Evangelicky Kostelik Herlikovice Traditional Geocache
Evangelicky Kostelik Herlikovice
-
Difficulty:
-
-
Terrain:
-
Size: 
(other)
Please note Use of geocaching.com services is subject to the terms and conditions
in our disclaimer.
Evangelický kostelík Herlíkovce
Chtěl bych vás tímto pozvat k nejvýše položenému evangelickému kostelu v Česku.
O KLÍČE MŮŽETE POPROSIT v Horském Domově!!
Keš je celoročka.
V tomto (horském) prostoru však není sám – patří k němu i rekreační středisko Českobratrské církve evangelické (ČCE) Horský domov, tvořené čtyřmi za sebou podél úzké silničky stojícími domy: Hlavní budovou, Vilkou, Kunzárnou a Vokurkou. Ještě spíše je to tak, že jedno patří k druhému a vzhledem k tomu, co jsem kolem těchto končin nastudoval, bez Horského domova by zřejmě z kostelíku dnes byla už jen ruina, pokud vůbec aspoň to. Celé tyto končiny odtud po západních svazích Herlíkovského Žalého dolů až k Labi měly před rokem 1946, tedy před vysídlením původního německého obyvatelstva, německé jméno Hackelsdorf. Pokusme se tedy o slovní výlet do jeho minulosti, jak jsem ji vyčetl z vystavených dokumentů, z různých míst na Netu a také od správců Horského domova a z filmu, který nám promítli. Neboť to vše jsou nitky, vedoucí ke skutečnosti, proč tak vysoko položený kostel vznikl.
Důvod německého pojmenování nejen této obce je třeba přičíst králi Přemyslu Otakaru II., jenž do těchto liduprázdných či málo osídlených okrajových oblastí českých zemí během 13. století zval kolonisty ze sousedního Německa a obdařil je královskými svobodami. Noví osadníci, jak tomu bylo především ve středních a východních Krkonoších, mýtili lesy, zakládali osady a začínali hospodařit na půdě jim svěřené. Dařilo se, místa se počala zalidňovat, zviditelňovat a nikdo neřešil, že mluví jinou řečí. V té době lidé běžně mluvili i více jazyky.
Jakžtakž idylická staletí soužití Čechů a Němců však pomalu spěla ke svému zániku už od 1. světové války, kdy se po nástupu světové hospodářské krize roku 1929 prudce zhoršila situace lidí v pohraničních oblastech. Katastrofa se začala dovršovat s nástupem k moci Adolfa Hitlera v sousedním Německu, jehož počáteční úspěchy na poli hospodářském i zahraničně politickém část zdejších českých Němců fascinovaly. Tehdejší nejsilnější německá strana v ČSR - Sudetoněmecká strana SdP, v jejímž čele stál Konrad Henlein, se na jaře roku 1938 otevřeně přihlásila k nacismu a přijala program připojení sudetských oblastí k Německé říši. Odtud se nakonec vzalo rozhodnutí prezidenta Beneše, jednou provždy se „nespolehlivé menšiny“ zbavit a celého 3,5miliónu lidí nechat bez jejich majetku přemístit – vysídlit do okolních německy mluvících zemí.
Než však vše došlo až takto daleko, žilo se zde v poklidu svým horským rytmem. První písemná zmínka o obci, rozkládající se na nadmořské výšce od 800 do 600 m.n.m má být z roku 1622, prvními obyvateli byli pravděpodobně horníci, povolaní majitelem panství z alpských zemí a Harzu, což dokládá i starý obecní znak, tvořený dvěma zkříženými hornickými kladivy. Těžbu železné rudy, arzeniku a dalších rud potvrzují dodnes viditelné zbytky důlní činnosti, jako jsou štoly, větrací šachty a zbytky hald ve svahu nad Labskou soutěskou v blízkosti Krahujčího potoka, tvořícího hranici s bývalou obcí Volský Důl. Německý název Hackelsdorf je odvozen od původních obyvatel - horníků, kterým se říkalo "Hackel" a později se ujalo jako časté příjmení. Z horních partií obce se naskýtá nádherný pohled do hlubokého údolí s Labem na dně, přičemž druhou stranu údolí tvoří především oba majestátní Žalé (Přední a Zadní), Janský vrch a Šeřín. Přední Žalý je zároveň nejjižnější výrazný vrchol Krkonoš.
Vlivem třicetileté války došlo k úpadku důlní činnosti, zániku vrchlabských železáren a obyvatelé se přeorientovali na zemědělství, chov dobytka, práci v lesích a mnohem později i v textilních továrnách ve Vrchlabí. Od konce 19. století se též začíná rozvíjet turistický ruch, začínají přijíždět návštěvníci z větších dálek i z ciziny.
Před onou třicetiletou válkou zde byla zřejmě velmi rozšířená protestantská luterská víra, což odvozuji z textu, jenž začíná slovy: S třicetiletou válkou souvisící pobělohorská rekatolizace proběhla v obci tak důkladně, že po vydání tolerančního patentu se ke znovu povolené luterské víře nepřihlásil nikdo z místních. Obec byla v podstatě čistě katolickou i po celé 19. století. Potom však kolem roku 1900 místní obyvatelstvo plnou silou zasáhlo všeněmecké radikální národní hnutí, jež se mimo jiné prezentovalo hesly "Pryč od Říma" a "Kdo je Němec, je luterán". Tyto myšlenky v převážně německé obci rezonovaly a v jejich důsledku začali především obyvatelé Herlíkovic přestupovat od katolictví k evangelictví, kdy zde během několika let díky přestupům stoupl počet evangelíků až na 15%. Vůdčí osobou tohoto hnutí a hlavním propagátorem přestupu byl zdejší hostinský Franz Erben, majitel hostince U Slunce (Gasthaus zur Sonne).
Jeho profese mu umožňovala pravidelný styk s veřejností a těšil se též jistému respektu, díky němuž se stal i starostou obce. 13. října 1901 byla v Herlíkovicích založena kazatelská stanice evangelického sboru v Rudníku (tehdy Heřmanovy Sejfy), ale tato počáteční euforie byla tak velká, že se novopečení evangelíci rozhodli pro stavbu vlastního kostela. Erben pak nezůstal pouze u organizační práce, ale šel příkladem a věnoval pozemek na stavbu plánovaného kostela. Finance měla poskytnout sbírka, uspořádaná jednak mezi místními evangelíky, ale též dotovaná od souvěrců z okolí, přičemž štědří byli zejména vrchlabští průmyslníci. Bez výrazné pomoci německé podpůrné Nadace Gustava Adolfa by však stavba vzniknout nemohla. Její projekt v secesním stylu pravděpodobně vypracovali sasští architekti Schilling a Gräbner, kteří v té době v Krkonoších projektovali evangelický kostel v Lánově a sborový dům ve Vrchlabí. Stavbu provedly sdružené firmy Hollmann a Krause z Vrchlabí s dokončením roku 1903. Kostel byl slavnostně vysvěcen 2. června 1904 a stal se kazatelskou stanicí sboru ve Vrchlabí. Slovo Páně v něm kázali vrchlabští vikáři a od r. 1910, kdy se stal sbor ve Vrchlabí samostatným a Herlíkovice jeho kazatelskou stanicí, faráři.
Po vzniku Československa v roce 1918 si němečtí evangelíci vytvořili vlastní Německou evangelickou církev Augsburgského vyznání. Ta však zanikla v letech 1945 až 46 po vysídlení německého obyvatelstva, kdy s vinnými museli odejít i nevinní - příliš se nerozlišovalo. Nové české obyvatelstvo nebylo zdaleka schopno početně nahradit původní vysídlené, které do té doby tvořilo v Herlíkovicích absolutní většinu (přes 90%). Herlíkovice proto jako samostatná obec roku 1951 zanikly a byly rozděleny mezi Vrchlabí a Strážné. Domácí tkalcovství zmizelo, zemědělství se výrazně zredukovalo. Strážné se tak stalo čistě rekreačním místem, v zimě se měnícím ve středisko běžeckého a sjezdového lyžování.
Objekty v bezprostředním sousedství kostelíku, které v takto zaniklém Hackelsdorf dříve patřily Německé evangelické církvi, vykoupila po vysídlení německého obyvatelstva od národních správců konfiskovaného německého majetku především Československá církev husitská, menší část pak Českobratrská církev evangelická. O kostelík v Herlíkovicích neměla původně zájem žádná z církví. Jeho správu však posléze přijala ČCE, konkrétně její synodní rada, která z ostatních budov zřídila své rekreační a kursové středisko Horský domov. Velkou zásluhu na jeho vzniku má zejména tajemník synodní rady Josef Svatoň, který se o středisko staral skoro čtyřicet let. Zmiňovaný hostinec U Slunce Franze Erbena stál na místě dnešní hlavní budovy rekreačního střediska ČCE Horský domov s tím, že na tomto místě stojí dnes již třetí budova, kdy první dvě musely být zbourány po požárech v letech 1934 a 1987.
Samotný kostel bohužel nebyl vyprojektován zrovna ideálně z hlediska jeho odolnosti vůči krkonošským povětrnostním podmínkám a rychle chátral, a to též díky útokům vandalů - například v roce 1953 byla vytlučena okna a dveře. Zachráněn byl v průběhu 80. let minulého století - tehdy církev musela přistoupit k jeho generální opravě, a to podle projektu architekta Jiřího Veselého a podle výtvarného návrhu jeho ženy Barbory. Kostelík byl nejen opraven, ale interiér získal zcela novou a výtvarně hodnotnou vnitřní výbavu citlivě kombinující soudobé trendy se secesními prvky. Co se stalo s původním luterským oltářem, není známo.
Ostatní objekty, jež tvoří rekreační středisko Horský domov, mají dnes názvy, uvedené hned v úvodu. Vilku (č.p. 99) vlastnila sama rodina Erbenů a sloužila jim tehdy jako pekárna. Nezvyklá jména Kunzárna a Vokurka jsou jména jejich poválečných správců do jejich odkupu církvemi. Kunzárnu ale naposled vlastnila rodina Laurenze Fischera a Vokurku (č.p.79) jistá Marie Krause.
Inspiraci k založení keše mi dala možnost strávit v Horském domově týden jarních prázdnin našeho vnoučka díky tomu, že manželka je kostelnicí (doma však musím říkat správcová 
) kostela ČCE v Suchdolu nad Odrou. Znamená to tedy, že mé HC jsou od ní dost značně vzdálené. Ale když jsem před cestou dělal kešerskou přípravu, našel jsem nejbližší keš od tohoto krásného místa až u Liberecké boudy. Pro každý případ jsem tedy doma vyrobil celou keš a vše vsadil na souhlas – nesouhlas pana správce. Příjemně mne překvapilo, že byl mým nápadem nadšen, přislíbil budoucí občasnou kontrolu keše a sám mi pomohl s výběrem místa i s vytvořením skrýšky. Proto při návštěvě keše neváhejte, navštivte i „osvěžovnu“ Horského domova a poproste o klíče od kostela, jenž je dle mého názoru velmi hezký jak zvenku, tak zevnitř. Jeho konkrétní obrázky jsem sem nedal úmyslně, jako málokdy dávám podobné obrázky i k jiným svým keším – přijďte jeho něžnou secesní nádheru obdivovat přímo na jeho místě.
Ale tak přece jen :-). Na přímluvu lovců s nickem "zazezlza" (6.8.2016) vkládám do galerie několik obrázků interiéru...
Additional Hints
(Decrypt)
FLZOBY
Yruxlz gnurz x fbor!