Táborská botanická zahrada byla založena jako druhá botanická zahrada v Čechách (starší je pouze univerzitní botanická zahrada v Praze Na Slupi) v roce 1866 při Královské české vyšší hospodářské a průmyslové zemské škole v Táboře (dnes VOŠ a SZeŠ), zřízené usnesením zemského sněmu království Českého ze dne 17. 2. 1866. Rozprostírala se v místě budovy dnešní školy, parku před budovou a v prostorách dnešní botanické zahrady až k břehu údolní nádrže Jordán. V prvním roce založení měřila botanická zahrada kromě přilehlého parku 3 626 m2 a obsahovala sbírky hospodářských a hospodářskoprůmyslových rostlin.
Botanická zahrada byla úzce spojena s potřebami vyučování nejvyšší zemědělské školy a byla řízena vědecky. Po několika letech existence botanické zahrady v ní bylo pěstováno již přes 1 000 druhů a odrůd rostlin. V období od založení školy a botanické zahrady roku 1866 až do roku 1900 pracovalo na škole mnoho významných učitelů, z nichž mají zásluhy o vědecký a odborný rozvoj botanické zahrady a o její pedagogické využití (Dr. František Farský, Ferdinand Janovský, František Mach, František Sitenský, Karel Němec - syn Boženy Němcové).
Vliv na další vývoj zemědělského školství v Táboře měl zákon z roku 1919, kterým byla zřízena Vysoká škola zemědělská v Brně. Došlo ke zrušení hospodářské akademie v Táboře a byla zřízena čtyřletá vyšší hospodářská škola. Budovu bývalé akademie, všechny sbírky a objekty, a tudíž i botanickou zahradu, převzala nová škola.
V průběhu nové etapy středního zemědělského školství v Táboře od roku 1919 do roku 1945 nenastaly ve skladbě botanické zahrady téměř žádné změny. Velké škody však způsobily v dendrologickém oddělení botanické zahrady v roce 1929 kruté mrazy a v létě vichřice. Škody na dřevinách byly značné a bylo nutno je nahradit.
Změna obsahu a cílů vyučování v období po druhé světové válce ovlivnila i strukturu a poslání botanické zahrady. Základní organizace zahrady, realizovaná profesorem Bubákem, byla v podstatě zachována. Postupné změny směřovaly ke zvýšení účelovosti botanické zahrady. Byl vybudován nový expoziční a pomocný skleník, založen botanický systém, byly rozšířeny plochy okrasných rostlin, byla provedena revize a nová katalogizace dřevin v dendrologickém oddělení, revize a doplnění souborů druhů a odrůd kulturních rostlin a mnoho jiných důležitých činností.
V roce 1975 došlo k násilnému přetnutí botanické zahrady komunikací, která na dobu přechodnou tří až pěti let měla zajistit průjezdnost Táborem. V té době se opravovala rušná Budějovická ulice a jiné řešení se nenašlo. Přetnutí botanické zahrady vážně narušilo hospodářský systém. 260 demonstračních políček bylo totálně zničeno a 120 parcelek ohroženo bezprostřední blízkostí komunikace. Z provizoria se stala dlouhodobější záležitost. Městský národní výbor v Táboře nereagoval na požadavky školy a široké veřejnosti na opětovné scelení botanické zahrady. V roce 1988 Městský výbor jednal o botanické zahradě. Naplánoval v její bezprostřední blízkosti výstavbu výrobny polotovarů, smažírnu a udírnu. Silný odpor veřejnosti proti tomuto plánu přinesl úspěch. Provozovna byla přemístěna ze středu města na jeho okraj, ale komunikace zůstala. V roce 1990 se opět jednalo o botanické zahradě. Mnoho občanů Tábora svými podpisy podpořilo opětovné scelení botanické zahrady. V červenci 1990 bylo vydáno konečné rozhodnutí - zrušení průjezdu botanickou zahradou. Pojem dočasnosti byl po 15 letech naplněn.
V roce 1994 byla botanická zahrada díky své druhové rozmanitosti rostlinné i živočišné říše vyhlášena za významný krajinný prvek a v srpnu 2000 ji prohlásilo Ministerstvo kultury spolu s budovou školy za kulturní památku. Od roku 2002 prochází postupně botanická zahrada obnovou a rekonstrukcí a postupným dalším rozvojem.
Zdroj: http://szestabor.cz/botanicka