Vrcholek Malinové hory
Název Malinová Hora je u mnoha lidí z Domažlicka spojen s vojenským areálem, ve kterém pod stejnojmenným kopcem sídlila 11. rota 2. praporu 9. brigády Pohraniční stráže. My vás ale zveme na skutečnou Malinovou horu, do skutečné a opuštěné přírody.
Je Malinová hora rájem oplývajícím malinami? Maliník byste na současném vrcholu museli hledat a kdo ví, zda byste jej vůbec našli. Původ malin v názvu je možné hledat v původním názvu Beerenfels, který by se doslova přeložil jako Bobulové skály. Proč se z bobulí v německém názvu staly v českém názvy právě maliny a ne třeba borůvky? Nevíme. Navíc z botanického hlediska nejsou maliny bobulemi (byť je třeba Němci nazývají Himbeere), ale souplodím drobných peckovic. Ve staré mapě Stabilního katastru byste našli dokonce označení Bärenfels neboli Medvědí skály, což by činilo současný malinový název naprosto komickým.
Malinová hora jako oblina vpravo od Čerchova
Hora, kopec či co? Skály uvedené v původním názvu Beerenfels skutečně dobře vystihují podobu vrcholu. Najdete na něm mnoho drobných skalek, velkých balvanů, mrazový srub i roztroušenou suť, vše tvořené pararulou přecházející až v migmatit. Označení kopec či hora je poplatné pohledu na celý masiv Čerchova z Chodska, kdy Malinová hora vystupuje jako svébytný, nikterak malý kopec. Při pohledu na vrstevnice je však zřejmé, že Malinová hora je především severním výběžkem nevýrazné tisícovky Skalky (správně se hora jmenuje Na Skalce). Od Skalky ji odděluje jen velmi mělké sedlo, ze kterého terén na vrchol Malinové hory takřka nestoupá – převýšení vrcholu oproti sedlu je okolo deseti metrů, což podle metodiky Tisícovky.cz odpovídá vedlejšímu vrcholu. Turistům se nabízí volba, zda od Horizontálky vystoupí přímo na horu či zda od projdou Malinovky po pouhém výběžku.
Malinová hora z Kurzovy věže
V mapách obvykle naleznete u Malinové hory nadmořskou výšku 963 metrů (962,7 m před zaokrouhlením). Ta však odpovídá níže položenému místu ležícímu desítky metrů od vrcholu. Na vojenské mapě naleznete výšku 971 m (na některých historických mapách 972 m, což by mělo odpovídat skutečnému vrcholu. Tak malý rozdíl by v žebříčku nejvyšších vrcholů Českého lesa stačil k odsunutí Dlouhé skály na 5. místo, před Malinovou horou by byl jen Čerchov, Skalka a Malý Čerchov.
Hraní se slovíčky, lidskou kategorizací a žebříčky není však tím, proč vás chceme na vrchol Malinové hory pozvat. Většina Malinové hory je pokryta bukovým lesem, konkrétně kyselou bučinou. Díky kamenitým a strmým svahům, částečně snad i pro hraniční pásmo, nebyly zdejší lesy příliš lesnicky obhospodařovány (k jejich těžbě a dosadbě ale docházelo). Dochovaly se tak různověké porosty řazené mezi nejcennější v Českém lese. Část Malinové hory je proto společně s NPR Čerchovské hvozdy součástí I. zóny CHKO Český les (oproti NP neznamená I. zóna CHKO automaticky zákaz vstupu).
Na severozápadním svahu Malinové hory také leží jedno z pouhých dvou míst v CHKO, kde se vyskytuje biotop horských třtinových smrčin (druhé je na svahu Smrčí). Připomínáme, že tyto smrčiny obvykle tvoří horní hranici lesa a vyskytují se na našem území obvykle ve vyšších nadmořských výškách.
Na východním svahu Malinové hory pramení Černý potok (Schwarzbach), který teče k Černé Řece a u Lískové vtéká na území Německa, kde ústí do Nemanického potoka (Böhmische Schwarzach). Je využíván jako zdroj pitné vody, což je v okolí Čerchova běžné, a část svahů Malinové hory proto leží v ochranném pásmu vodního zdroje. Voda z jeho pramene je však výjimečná tím, že teče do dvou moří zároveň: ačkoliv by všechna voda měla odtéci skrze Dunaj do Černého moře, díky člověkem zbudovanému kanálu odtéká část vody přes hlavní evropské rozvodí do druhého Černého potoka, přítoku Radbuzy, a skrze Labe do Severního moře. Ale i to je v okolí Čerchova také běžné.
Kudy ke krabičce
Podobně jako pro výstup na Čerchov dobře poslouží placené parkoviště v Caparticích. Od něj se vydejte po cestě hraběte Jiřího ze Stadionů s červenou značkou, až k rozcestí Pod Čerchovem. Pokračujte dále po Stadionce nahoru, tj. přes serpentinu až ke křižovatce. Na křižovatce se vydejte po Malinovce směrem na severozápad, k bývalé rotě a na uvedeném waypointu T1 odbočte na temeno Malinové hory. I nepoužívaná cesta mizí, ale les je tu přehledný, takže nezabloudíte. Zkratku z první zatáčky serpentiny nedoporučujeme, je místy hustě zarostlá jen obtížně prostupným mladým lesem. Teoreticky byste mohli vystoupat k vrcholu po severním či severovýchodním svahu, ale vzhledem k cennosti celého biotopu a strmosti svahu nemůžeme tuto cestu doporučit.
V zimě se po napadnutí sněhu keš ocitne pod sněhovou přikrývkou, ale vzhledem k jejímu jednoznačnému umístění by měla jít vyhrabat, pokud se na místo dostanete na sněžnicích. Pokud ji naleznete, vraťte ji následně na své místo a zamaskujte jako byla.