Zdravím všechny keškaře. Z důvodu rozsáhlé rekostrukce zabřežského Kulturního domu, v jehoš útrobách byla schována cache, musí dojít ke změně a rozhodl jsem se pro dočasné zjedušení nalezení cache. Cache se nyní nachazí fyzicky na jiném místě, ale stále se stejně příjemnou obsluhou. Pro nalezení cache nyní nemusíš nic luštit, zde jsou souřadnice a adresa N 49° 52.855' E 16° 52.580' - ul. 28.října 664/2 v Zabřehu. Když vyluštíš, můžeš se podívat jak nám krasně opravují kulturní dům. Tato změna je pouze dočasná, tak ji hleďte využít. Děkuji za pochopení. Po ukončení rekonstrukce bude vše ohledně této cache vráceno do původního stavu.
Vítej poutníče, protože určitě z daleka a v dobrém přicházíš. Jsem keš města Zábřeha, v kterém se narodil, a stále zde žije, můj zakladatel, Otitis. Na úvodních souřadnicích cache nehledej, je tam dvůr jednoho z domů na horním náměstí. Finálky: vypočítej souřadnice a to velice jednoduše z listingu: N49°52.letopočet první písemné zmínky o Zábřehu minus 355; E16°52.Slavnostní otevření rekostruované ZŠ T.G.M. minus první písemná zmínka-50. Najdi keš, která není na vyžádání obsluhy. Patřím Otitisovi a sloužím jako Geocachingová kronika města Zábřeha. Děkuji ti poutníče, že jsi mne našel a zalogoval jsi se. Pokud jsi do mne vepsal svůj příběh o svých nejvzdálenějších, nebo nejúžasnějších, nejbláznivnějších cestách, nebo jen sdělil své nejoblíbenější místo, kam se rád vracíš, které se hluboce zarylo do tvého srdce, věz, že odměnou ve mně je nápis, který zde zanechal také jeden poutník. Zábřežský rodák Jan Eskymo Welzl, který procestoval nemalou část nehostinného světa a měl o čem vyprávět. Nápis zanechal sám Eskymo někde v kronice. Bohužel ostré Sibiřské slunce vypálilo inkoust a právě Slunce je příčinou toho, že tento nápis můžeš odhalit až nyní ty poutníče! Pro nás neviditelné světlo, které škodí, ale zároveň činí světlé objekty a objekty na toto světlo citlivé, zářivé a svítící. Nyní už určitě techniký vývoj postoupil do doby, kdy máš toto světlo v kapse a můžeš proto nápis odhalit! Pokud jsi nápis našel, tak ten nápis vtiskni do předmětu pošty bez známek, říkáte jí ímejl, a to VELKÝMI PÍSMENY. Nezapomeň nápis opsat správně! Píše se jiným jazykem, než my tu na Moravě mluvíme. Je to jazyk na západ od Moravy, pak dál na západ od Čech a až tam se mluví tímto jazykem. Pokud si chceš nápis ověřit, zapal svoji louči, kterou máš v batohu. Ano, jen to malé obyčejné světlo ti pomůže přečíst text při slabém osvětlení. Hledej nápis na plíšku, či podložce, nebo je to stará mince? Možná mince, kterou se platil určitý nápoj, velice oblíbený a v jeho konzumaci jsme byli vždy na prvním místě na světě. Ale dost už, hledej ji pod pytlovinou, tam kde je madlo kufru, slouží teď jako podložka pro něco, jako nýt, aby ucho drželo, je vidět, že mince byla schválně provrtána. A ne že mě potrháš, nebo poškodíš, opatrně na mě! Jsem přeci jen starý! Jo a teď ještě ta poštovní adresa, mááálem bych zapomněl. Tady je: Otitis1979@seznam.cz. Odměnou ti budou TB v mém držení a další TB, který má nemalý úkol a čeká ho předlouhá a velmi náročná cesta počínající v kufru, který zde zapomněl Eskymo.
Otitis Vám zde zanechal také nějaké dárečky a drobné odměny pro první tři nejrychlejší poutníky. Dále je v keši vloženo několik CWG, která jsou se znakem Zábřeha a číslem keše. Tyto CWG jsou za odměnu a smíte si je ponechat bez výměny. Takto může učinit prvních 10 nejšikovnějších. Jsou v keši i CWG, které jsem dostal a dávám na výměnu. Měntě fér, kus za kus, a směnu pište do logu. Další památeční CWG budou, ale již za výměnu. Chovejte se ke keši slušně, je stará, tak ať slouží ještě dlouho! K logbooku se taktéž chovej slušně, je to ruční práce místních rodáků a řemeslníků. Měj úctu k práci druhých! Kompas prosím neberte, ne součástí zdobení a zkrášlení keše. Díky.
Při založení byla do keše vložena vzácná keš z USA - Oregonu - GC6ADF -
HISTORIE MĚSTA ZÁBŘEH
Vznik a vývoj města do r. 1589
Přesný rok založení tehdejší osady nám není znám. Území začali v 11. – 12. století osidlovat Slované. Pod dnešní městskou zástavbou by bylo možné nalézt zbytky původního slovanského osídlení. První písemná zmínka pochází z r. 1225. Místo bylo pojmenováno Zábřeh, protože leželo za břehem Moravské Sázavy. Během kolonizace ve 13. století byla zdejší krajina zasažena přílivem německy mluvících kolonistů, kteří sem přicházeli patrně z přelidněného Saska. Tito kolonisté založili poblíž slovanské osady město Zábřeh, německý název – Hoenstat. Jako „město“ Zábřeh nejspíše fungoval někdy před rokem 1289, patrně v 70. letech 13. století. V roce 1289 městem disponoval český král Václav II., který chtěl majetková práva v Míšni a za ně nabízel m.j. Zábřeh a hrad Hoštejn. Nakonec k transakci nedošlo. V letech 1299 – 1301 se pod Zábřeh psal Protiva ze Zábřeha, ale nejspíš ho měl jen jako dočasnou zástavu – brzy ho totiž držel Adam z Choliny, který pocházel z rodu Bludoviců. Po pánech z Choliny přešlo zábřežské léno před rokem 1347 na Jaroslava ze Šternberka, který se svým bratrem ovládal i úsovské panství. Z roku 1351 pochází i první zmínka o farním kostelu.
Ve 14. století byl Zábřeh už hrazeným městem opevněným palisádami. V letech 1360 – 1372 drželi Zábřeh Jaroslavovi synové Zdeněk a Smil. Před rokem 1373 se majetkově oddělili, Zábřeh si nechal Zdeněk. Zábřežské panství bylo v této době po právní stránce rozděleno na dvě části – majitelé se snažili o scelení a vymanění se z lenní závislosti. Po Zdeňkově smrti získal Zábřeh jeho syn Štěpán, ten byl ale nezletilý, tak za něj jeho majetek zatím spravoval strýc Smil. Ten se ale dostal do sporu se švagrovou a jejím novým manželem, Smil na jejich adresy pronesl velmi urážlivé výroky, za které dokonce skončil ve vězení. Dostal se i do dluhů, tak byl poručnictví nad synovcem zbaven. Správu převzali Zdeněk a Jan ze Šternberka, chvíli poté ale konečně Štěpán, který v roce 1392 táhl do Uher a z tohoto tažení se již nevrátil. Mrtvým byl prohlášen ale až roku 1397, jeho majetkem disponoval markrabě Jošt. Ten předal Zábřeh Petrovi I. z Kravař. Ten zde vládl do své smrti v roce 1411. Poté jeho synové Jindřich a Beneš. Ti vydali listinu, jejíž originál se dochoval dodnes. Podle této listiny lidé z hamrů (zařízení na zpracování železné rudy) mají kupovat pivo, chleba a maso v Zábřehu a zároveň tady mít skladiště. Další přilehlé vesnice musí odebírat pivo a podléhají městskému soudu v Zábřehu. Ten ale rozhodoval jen v lehčích případech, vraždy, znásilnění, cizoložství, krádeže – v soudní moci vrchnosti. Žádná z vesnic v okolí nesměla provozovat řemeslo, které by konkurovalo městu (výjimkou bylo kovářství). Když bratři zemřeli převzal správu jejich bratr Petr II. z Kravař.
O husitské době toho příliš nevíme. Je jisté, že zábřežské panství bylo velmi postiženo. Po Petrovi převzali správu jeho synové. Ti byli posledními pány z Kravař. Prodali Zábřeh Janu st.z Brníčka (Tunkl). Tunklové byli kořistníci, kteří zbohatli díky husitským válkám. Na Jana se snesla spousta žalob, on podával protižaloby. Doba přála schopným a všeho-schopným, Jan takový byl – získával legálně i nelegálně další vesnice a stal se nejmocnějším šlechticem na severní Moravě. V roce 1458 potvrdil Zábřehu jeho starší výsady. V roce 1464 dědili jeho synové – Jan a Jiří. Mezi nimi byly neustálé rozepře, tak si majetek rozdělili. Jan dostal Brníčko a Rudu, Jiří zbytek. V roce 1464 na něj podal Znata ze Zvole žalobu, že vyvedl Moravskou Sázavu a tím mu způsobil škodu. Zakládání rybníků bylo pro Tunkly typické. Vzhledem k tomu, že nebyli urozeného původu, zůstávali spojenci panovníků, tak si pojišťovali své postavení. Nejprve to byl císař Fridrich, pak i český král Jiří z Poděbrad. Ten bojoval s uherským králem Matyášem Korvínem. Tunklové zůstali na straně Jiřího, i když většina moravské šlechty byla na straně Korvína. Došlo k mnohým bitvám a potyčkám, při kterých bylo město poškozeno. Jiří nechal přestavit hrad.
V roce 1479 byl Jiří i se svým synem Jindřichem povýšen do panského stavu. Po smrti svého bratra získal na úkor jeho dětí i zbytek panství. Zakládal rybníky, nutil své poddané těžce dřít. Ti to už jednou nevydrželi a surově svého pána zbili. Ten na následky zranění zemřel. O jeho smrti se vypráví pověst, že v noci na rybníku je možné spatřit Jiřího zapřaženého v pluhu a poháněného čerty.
Po jeho smrti spravoval panství jeho syn Jindřich. Ten v roce 1506 založil špitál (chudobinec). Během vlády Tunklů bylo založeno 6 rybníků, tím se zadlužili, na úkor poddaných. Po Tunklech vládl rod Boskoviců. Nejprve Kryštof – během jeho vlády v roce 1546 došlo ve městě k velkému požáru. Po něm vládl jeho vnuk Jan, ten zvelebil zámek.
Město od konce 16. století do roku 1848
Smrtí Jana vymřela třebovská větev Boskoviců po meči – majetek přešel na syna jeho sestry: Ladislava Velena z Žerotína. Bylo mu ale deset let, takže následujících deset let vládli jeho poručníci. Měli ale nelehkou situaci, město zadlužili, tak část odprodali a vydělávali ještě vařením piva.
V této době nemělo město obvyklou studnu, ale vedlo vodu do města dřevěnými rourami (700 metrů). Voda byla vedena do dvou kašen (zámek, náměstí) a 3 výpustí (obě městské brány, u kostela). Dnešní kašna je z roku 1829. Dřevěné potrubí bylo nahrazené kameninovým až na počátku 20. století. V roce 1599 převzal správu Ladislav. Říkalo se mu bohatý Žerotín. Jeho 2. manželka byla německá protestantka, Ladislav povolil zábřežským Němcům německé bohoslužby.
Po roce 1620 emigroval – povstal proti habsburskému sněmu. Jaké léno získal jeho statky Karel z Lichtenštejna, Lichtenštejni měli Zábřeh v rukou přes 200 let.
Popravčí dojížděl z Moravské Třebové, pranýř ale město mělo až do roku 1789.
30 – ti letá válka zhoršila životní situaci, v roce 1642 přitáhli Švédové, Zábřeh jim musel platit výpalné a proviant. Odešli až v roce 1650.
V polovině 18. století dosloužil farní kostel sv. Bartoloměje, hrozilo mu zřícení, tak byl zbořen a postaven znovu. Chvíli potom byl přestavěn horní kostel a zasvěcen svaté Barboře.
1713 byl postaven morový sloup, jako ochrana před morovou nákazou a poděkování, že si mor v Zábřehu nevyžádal příliš mnoho obětí. Sloup nechal postavit sládek Karel Josef Počta.
40. – 50. léta 18. století – probíhaly prusko-rakouské války o Slezsko, rakouská monarchie neuspěla a o Slezsko přišla.
V 70. letech 18. století neměl Zábřeh více jak 1200 obyvatel, koncem století ovšem začal stavební ruch, který byl ale zastaven požárem v červenci 1793. Požár vypukl na Dolním předměstí, shořela více než polovina domů, včetně radnice, kostela, pivovaru, věznice, chudobince a zámku. Dostal se až do Krumpachu. Sotva se městu podařilo splatit dlužné peníze za obnovu, vypukl další požár, který už byl naštěstí méně ničivý.
V 1. polovině 19. století došlo ke zřetelnému růstu města, o který se velmi zasloužila podnikatelská rodina Kleinů. Hlavně díky jim došlo ke spojení severní Moravy s okolním světem. V roce 1845 byla dostavěna železniční stanice z Olomouce do Prahy.
1848 – současnost
Po roce 1848 docházelo ke změnám, které byly způsobeny hlavně třemi faktory:
1.) došlo k uvolnění feudálních pout a zrušení poddanství
2.) došlo ke změně správy a samosprávy
3.) dopravní spojení
Až do roku 1918 byli starosty voleni němečtí měšťané, později ale získávala stále větší vliv rodina Brassů.
V roce 1850 byla ve městě zřízena četnická stanice.
Po roce 1845 byla dokončena stavba železnice na trase Olomouc – Česká Třebová – Praha. V roce 1871 byla postavena ještě odbočka ze Zábřeha do Šumperka a Sobotína. Zábřeh se tak stal velmi důležitou železniční stanicí. Postupně se zlepšovalo i silniční spojení.
V roce 1856 zde zřídil Julius Lensen barvírnu příze. V roce 1870 ji odkoupil Wilhelm Brass a vynalezl tureckou červeň (speciální barvivo). Továrnu postupně rozšiřoval, až před 1. světovou válkou zaměstnával kolem 1500 dělníků.
Během tohoto období byl starý panský pivovar přestavěn na sladovnu, měšťanský pivovar na školu. V roce 1876 vznikla ve městě první pojišťovna a v roce 1913 bylo město zelektrifikováno.
K větší tragédii této doby patří výbuch Brassovy textilní továrny, vybuchl zde parní kotel. Zemřelo 12 dělníků, další byli zraněni.
Po roce 1848 se začaly prohlubovat rozdíly mezi sociálními vrstvami a mezi Čechy a Němci. Němce podporovala rodina Brassů, zasloužili se i o postavení kostela v roce 1902.
Ještě v roce 1884 byla obecná škola pouze německá, česká byla jen jednotřídka v budově u farního kostela. Až v roce 1910 dostala česká škola novou budovu na Školské ulici.
1884 – první česká mateřská škola, 1896 – zřízení českého gymnázia, na to Němci odpověděli založením německé průmyslové školy v roce 1897 (kasárna), samozřejmě přičiněním rodiny Brassů.
V roce 1913 bylo město vydlážděno.
28. 10. 1918 byl vyhlášen samostatný stát – díky tomu vzrostlo české sebevědomí, ve městě převládlo české obyvatelstvo nad německým, 14. 11. Nahradila německou samosprávu správní komise, ve které bylo 8 Čechů a 4 Němci.
Ovšem v roce 1938 došlo k těžké politické krizi a „rvačky“ mezi českou a německou stranou opět začaly. 5. 10. 1938 byl Zábřeh v Berlíně zařazen do páté okupační zóny, město se začalo zpátky poněmčovat a 10. 10. byl Zábřeh obsazen německým vojskem, okamžitě zanikly všechny české politické strany, velmi se omezily české školy, bylo zrušeno vydávání českých novin a časopisů, v kině se vysílaly jen německé filmy. Od války bylo město osvobozeno 8. 5. 1945, lidé si ale svobodu začali vychutnávat až následující den. České obyvatelstvo bylo nadšené, továrny začaly opět pracovat, české školy učit. Velké německé závody byly po říjnu 1945 znárodněny. V roce 1946 byl proveden hromadný odsun německého obyvatelstva.
V roce 1949 byly vytvořeny kraje a Zábřeh se stal součástí Olomouckého. Navíc byl k Zábřehu připojen Ráječek, Rudolfov a Skalička. Mezi hlavní podniky patřila Perla a Hedva a MEZ.
V roce 1960 pozbyl Zábřeh statut okresního města a byl začleněn pod Šumperk. Od 1. Ledna 1976 byly se Zábřehem sloučeny obce Nemile, Lupěné, Hněvkov, Václavov a Pivonín, dále osada Krchleby a již tehdy významné rekreační středisko Dolní Bušínov. V roce 1980 byl připojen i Drozdov.
Po roce 1960 bylo založeno bytové družstvo a tak začala rozsáhlá bytová výstavba. První panelové sídliště bylo na ulici Kosmonautů. Dále se stavělo Výsluní a v roce 1971 začal Severovýchod.
V roce1988 došlo k úpravě zámku a domu Pod Podloubím, zrekonstruovala se poliklinika. Začalo se se stavbou kulturního domu, který byl otevřen v září 1971.
V roce 1990 se odpojila Nemile a Lupěné, v roce 1992 Drozdov.
Od roku 1991 byla uvolněna kasárna.
V roce 1997 povodeň, vylila se Sázava, nejhůře
V současnosti byla dokončena rekonstrukce vlakového nádraží, kostela svaté Barbory, budovy krytého bazénu, probíhá úprava a obnova zeleně a stromů zábřežských parků.
6.2.2015 - Slavnostní otevření s Dnem otevřených dveří zrekonstruované budovy bývalé Základní školy T.G.M. (1.Z.Š - Zábřeh) - předělané pro potřeby Základní Umělecké Školy Zábřeh
Pro odlov cache je potřeba znát otvírací dobu.
Provozní doba:
Po - Pá / 08:00 - 17:00
So / 09:00 - 13:00 pouze červenec, srpen a září
Více, popřípadě doplňující informace jsou na internetu a také zde:
Zábřeh