Kachna divoká (Anas platyrhynchos), zvaná též březňačka, je naše největší plovavá kachna a vyskytuje se na celém území Eurasie a Severní Ameriky. Obývá nižší polohy, doma je v tekoucích i stojatých vodách, v ústí řek i na mořském pobřeží. Lze jí nalézt i v městských prostředích, na které se dokázala výborně přizpůsobit. V Evropě je její počet odhadován na 5 - 8 milionů jedinců.
Kachna divoká je ze všech druhů kachen, pravidleně hnízdících v Česku, největší. Dorůstá délky 50 - 60 cm. Hmotnost se pohybuje okolo 690 - 1300 g a rozpětí křídel činí 81 – 95 cm. U kachen je výrazný dimorfismus - samička není tak pestře zbarvena jako sameček (resp. kačer) a má hnědočerné ochranné zbarvení s jediným nápadným místem na zadním okraji křídel. Kačer je zbarven výrazně, zejména na hlavě a krku. Jinak je samec sivý, s hnědou hrudí. Velmi pestře je však kačer zabarvený jen v období rozmnožování. V létě jsou obě pohlaví zbarvena stejnoměrně hnědavě s tmavší osténkovitou kresbou a nejlepší rozpoznávací znak je zbarvení zobáku: samci ho mají tmavě žlutý a naproti tomu ho má samička hnědý.
Kachny pelichají jednou do roka. Mají asi 10 000 pírek a ochranných per, které je chrání před vlhkem a chladem. Svoje peří si mastí tukem, aby nepronikla peřím žádná voda. Na vodě kachnu nadnáší vzduch. Ten se drží mezi peřím a krycí pera vzduch zadržují. Spolu s tukovým vakem pod kůží zabraňuje uzavřená vzduchová vrstva, aby kachna vychladla.
Kachny divoké bývají hluční ptáci. Samice vydává kvákavé a hlasité „kvák kvák kvák kvák“, samec přidušené a hluboké „reb“, při vzrušení často opakované nebo i tiché, hvízdavé „sííb“.
Potrava: ve volné přírodě mají kachny dostatek živin - v jejich jídelníčku převažují vodní rostliny, různé druhy trav, ale také plody a semena, dále hmyz, malí vodní živočichové, rybí jikry a potěr atd. Přitom spolykají i drobné částečky písku a hlíny, které jsou důležité pro jejich dobré trávení. Nejlepší radou pro člověka je nechat kachny, aby se krmily samy. Nicméně, když nastanou mrazy a potrava není k nalezení, kachny, které na zimu neodtáhly, mohou trpět velkým hladem.
Tehdy je vhodná naše pomoc – často však náš dobře míněný zásah do jejich jídelníčku může naopak uškodit: chléb, obvzlášť ten bílý a čerstvý, jim způsobuje nadýmání, a ač ukojí hlad, neobsahuje nic, co by kachnám dodalo potřebné výživné hodnoty. Kachna si pak nehledá hodnotnější potravu, a může i uhynout: paradoxně ne hladem, ale akutní podvýživou.
Pokud chceme tedy kachnám pomoci, zde je doporučení Ústřední komise pro ochranu zvířat: kachnám můžeme vhodně přilepšit např. předmáčenými ovesnými i jinými vločkami, zbytky vařených brambor, čočky, hrachu, slupkami od mrkve, petržele, celeru, jablek, atd.
Mimochodem, vše co házíme kachnám má být v malých soustech - kachny nemají zuby.
Kachny divoké žijí v párech, které se tvoří již na podzim v říjnu a listopadu na společných shromaždištích a partnerský vztah vydrží až do vlastního páření na jaře. Hnízdo bývá na nejrůznějších místech, především na březích vod, ostrůvcích, v rákosinách, ale i ve větší vzdálenosti od vody v dutinách stromů nebo na střechách budov. Kačer má za úkol výběr místa, ale stavba hnízda je jen záležitostí kachny. Hnízdění začíná od počátku března a protáhne se až do července. Samice snáší nejčastěji 9 - 13 zelenožlutých nebo modrozelených vajec. Na vejcích sedí pouze samice po dobu kolem 23 - 29 dní. Káčata se líhnou dokonale vyvinutá, zásoby žloutku jim vydrží 3 dny a pak se krmí sama. Jde o mláďata nekrmivá a matka je brzy odvádí na vodu, kam seskočí sama nebo je z větších vzdáleností přenese matka v zobáku. Mláďata velmi dobře běhají, plavou a potápějí se. Ve stáří 20 dnů začíná růst káčatům obrysové peří a po 50 dnech jsou zcela opeřená a začínají létat. Pohlavní dospělosti dosahují již v příštím roce.
Známým a nesmírně zajímavým jevem je imprinting (vtištění) vylíhlých kachňat na prvního živého tvora, kterého vidí a který pak pro ně představuje po celý život schéma rodiče nebo sexuálního partnera. Nejcitlivější období je osmá až dvacátá hodina života, kdy si vtiskává podobu matky, kterou se může stát slepice, ale i člověk, nebo dokonce i pohybující se neživý předmět (např. míč). Tak pozor při lovu kešky, abyste se nestali neplánovaně rodičem ;-)
Ke kešce samotné: Tahle keška byla původně celkem vychytaná a oblíbená pro svou zajímavost, ale za poměrně kratkou dobu byla několikrát zničena, takže už mě přestalo bavit investovat do původni představy, tedy nyní je tu obyč verze, která bohužel s původní myšlenkou nemá moc společného, ale snad Vás i tak potěší. Mám odhodlání někdy znovu rozjet původní verzi, ale uvidíme, jak to dopadne.