Kdysi louky a pastviny šplhaly od městyse Strážného, resp. od osady Kořenný až do sedla mezi horami Strážný a Žlíbský vrch. Obklopovaly osadu Samoty (též Adlerhütte). Kdysi. Po vyhnání Němců a zřízení hraničního pásma vzala osada za své, značná část luk zarostla lesem a sukcese na podmáčené části pastvin je tak zajímavá, že se stala přírodní rezervací. Nejvýše položené louky však zůstaly zachovány a hospodaří se na nich i dnes.
Výhled
Z jejich horního okraje čeká na příchozí krásný výhled k východu a jihovýchodu přes stromy v údolí Kořenského potoka. Jako na málo místech naší země budete koukat na krajinu bez domů: výhled až na desítky kilometrů daleko a nikde žádné lidské obydlí. Jedny z nejvzdálenějších kopců naleznete při dobré viditelnosti vlevo v pozadí, u svahů Chlustova: ze Želnavské hornatiny uzavřené ve vojenském újezdu Boletice vystupuje její nejvyšší hora Knížecí stolec, skupině vpravo dominuje Špičák s malou, ale špičatou tisícovkou Hvězda.
Před zmíněnými horami vojenského újezdu Boletice jsou vrcholy severní části Radvanovického hřbetu a přesně za sedlem vystupuje mohutný Stožec. Vpravo od sedla je výrazná hradba jižní části Radvanovického hřbetu, před kterým je mnohem nižší kupa Hamerského lesa. Další výrazné sedlo s pastvinami odděluje Žlebský kopec s vykukující nízkou tisícovkou Kapraď. Pozadí Žlebskému vrchu vytváří Plešský hřbet a jeho vrcholy: na levé straně Smrčina, na pravé straně Plechý, Nad Rakouskou loukou, Trojmezná, Vysoký hřeben a Třístoličník s Hochsteinem. V blízkém lese na spočinku Strážného ještě uvidíte zříceninu blízkého hradu Kunžvart.
Václav Hrubý, ochránce přírody
Výhled na malebnou krajinu inspiroval Václava Hrubého, aby v těchto místech zřídil turistické odpočívadlo a vyhlídku (waypoint R1). Pan Hrubý bohužel už několik let není mezi námi, což byl další důvod, aby jeho kolegové pojmenovali vyhlídku právě po něm. Přiblížíme vám trochu tohoto výjimečného člověka, neboť slova na vyhlídce samotné jsou shrnutím, ale těch pár slov nedává šanci poznat rozsah a hloubku.
Na tabulce u vyhlídky naleznete data jeho života: 12. dubna 1926 až 29. června 2007. Další podstatnou informací z tabulky je, že byl jedním z prvních profesionálních strážců Národního parku a CHKO Šumava. Ano, jistě byl, ale je to jen poloviční pravda: pan Hrubý byl od sedmdesátých let jedním z prvních dobrovolných strážců tehdejší CHKO Šumava.
Dobrovolnická práce pro CHKO Šumava byla přesně tím, co čekáte: bez nároku na odměnu, ve vlastním volném čase. Dobrovolným strážcem se mohl stát jen člověk z regionu, aby svěřený úsek dobře znal a měl jej v dosahu. Nestal se jím každý hejhula, který šel zrovna okolo budovy Správy CHKO. Zájemce musel být vybrán profesionálním strážcem, rok plnit úkoly na pozici čekatele a připravovat se na znalostní zkoušky z kompletní vlastivědy zaměřené na Šumavu, ale také na legislativní předpisy. Po složení zkoušek, což nebylo automatické, se stávali strážci a obdrželi průkaz dobrovolného strážce a odznak do terénu. Dobrovolný strážce nebyl strážcem jen o víkendech a svátcích, i ve všední den po práci mířil do svěřené oblasti. Jezdili autobusy a vlaky, ve službě byli o víkendech celodenně. Práce dobrovolných strážců významně přispěla při budování naučných stezek a poválkových chodníčků ve zpřístupněných slatích.
Pan Hrubý mezi tyto nadšené strážce patřil. Vztah k přírodě měl odjakživa, ostatně původním povoláním byl zahradník. Jako strážce ochotně pomáhal kdekomu a Správa se mohla spolehnout, že jí pomůže s nejpotřebnější prací. Hrnul se do strážní služby v terénu, dlouhé pochůzky jej neunavovaly, ale nejraději mířil do dřevěné stanice poblíž Jezerní slati, kterou i vylepšoval. Rád vykládal návštěvníkům o Jezerní a Chalupské slati, aby alespoň část svých znalostí přírody a regionu předal dalším lidem. Přírodu a šumavskou krajinu rád fotil, vytvořil sbírku diapozitivů, které využíval při přednáškách na místních základních školách, pro školy v přírodě a rekreanty. Většinu těchto činností dělal zdarma a to včetně ježdění vlastním autem.
Díky svému nasazení na pozici dobrovolného strážce se časem zaměstnancem Správy. Předně dělal řidiče osobního automobilu, ale prakticky zastával údržbářské práce, byl dále strážcem a díky svým zkušenostem ostatním také radil. Byl pedant na čistotu, pořádek a přesnost, jeho přátelé i po letech vzpomínají na jeho naleštěné boty i na to, jakým příkladem byl pro ostatní strážce. Část z nich do strážní služby zaučoval, dokonce jim ušil větrovky se znakem, protože na počátku 90. let žádné služební oblečení nebylo. Nejspíše neměl práce pro ochranu přírody dost a tak se stal zakládajícím členem základní organizace ČSOP ve Vimperku. Obdobně spoluzakládal a podílel se na činnosti Spolku na ochranu šumavské přírody.
Ač jej všichni znali jako opáleného, silného a odolného muže s krátce střiženými šedivými vlasy a rukama jako lopatami, na konci života se mu hodně zhoršilo zdraví. V červnu 2007 požádal svého kolegu J. Šipana, aby jej vzal na Žďárek a Stodůlky. Malým výletem se rozloučil se Šumavou, krajem, kterému dal své srdce i část života. Týden na to zemřel ve věku 81 let. Vzpomeňte si něj, až budete na vyhlídce.
Kudy ke krabičce
Cyklisté mají přístup přímočarý: po cyklostezce č. 1037 se mohou k vyhlídce vydat od rozcestí Polka (waypoint T3), poblíž je parkoviště (waypoint P2), což budou 2 km se 150 metry převýšení, nebo od Strážného (parkování waypoint P1), kde nastoupají totožné převýšení po lepší cestě na trase o kilometr delší.
Pěší mohou použít stejné trasy: platí na nich zákaz vjezdu motorových vozidel a trasa od Strážného bude velmi pohodlně sjízdná i pro kočárky. Alternativní cesta pro pěší vede ze Strážného po modře značené trase přes kapli Panny Marie Královny Andělů ke zřícenině hradu Kunžvart a dále po žluté přes krásnou hájovnu Orlovku. Návštěva krásných památek se projeví délkou 3,5 km se stoupáním téměř 300 metrů, ale také klesáním.
Po všech zmíněných trasách přijdete na rozcestí v sedle (waypoint T4) a budete pokračovat již k samotné vyhlídce (waypoint R1). Poblíž keše je pěkný křížek (waypoint R2).
CHKO Šumava
Keš je umístěna na území Chráněné krajinné oblasti Šumava, jen pár desítek metrů od hranic národního parku. Při svém pobytu buďte k přírodě ohleduplní: chovejte se tiše, odnášejte si své odpadky, zapomeňte na rozdělávání ohně a v lesích vynechte i kouření. Květiny, stromy a živočichy nechte růst a žít, jsou tu doma a mnoho z nich patří mezi ohrožené. S kolem jezděte především po silnicích, pevných cestách a vyznačených cyklostezkách, kdekoliv jinde přemýšlejte, zda je cesta pro kolo vhodná. Jděte tak, aby příroda po vaší návštěvě zůstala stejná i pro další návštěvníky. Děkujeme!
(kopie listingu)