Ani za pomoci znalce historie města Benešova se mi nepodařilo se 100% jistotou najít přesné místo, kde benešovská spravedlnost stávala. Kótu 391, dodnes pomístně zvanou Šibeniční vrch, lze nalézt vcelku jednoduše a i na turistických mapách je zřetelně značena. Bohužel, dotyčný kopec značně poznamenaly povrchové zemní práce a celý pahorek byl kultivačně upraven, takže zmizela většina dřevin i kamene. Tyto artefakty většinou velice pomohou v hledání patřičné destinace a v místech, kde umírali lidé rukou kata, nikoho bohužel nenapadlo ani vztyčit kříž, nebo osadit památný kámen, který by na bývalé popraviště upozornil kolemjdoucí. Tento kopec byl a možná i dodnes je využíván jako střelecké cvičiště tanků a jistě si tedy každý z Vás umí představit, jak romantickým dojmem na turistu zapůsobí. V dobách dávnou minulých, tedy za vlády Přemyslovců, protínala tento kraj obchodní stezka, spojující Prahu a Jižní Čechy a v místě dnešního Benešova stál pouze opevněný dvorec na žulovém ostrohu dnes zvaném Karlov, který založil jistý Benedikt, tedy Beneš. Díky kolonizaci a osidlování kraje jižně od Prahy zde byla postupně zakládána obec, o jejíž rozkvět se především zasloužil rod Šternberků. To už k panství patřil i tehdejší hrad Konopiště.
V roce 1512 získal Benešov statut města, jehož jádrem bylo prostorné tržiště, v místech dnešního Masarykova náměstí a k němu i práva řemeslná, pivovárná, právní a hrdelní. Soudní pravomoc benešovského magistrátu sahala až po hranice obcí Neveklov na západě okrsku, Votice byly jižní hranicí, Divišovský soud byl východně od města a na severu končily pravomoci benešovského soudu v Mnichovicích. Jihovýchodně od města uzavíral okruh působení městského soudu hrdelní soud ve Vlašimi. Takřka všechny tyto soudy zrušila svým prvním výnosem Marie Terezie už v roce 1749 a benešovský odolával jen o pár desítek let déle, tedy do zrušení trestu smrti Císařem Josefem II., přesněji tedy jeho reformou hrdelního soudnictví v roce 1781. Ještě v letech 1836-1880 je ovšem tohle místo označováno v mapách jako „Abdecker“, tedy se právem můžeme domnívat, že bývalé popraviště bylo ještě tou dobou spojováno s katem a se smrtí. Je velice pravděpodobné, že zde žil městský pohodný, tedy ras. Není jistě bez zajímavosti, že podvakráte vojenští důstojníci - topografové, písemně upozorňují na místo, kde žije městský ras. Nabízí se logické spojení s bývalým katem a tyto popisky mohly sloužit jako varování ostatním lidem, aby se tomuto místu vyhnuli velkým obloukem. V tomto smyslu je město Benešov jednou z nemála rarit, protože podobné varování před obydlím snížených lidí sice v mapách existuje, nicméně nevymezuje se nijak striktně a rasovny se v mapách musí opravdu pečlivě hledat. Benešovská šibenice byla ovšem jednoduchá, dřevěná konstrukce, pevně spojená se zemí, osazena dvěma svislými trámy a vertikálním ráhnem pro věšení odsouzených. Aspoň tak ji prezentují mapy roku 1764, tedy barvou černou, což bezpochyby značí šibenici dřevěnou, nikoli zděnou. Místo samotné nijak neláká k procházce, protože jak už jsem uvedl výše, nic krom rozryté planiny zde nelze nalézt.
Zdroj:http://www.hrdelnipravo.cz/popraviste/benesov.html
Souřadnice 
TiBjdHlyaWNldGRldmV0IHN0dXBudSBjdHlyaWNldHNlc3QsZGV2ZXRzZXRkdmFjZXQg RSBudWxhY3RybmFjdCBzdHVwbnUgY3R5cmljZXRkdmEsc2VkbXNldG9zbWRlc2F0amVkbmE=