V jedné vesnici nedaleko Sedla žil chalupník s ženou a několika malými dětmi. Zprvu se měli docela dobře, po nějakém čase se jim však pověsila smůla i neštěstí na paty.
Obilí na políčku jako dlaň jim utloukly kroupy, brambory do jednoho sežrali divočáci a vína i ovoce se urodilo jen tolik, kolik stačili odnést ptáci. Potom chcípla chalupníkovi kráva, slepice zakousla kuna a jediné prasátko nějaký poberta ukradl.
Nakonec ustaraná a upracovaná žena ulehla, aby již nikdy nevstala.
Hospodář se ocitl na mizině a brzy musel i s dětmi ze zadlužené chalupy odejít. Chtě nechtě vzal skrovný uzlíček a vytratil se ze vsi přes humna, aby je sousedi raději nespatřili.
Teprve na kopci nad úvozem se chalupník zastavil a řekl dětem:
,,Podívejte se ještě naposled na svůj domov;víckrát už se sem nevrátíte…. „
„A pročpak ne?“ zeptala se najednou nejmladší dcerka, která byla nejzvídavější.
„Inu proč,“pokrčil chalupník rameny a žalostivě pokračoval: „ o všechno jsme přišli; o kravičku i o prasátko a nakonec musíme světem… Copak si zasloužíme takové utrpení?“
Byl by jistě hořekoval dál, kdyby neuslyšel za zády neznámý hlas:
„Co ty víš o utrpení v tomhle kraji?“
Chalupník se otočil a hle – před ním stál vrásčitý mužíček v šedivém kaftanu, dospělému by nesahal ani po pás, zato husté šedivé vousy mu splývaly až na zem.
Stařík si opatrně sedl do trávy, zahleděl se přes kopce kamsi do dálky a jakoby tu chalupníka s dětmi ani nebylo, rozmlouval dál:
„Dávno předtím, než jsi věděl o světě, zakoušel tenhle kraj opravdové utrpení. Kolikrát se tudy jako kobylky přehnala vojska – Švédové i císařští, všichni drancovali a pálili. S vojáky přišel nakonec i mor – za den, za dva nebylo ve vaší vesnici človíčka ….“
Stařík na chvilku zmlkl, asi musel pátrat ve své paměti:
„Když tenkrát Švédové viděli tu hrůzu, dali se na ústup. A právě tam, kde stojíš, zakopali válečnou pokladnu plnou zlaťáků, aby je mor nedostihl – takový měli strach. Ale stejně všichni popadali jako mouchy – na vlastní oči jsem to viděl…“
Chalupník však podivného starce už neposlouchal. Holýma rukama vyrýval hlínu, až narazil na kov.
Snad ani nevěděl, jak pokladnici ze země vytáhla a otevřel. Teprve když se nasytil lesku zlatých peněž, chtěl šedivému starci poděkovat. Ten však mezitím zmizel právě tak tajuplně, jak se předtím objevil.
S veselou se chalupník vracel do vsi. Za zlaťáky z pokladnice koupil velké hospodářství, pole, sady, vinice i dobytek a ve štěstí je s dětmi užíval.
/ podklad Vladimír Hulpach Zlatá kvočna. /
Hospodářství, které chalupník zakoupil a postupně zvelebil do současné podoby, najdete na úvodních souřadnicích.
Vlevo od vrátek a vrat zde stojí zděný špýchar, v horní části zdi je vyrytý letopočet XYZA
Kopec nad úvozem byl později zastavěn, ale na památku této události je v místě dávného pokladu umístěna malá krabička, z obsahu nezbohatnete, ale prohlídka vesničky vás může potěšit.
Místo najdete na N 50°34.XYZ + 46 a E 014°14. (X+5)(Y-5)(Z-2)
POZOR ! VZOREC BYL 4. 2. 2018 UPRAVEN VZHLEDEM KE ZMĚNĚ UMÍSTĚNÍ !
Prosím, dobře ukrývejte, je tam zřejmé, že i v naší době je okolí ohroženo.