Vrch Náklo (265 m n. m.) tvoří dominantu krajiny mezi městy Hodonín a Kyjov. Práce místního historika a archeologa Jana Galatíka ukazují na to, že právě zde by mohlo být jedno z center Velké Moravy, možná i bájný Veligrad.
Péčí Cyrilo-Metodějského spolku Náklo v Ratíškovicích se zde od roku 2004 vytváří jakési kultovní místo, které má připomínat slávu a tradice dávné Velké Moravy a pěstovat historické povědomí návštěvníků.
Ústředním bodem malého areálu je kříž s liliovým okvětím (liliový kříž) vztyčený k uctění památky soluňských bratří ve zmíněném roce 2004. Lilie byla mariánským znakem prvních křesťanů a na Moravu ji přinesl Metoděj jako svůj rodový znak. Kolem tohoto symbolu se postupně vytváří galerie soch ztvárňujících osoby spojené s historií slovanského osídlení na českém území a s historií Velké Moravy.
Jako první byla u liliového kříže umístěna socha knížete svazu slovanských kmenů Sáma. Tento původně francký kupec žil v první polovině sedmého století. Na území Slovanů přišel se silným ozbrojeným doprovodem 
v roce 623. Podílel se na vyhnání kočovných Avarů a slovanské kmeny sjednotil. Později se Sámovi Slované dostali do konfliktu s franskou říší. Její vládce Dagobert I. chtěl rozšířit svou vládu dále na východ. Sámo Dagoberta v roce 631 porazil v bitvě u slovanského hradiště Wogastisburgu, jehož místo dosud není známo. Přesně se neví ani to, kam až Sámova moc sahala, ale přesahovala hranice dnešních Čech a Moravy. Sámo se údajně oženil se dvanácti slovanskými ženami a zplodil dvacet dva synů a patnáct dcer. Šťastně vládl 35 roků a zemřel kolem roku 659.
O vývoji českého a slovenského území po Sámově smrti a rozpadu jeho říše historické prameny mlčí. Až v r. 822 je poprvé zmíněno moravské knížectví a v r. 833 jeho vládce, kníže Mojmír I. Ten sjednotil slovanské kmeny na území Moravy, západního Slovenska a okolních území.
Druhá socha u liliového kříže představuje druhé velkomoravské kníže Rastislava I. Rok jeho 
narození není znám, zemřel v Bavorsku po r. 870., vládl v letech 846 – 870. Byl synovcem Mojmíra I. a na knížecí stolec jej dosadil východofranský panovník Ludvík Němec. Mojmír byl zpočátku Ludvíkovým vazalem a spojencem, od r. 850 začíná prosazovat vlastní zájmy a vede s Ludvíkem trvalé nepřátelství a boje. Součástí tohoto vztahu bylo i Rastislavovo pozvání byzantských kněží Konstantina (Cyrila) a Metoděje. Po roce 860 přijal za spoluvládce říše svého synovce Svatopluka, dosud vládce Nitranského knížectví. Svatopluk měl však vlastní zájmy a v r. 870 se spojil se strýcovým nepřítelem Ludvíkem Němcem. Rastislava zajal a odevzdal nepříteli. Ludvík Němec Rastislave nechal oslepit a vykastrovat a dále jej věznil. Ve vězení v Bavorsku pak Rastislav I. umírá. Socha Rastislava zpodobňuje již v této době, slepého. Svatopluk pak vládl Velkomoravské říši v trvalých bojích s okolními vládci až do r. 894, kdy umírá. Po jeho smrti se říše rozpadá, ale to již v Čechách existuje přemyslovská říše, která pak svoji vládu rozšiřuje i na Moravu.
Třetí plastikou je sousoší Cyrila a Metoděje, vytvořené u příležitosti 1150. výročí příchodu bratří na Velkou Moravu. Na žádost knížete Rastislava je sem vyslal byzantský císař Michael III. s úkolem vést 
bohoslužby ve slovanském jazyce, položit tak základy vlastní církve a také šířit vzdělanost.
Cyril (Konstantin) a Metoděj dorazili na velkou Moravu na jaře r. 863. Svá kázaní i vyučování svých následovníků vedli ve staroslověnském jazyku a dosahovali výrazných úspěchů. V r. 867 se vydali do Říma, kde obhájili před papežem oprávněnost slovanské liturgie a dosáhli uznání staroslověnštiny jako liturgického jazyka (r. 868).
Kromě toho vedli myšlenkové půtky se západním klérem, kterému nebylo působení bratří ve slovanských zemích po vůli. Konstantin vyčerpán a nemocen vstoupil v Římě do kláštera a 14. února 869 zemřel ve věku 42 roků. Metoděj byl papežem jmenován prvním moravským arcibiskupem a vydal se na cestu na Moravu. Sem však nedošel, byl zajat Ludvíkem Němcem, odsouzen na doživotí a dva a půl roku v Bavorsku vězněn v klášterní pevnosti v otevřené jámě. Teprve v r. 873 je na zásah papeže osvobozen a ujímá se na Moravě arcibiskupského úřadu. Trvale zápasí o udržení slovanské liturgie, pracuje na rozvoji slovanského jazyka a písemnictví. Za svého 
nástupce jmenoval slovanského kněze Gorazda. Umírá 6. dubna 885 ve věku 72 let. Přesné místo jeho hrobu bylo hledáno ve slovanských kostelích v Mikulčicích a v Uherském Hradišti – Sadech, nebyly však nalezeny důkazy o jeho hrobu.
Poblíž liliového kříže a soch stojí altánek k odpočinku a rozjímání návštěvníků areálu. Prostor je místem častého setkávání příznivců rozvoje moravských tradic, především v období cyrilometodějských svátků. Náklo je také známo jako jedna z významných stanic keltského ohňového telegrafu.
Text byl vytvořen s použitím Wikipedie a místních informačních tabulí, obrázky jsou ownerovy vlastní, pořízené o Velikonocích roku 2015.