Člověk se vyvíjí po celý život. Vývojová psychologie se zajímá především o vývoj jedince v dětství. Prvním, kdo popsal vývoj člověka v celém jeho rozsahu, tedy od narození až do smrti, byl Erik Homburger Erikson, a to v monografii Childhood and Society (1950) v kapitole Osm věků člověka. Erikson rozděluje životní cyklus na osm etap, jež charakterizuje jednotlivými vývojovými úkoly a krizemi, které musí člověk v tom kterém období svého života zvládnout či překonat. Pokud zůstane některá vývojová otázka nevyřešená, může negativně ovlivňovat další jedincův život.
1. Důvěra vs. nedůvěra. První rok života. Dítě přijímá podněty z okolí. Jemu nejbližší osobou je matka. Pokud se bude matka chovat ke svému dítěti např. lhostejně nebo nepřátelsky, jen stěží se vytvoří bazální důvěra k matce. Jak pak se u takového člověka budou vyvíjet vztahy, když nezažil pocit důvěry u vlastní matky. Jak potom bude moci důvěřovat jiným lidem, když nemohl důvěřovat své vlastní matce. Výsledkem správného vývoje v tomto období je naděje. Toto období odpovídá Freudovu orálnímu psychosexuálnímu stádiu – slast mu přináší stimulace úst: sání z prsu, první slabiky
2. Autonomie vs. pocit studu. Druhý až třetí rok života. Dítě se učí být suverénní a stydí se, když suverénní není. Vyrovnává se s pochybnostmi o sobě. Výchovnou chybou je např. trestání dítěte za „nehodu“, vysmívání se dítěti, že něco nedokáže apod. Výsledkem správného vývoje v tomto období je síla vůle. Toto období odpovídá Freudovu análnímu psychosexuálnímu stádiu – učí se např. zadržovat stolici.
3. Iniciativa vs. pocit viny. Třetí až šestý rok života. Dítě se učí navazovat nové vztahy, zkouší nové věci, učí se prosazovat, je přirozeně sobecké, orientováno na sebe. Snaží se prosadit, za každou cenu svoji vůli. Z andílků se stávají ďáblíci, kteří kolem sebe kopou, bouchají hlavou všude možně, jsou plní vzteku, válí se po zemi, bijí své rodiče. Spoustu rodičů toto chování značně vyděsí, hledají chybu u sebe či u dítěte. Pravda je taková, že se dítě zaplaťpámbů řádně vyvíjí. Výsledkem správného vývoje v tomto období je vývoj svědomí. Toto období odpovídá Freudovu falickému psychosexuálnímu stádiu – dítě zkoumá své genitálie, stimulace genitálií mu dělá příjemně, nejde však o touhu po sexuální aktivitě s partnerem jako u dospělých, přestože si děti v tomto období velmi často ukazují a osahávají vzájemně své intimní partie. Freud také hovoří o možnosti vzniku Oidipovského či Elektřina komplexu (přesahuje rámec tohoto listingu).
4. Snaživost vs. pocit méněcennosti. Úkol v období mladšího školního věku. Dítě se učí pracovat. Zároveň se učí vyrovnávat se s pocity méněcennosti, když se učení a práce nedaří. Děti v prvních třídách základní školy jsou velmi snaživé (že Dášo?), třepetají ručkama, když se hlásí, překřikují se, aby odpověděly paní učitelce apod. Výsledkem (ctností) správného vývoje v tomto období je kompetence. Toto období odpovídá Freudovu latentnímu psychosexuálnímu stádiu – vlastně jakoby stimulace partií, která v minulých vývojových stádiích přinášela dítěti slast, usnula před plným rozpukem.
5. Identita vs. zmatení rolí. Úkol v období puberty a adolescence. Adolescent se učí být sám sebou, zacházet se vzory a hledat totožnost svého Ega. Erikson považuje toto období za klíčové. Zvláštní důležitost nabývá vztah k vrstevníkům a ke skupině. V tomto období pubescent, později adolescent boří vše, co pochází z jeho původních vzorů – rodičů (později se zase k tomu vrací) a na zbořeném si vytváří své vlastní já. Hledá si vlastní identitu, která je v konfliktu s nejistotou ohledně své role mezi lidmi, svět a situace prožívá velmi citlivě. Jde o jakési druhé období vzdoru. Výsledkem (ctností) správného vývoje v tomto období je věrnost. Toto období odpovídá Freudovu genitálnímu psychosexuálnímu stádiu – zdravá touha po intimním sblížení se se sexuálním partnerem.
6. Intimita vs. izolace. Úkol v mladé dospělosti (cca do 26 let). Mladý člověk se učí být tím, kým je v přítomnosti milované osoby. Ctností v tomto období je láska.
7. Generativita vs. stagnace. Úkol pro období dospělosti. Generativitou rozumějme jako touhu tvořit – nejpřirozeněji založit vlastní rodinu, starat se o ní, vychovávat své děti, jít jim příkladem apod. Méně přirozené avšak přípustné je ponoření se do své práce, tvořit hodnoty např. ve smyslu svého povolání. Naproti tomu stagnace je jakési ustrnutí ve vývoji bez smysluplných výsledků svého působení. S tím může souviset nepříjemný pocit prázdnoty, zbytečnosti. Ctností v tomto období je péče.
8. Integrita vs. zoufalství. Úkol v pozdní dospělosti a stáří. Stárnoucí člověk by se mel smířit se svým životem i se smrtí. Jde o přijetí vlastního a jednotného životního cyklu. Hodnotí, co se mu podařilo, jestli zajistil svoji rodinu a dobře vychoval své děti, jestli jeho život nebyl prázdný. Jde o jakési završení života, kdy člověk podvědomě bilancuje. Je pro něj velmi důležitá potřeba jistoty. Proto se např. staří lidé nechtějí stěhovat jinam, kde to neznají – narušuje jim to jejich pocit jistoty, lpí na tom, co dobře znají. Příjemné stáří prožívá člověk vyrovnaný se svým životem i okolnostmi, které jeho život provázely i nadále provází. Ctností tohoto stádia je moudrost.
Podle Eriksona se jedinec musí především naučit, jak být sám se sebou, mezi druhými a s druhými. Jiné vývojové potřeby člověku přisuzuje Glasser. Podle něj jedinec potřebuje k někomu patřit (milovat a být milován), mít vliv a moc, hrát si, tvořit, být soběstačný a svobodný – mít možnost volby.
Lidskými vývojovými potřebami se dále zabývali např. Boffey, Berne, Pesso nebo prof. Zdeněk Matějček. Matějček stanovil jako pětici základních potřeb potřebu přívodu podnětů, jistoty, vlastní identity, smysluplnosti světa a otevřené budoucnosti.
NYNÍ KE KEŠI:
NA ÚVODNÍCH SOUŘADNICÍCH KEŠ NEHLEDEJ, NEBO KLIDNĚ HLEDEJ, ALE NENAJDEŠ JI.
Abys keš našel, je potřeba zjistit na základě 12 výroků jména dětí a jejich věk.
1) Rodina Lindgrenových žijící ve Stockholmu má 6 dětí (3 chlapce a 3 dívky), které jsou z hlediska vývoje zcela v normě.
2) Žádné z dětí nemá dvojče, tudíž každé z nich má odlišný věk.
3) Nejstarší je dívka, která je o 6 let starší než nejstarší chlapec.
4) Nejstarší chlapec se často vzteká se slovy: "já chci..., já sám…"
5) Druhá nejstarší dívka půjde za dva roky do školy.
6) Prostřední chlapec začal před měsícem chodit.
7) Jedno z dětí, jehož jméno začíná na písmeno "B" je právě uprostřed batolecího období.
8) Nejmladší dítě se právě dnes poprvé usmálo na svou matku.
9) Dívka s nejdelším jménem je z dívek nejmladší.
10) Jméno nejstaršího dítěte nepůsobí nijak cizokrajně.
11) Dívka začínající na "B" je starší než chlapec začínající na "B".
12) Olle bude nosit oblečení po obou starších bratrech.
N 49° 39.ABC E 18° 19.DEF
A: Věk druhého nejstaršího dítěte
B: Počet písmen v křestním jméně nejmladší dívky
C: Věk chlapce, jehož jméno začíná na „B“
D: Počet písmen v křestním jméně nejstaršího chlapce + jeho věk
E: Věk nejstaršího z dětí
F: Věk nejmladšího chlapce
V logbooku najdete bonusové číslo: jednou se vám bude hodit