Mistrovický trojúhelník
V roce 1979 byly závody na městském okruhu v Letohradě přemístěny na okruh, který se nacházel jen 6 kilometrů za městem v obci Mistrovice, ležící v podhůří Orlických hor mezi městy Letohrad a Jablonné nad Orlicí. Mistrovický trojúhelník procházel okrajem obce jen necelou jeho třetinou. Po startu u objektu JZD se na první křižovatce u kostela okruh točil doleva a z kopce padal až k Letohradské zatáčce na spodní křižovatku. Od nejnižšího bodu okruhu se poměrně úzkou silnicí vracel zpět do Mistrovic stoupáním s rychlým levým protahovákem až k Jablonecké zatáčce na křižovatce kolem místního JZD. V jeho prostorách bylo umístěno parkoviště závodních strojů. Kromě tří křižovatek se zbývající rychlé zatáčky jely na plný plyn. Jediné problematické místo okruhu se nacházelo kousek za startem, kde jezdci za rychlým esíčkem dobrzďovaly do Mistrovické zatáčky před restaurací „U Novotnů“. Roh tohoto domu téměř zasahoval do silnice a jezdci ho jen těsně míjeli v nájezdu do levé zatáčky. Zeď byla sice částečně „obalena“ pytli s molitanem, ale tento úsek tratě navíc lemovaly po obou stranách vystouplé betonové obrubníky. Možná právě kvůli tomuto místu, se zde v roce 1988 jelo naposledy.
Mistrovický okruh měřil 1800 metrů. Vzhledem k tomu, že pořadatelé byli s tehdejším ředitelem České televize v úzkém kontaktu, byly odtud každoročně vysílány přímé televizní přenosy. Délka okruhu byla papírově prodloužena na 2 670 metrů čímž se zvýšila jeho propustnost na 17 jezdců a to již umožňovalo pořádání závodu mistrovství republiky. Od roku 1980 do roku 1984 se zde jezdily ve dvoudenním programu kontrolní závody reprezentantů ve třídách 125, 250, 350 ccm za účasti našich nejlepších jezdců a zároveň závody o body do mistrovství republiky ve třídě 50 ccm. Tehdy poměrně slušný asfaltový povrch v kombinaci s vždy čerstvě nalajnovanou silnicí, nedělním ranním fotbálkem na místním stadionu a dobrou organizací bylo přesně to, proč byl mezi jezdci tento závod oblíben. Pořadatelé v Mistrovicích (a díky jim za to) také nikdy neupravovali trať, jak se to děje dnes formou umělých retardérů. „Další nezrychlování“ řešili vypisováním závodů hlavně nižších kubatur, tedy motocyklů s relativně menším výkonem. Od roku 1985 se proto „televizní třídy“ zredukovaly jen na 80, MTX125 a jednoválce 250 ccm. Závody klasických tříd 250 a 350 ccm se tu jezdily pouze oblastní a přeborové. Vzhledem k malé propustnosti se tréninky tříd 125 ccm musely mnohdy rozdělovat na sudé a liché podle startovních čísel, neboť jezdců se tu mnohdy sešlo i dvakrát tolik. Po sobotních trénincích, si pak odjeli svůj závod Ti, kteří se neprobojovali do hlavního závodu.
Dubnové termíny s sebou často nesly vzhledem k nadmořské výšce a horské krajině chladné noční počasí a první ranní tréninky byly tak mnohdy kvůli podchlazenému asfaltu plné pádů. Stejně tak ani nebyla nouze o zamrzlé chladiče a utržené osičky vodních čerpadel po mrazivé sobotní noci. V takzvaných kontrolních závodech reprezentantů (obdobě dřívějšího soustředění v Písku) se na zdejší trati nejvíce dařilo B. Stašovi, který zvítězil celkem 7x, v MR pak Z. Havrdovi a J. Vaněčkovi.
V roce 1988 pořadatelé vypsali trochu překvapivě rovnou dva závody třídy jednoválcových dvěstěpadesátek (kde kromě pár nových strojů MTX závodily na svou dobu už takřka historické motocykly s vysokou poruchovostí) - jeden národní a druhý s mezinárodní účastí v jednom dni. Ten první, jinak velmi pěkný závod vyvrcholil dvě kola před cílem havárií vedoucího slovenského jezdce Miroslava Kacka právě ve zmiňovaném nebezpečném úseku u restaurace. Jeho pád a střet s obrubníkem tehdy obletěl snad celý televizní svět. Při výjezdu z rychlého esíčka se mu u jeho motocyklu uvolnilo šoupátko v karburátoru a zůstal viset plný plyn. Následoval pád, náraz motocyklu do zdi domu a následné odmrštění jezdce hlavou přímo na obrubník. Možná dobrá reklama na přilby Boeri, neboť z místa pádu naprosto neuvěřitelně Kacko odeběhl po svých, ne už tak pro samotný okruh.
Přesto byl i v následujícím roce Letohrad zapsán v motocyklovém kalendáři. V roce 1989 však zanikly nejen závody v Mistrovicích, ale například i v Jindřichově Hradci a Kněžpoli. Přírodní tratě u nás pomalu mizely pod tlakem bezpečných autodromů. A s nimi bohužel i diváci a televize…
Okruh Mistrovického trojúhelníku je dnes stále ještě v původním stavu. Pouze v úseku stoupání do Mistrovic je asfaltový povrch u krajnic vlivem každodenního provozu poškozen a stromy značně zvětšily svůj objem. Nechce se ani věřit, že se na tak úzké silnici mohly závody jezdit. A přeci - někde to jde i dnes a na daleko horších silnicích...
Zdroj: http://www.moto-svet.cz/okruhy-a-historie/byvale-ceske-okruhy/236-letohrad?limitstart=
Keš je krabička v pytlíku z netkané textilie, kvůli maskování. Prosím vracejte ji na místo a důkladně maskujte. CWG vyměňujte kus za kus, můžete tu zanechat i menší TB nebo GC.