Na mapách Zlatá hora, v databázi nivelačních bodů Zlatý vrch je výrazný kopec nad Ražicemi vysoký 461,22 m n. m. (Bpv) (převýšení od nádraží 90 m). Svahy vrchu skrývají nejedno překvapení. Kromě několika krásných výhledů na Písecko a Protivínsko lze tu nalézt i pozůstatky lyžařského můstku (P 35).
Lyžařský můstek
Stavba skokanského můstku je poměrné náročná. Důležitým momentem jeho konstrukce je vypočítáni normového, respektive konstrukčního bodu můstku a bodu kritického, které významně ovlivní celý skok. Těmto vzdálenostem je třeba přizpůsobit délku nájezdu a odrazový stůl. stejně jako délku doskočiště. Podle kritického bodu dělíme můstky na můstky:
- malé (do K 44 m, HS do 49 m),
- střední (K45 - 74, HS 50 - 84 m),
- normální (K75 – 99, HS 85 – 109),
- velké a můstky (K100 a větší, HS 110 a více),
- mamutí můstky (pro lety na lyžích, K170 a více, HS 185 a více).
.
Skokan svůj skok startuje ze začátku nájezdového svahu, startovní lavičky (1).
Délka rozjezdové dráhy je dána výškou nájezdového stanoviště a jeho sklonem. Na konci nájezdového svahu se nachází krátký vyrovnávací úsek, který ústí v odrazovou hranu (či odrazový stůl, (2). kde se skokan odráží a opouští vlastní skokanskou věž. Následuje letová fáze. kdy se skokan přenáší přes buben (3).
V místě normového bodu můstku (značka P) (4) se mění sklon doskočiště - do tohoto místa se neustále zvětšoval, odtud se začíná snižovat. Toto místo je na můstku označeno modrými čarami. Konstrukční bod můstku (5), značka která se udává při charakteristice jednotlivých můstku.
Další zóno skokanského můstku je kritický bod (6) HS - Hill Size:), který je koncem doskočiště a začátkem přechodového oblouku. Kritický bod můstku je hranicí bezpečného dopadu.: při doskoku za tento bod působí na skokana pod vlivem vyrovnávajícího se terénu velké přetížení a hrozí tak vážné úrazy.
Předposledním prvkem je chvojkové pásmo (7). Toto pásmo je posledním úsekem, ve kterém se ještě hodnotí technika a provedení skoku.
Dojezdová dráha (8), která zakončuje celou závodní plochu, bývá konstruována do mírného stoupání pro účely lepšího zabrzdění.
Někdy se vedle hodnoty konstrukčního (K) a kritického bodu (HS) udává i hodnota bodu normového (P). Označení „K" je ale mnohdy zavádějící. FIS pod písmenem „K“ vidí konstrukční bod, v české literatuře, se mnohdy tohoto označení používá pro bod kritický.
V naší republice proslul stavbou lyžařských můstků architekt Karel Jarolímek (5.4.1888 - 25.2.1970). Vyprojektoval jich více než čtyři sta a výstavbu mnoha z nich také sám řídil.
Vývoj "skákání"
Dokonalejší styl "T"
Styl "II", nastupující profesionalizace skoků na lyžích. Skoky na lyžích se soiustřeďují pouze do několika horských středisek.
Co stále zůstalo - doskok do telemarku a zakončení celého skoku - kristiánkou.
Telemark získal své jméno podle norská provincie Telemarken. A kristianka byla pojmenována Kristianie (dnešní Oslo), místa pořádání závodu prvního sdruženého závodu, v současnosti používaný název severská kombinace.
 |
Styl "Hurá - letím", praktikovaný zejména na malých můstcích amatérskými nadšenci.
Styl "V" - podle polohy rukou. Lyže jsou stále za letu rovnoběžné. Skoky na lyžařských můstcích se začínají stávat výlučnou záležitostí omezeného počtu lyžařů
Nejmodernější styl "V" s nakloněnými lyžemi. Výrazně se zde uplatňují speciální kombinézy pro skokany. Skoky na lyžích se stávají sportem pro úzkou skupinu lyžařů.
Vybavení lyžařů skokanů se od dob, kdy se skákalo na Zlaté hoře radikálně změnilo.
|
|
|
Vedle 20. a 30. let dvacátého století byly dobou rozkvětu skokanských můstku i především 50. a 60. léta. Po sjednocení veškeré tělovýchovy pod Sokol a proklamaci socialistických zásad sportu pro každého jsme se mohli setkat s můstky i na místech z dnešního úhlu pohledu přinejmenším neobvyklých. Byla snaha, aby většina závodníků byla všestranná a uměla na lyžích i skákat.
Kvůli špatným sněhovým podmínkám se tyto můstky příliš dlouho neudržely a docházelo k jejich racionálnímu přesunutí do horských oblastí.
V dnešní době je skokanský sport sportem čistě vrcholovým, rekreačně nevykonávaným, a tak postupně docházelo k dalšímu uzavíráni skokanských areálů.
Kombinace skoků na lyžích a běhu je závod sdružený - severská kombinace.
Pravděpodobně první závod v severské kombinaci se konal už 12. února 1879 na předměstí Kristiánie, dnešního Osla. Závodník po absolvování skoku najížděl z dojezdu ihned do běžecké stopy a běžel po trati asi 3 km dlouhé. Závod se hodnotil za skok i běh, ale nerozhodovaly jen délka skoku a docílený čas běhu, nýbrž také technika běhu a razance skoku.