Czedikův gloriet. Gloriet byl postaven nad lázeňským pramenem již v roce 1892 jako poděkování Aloisi Czedikovi, který se zasloužil o vybudování vlakového nádraží v Louce u Litvínova. Svému účelu však sloužil jen krátce, byl totiž po deseti letech zničen opilými českými a německými horníky. Od doby jeho zničení existoval na Studničním vrchu pouze základ drobné stavby v náznacích. Pokud se vyšplháte na kopec ke glorietu, můžete se nejen potěšit pěkným výhledem na část Litvínova, ale také si přečíst o rychlosti potrestání těch vandalů.
Po více než 100 letech byl gloriet obnoven Lesy České republiky, s. p., které jeho obnovu nákladem skoro 160 tisíc korun financovaly. Jde o celodřevěnou stavbu se střechou z kanadského šindele, postavenou podle historických obrázků. Lesy ČR současně upravily přibližně 300 metrů dlouhou přístupovou cestu, vedoucí od pramene na Studniční vrch.
29.11.2014 byl nejen slavnostně otevřen gloriet, ale i posvěcen pramen.
Protože keš byla opakovaně ukradena, přemístili jsme ji 20.10.2015 na nové místo.