Mlýnky s větrnou turbínou se začaly na našem území stavět počátkem 20. století. Ten náš pochází z roku 1928. Tělo mlýnku s větrnou turbínou tvoří přízemní trámová konstrukce obdélného půdorysu, pobitá prkny z měkkého dřeva a krytá sedlovou střechou. V našem případě je navíc pokryta dehtovou lepenkou, sloužící jako ochrana proti povětrnostním vlivům. Hlavní částí větrné turbíny je celokovové, patnáctilopatkové větrné kolo s šikmo postavenými perutěmi. V interiéru dřevěné boudy se pak nachází jednoduché mlecí zařízení o jednom složení. Mlýnky s větrnou turbínou, na nichž se pouze šrotovalo, sloužily výhradně pro soukromou domácí potřebu drobného zemědělce. Tento patří rodině Pawlasů, která dodnes žije v protějším domě.
Pro ty, které zajímá trocha historie nebo fungování mlýnku, jsou následující řádky. Pro "namlsání": Zajímavostí je, že se takové mlýnky v rámci celé ČR vyskytují pouze v oblasti mezi Ostravou, Frýdkem-Místkem a Českým Těšínem... :-) Ostatní mohou přejít rovnou k šifře.
Nahlédnutí do historie větrných mlýnků s turbínou
Zajímavostí je, že se takové mlýnky v rámci celé ČR vyskytují pouze v oblasti mezi Ostravou, Frýdkem-Místkem a Českým Těšínem - v kraji, kde začátkem 20. století byla většina obyvatel zaměstnána v dolech či hutích a navíc měla i menší zemědělské hospodářství. Tito tzv. kovozemědělci bydleli převážně v samostatných usedlostech obklopených jejich poli o rozloze 1 až 3 ha. Vlastní hospodářství, kde pracovali převážně ženy a děti, jim zajišťovalo potravinovou soběstačnost. Zemědělská produkce a chov zvířat obvykle postačovaly na obživu početné rodiny. Každá usedlost původně vlastnila na šrotování obilí ruční rotační mlýnek. Na něm je však práce velmi namáhavá.
Koncem 19. století si právě tyto skupiny obyvatel vlastnící domek se zahradou a menší pole (domkáři) s dostatečným příjmem nechávali pro potřebu svého hospodářství stavět firmou KUNZ v Hranicích malé větrné mlýnky s turbínou typu Eclipse. Tyto nahradily mlýnky ruční (žernovy) i malé mlýny otáčivé a neotáčivé. Počátkem I. světové války, kdy tovární výroba plnila především válečné potřeby, a nastal nedostatek mouky, zaměřily se drobné kovářské dílny na výrobu kopii větrných mlýnků firmy KUNZ. Největšího rozšíření dosáhla kopie značky AJAX o průměru turbíny 3 metry. Stavby větrných mlýnky skončily ve 40. letech minulého století. V uvedené oblasti jich bylo několik set a každý z nich sloužil potřebám jediné usedlosti. Nejčastěji sloužily na šrotování obilí pro dobytek, ale z jemného podílu po prosetí se pekly i buchty.
Nejstarší dochovaný větrný mlýnek s turbínou je z roku 1900 ve vsi Koňákov. Výrobou větrných mlýnků se kromě oficiální výroby v továrně KUNZ Hranice začaly zabývat v době zvýšené poptávky i menší řemeslnické dílny. Jako příklad můžeme uvést firmu Josef Pawera a bratr z Třanovic a firmu Josef Borový – kovář z Horní Datyně. Firma Borový vyrobila v letech 1911 až 1937 celkem cca 70 větrných mlýnků. Mlýnské kameny včetně nakřesání dodával např. pan Szczyrba ze Životic. Zájem zemědělců o stavby větrných mlýnků poklesl v době hospodářské krize po roce 1933 a úplný útlum větrných mlýnků nastal zavedením elektřiny ve 40. letech. To vedlo mnohé majitele k předělání mlýnků na elektrický pohon. V době II. světové války bylo mletí zakázáno a mlýnky zapečetěny. I přes tvrdé postihy mlýnky po nocích často šrotovaly. Po válce již ubývalo soukromých zemědělců a mlýnky ztrácely svoje uplatnění. Poslední šrotování ve mlýnku je doloženo z roku 2000 (Rozsudek č. p. 258).
Doposud nebylo provedeno žádné komplexní zmapování rozšíření tohoto druhu technické památky v ČR ani na Slovensku. Podobné typy větrného mlýna můžeme najít v hojném počtu i v sousedním Polsku v celé podkarpatské oblasti. Na Slovensko, do usedlosti U Šulců v obci Korňa, byl v roce 1965 přenesen větrný mlýnek s turbínou z Ostravska. Druhým mlýnkem na Slovensku je exponát z polské části podtatranské oblasti ve skansenu ve Svidníku. Tento exponát ukazuje na typ mlýnků rozšířených v jižním Polsku.
A jak takový mlýnek vůbec fungoval?
To si povíme s pomocí nákresu níže:
Popis schématu větrného mlýnku s turbínou: A - turbína; B - tělo mlýnku; C - mlecí zařízení; D - moučnice, 1. větrné kolo - turbína, 2. kuželový převod, 3. stožárová trubka, 4. svislý hřídel, 5. natáčecí zařízení, 6. šroubová spojka, 7. násypný koš na obilí (násypka), 8. pohyblivé dno násypného koše (korčák), 9. vačka pohybující korčákem, 10. kryt mlýnského složení (lub), 11. mlýnské složení (běhoun a spodek), 12. trámová stolice, 13. ozubený převod moučnice, 14. patní ložisko, 15. osmiboké rotační síto na hřídeli (hranolový vysévač), 16. truhla.
Větrný mlýnek se skládá ze čtyř hlavních částí: větrné turbíny (A), těla mlýnku (B), mlecího zařízení (C) a moučnice (D).
Větrná turbína vychází z konstrukce typu Eclipse, tzn. větrné kolo s pevně uchycenými kovovými lopatkami (5). Počet lopatek se pohybuje od šesti do dvaceti s tím, že nejčastější jich je patnáct nebo dvanáct. U malých mlýnků se turbína skládá z celokovového mnohalopatkového kola o průměru nejčastěji tři metry, ozubeného převodu a natáčecího zařízení. Větrná turbína byla buď průmyslově vyráběna firmou Kunz Hranice nebo byla vyrobena v místní kovářské dílně (6) či amatérsky doma. Větrné kolo turbíny je spolu s převodem umístěno na stožárové trubce (3) nebo na příhradovém stožáru. Ozubený převod (2) tvoří kuželové soukolí s přímými zuby, které přenáší pohyb z vodorovného hřídele větrného kola na svislý hřídel uložený ve stožárové trubce. Natáčecí zařízení (5) se nachází v interiéru mlýnku a tvoří ji pákový mechanismus nebo šnekové soukolí připevněné na dolním konci stožárové trubky. Tato končí na nosném trámu pod střechou mlýnku. Směr natočení turbíny proti větru je u zajišťován kovovým kolíkem. Ten se vkládá do otvoru v páce a spodním kotouči upevněném na nosném trámu. Šnekový převod je samosvorný, není třeba ho zajišťovat.
Tělo mlýnku (B) tvoří přízemní dřevěná stavba s obdélníkovou základnou o rozměrech cca 2,2 x 3,0 m. Výška stavby se střechou bývá okolo tří metrů. Kostra těla mlýnku se skládá ze soustavy trámů. Mohutnost kostry záleží na tom, zda je to konstrukce nosná, tj. turbína je upevněna na stožárové trubce nebo nenosná v případě, že turbína je na příhradovém stožáru, který nese její váhu. Obvodový plášť je sestaven obvykle ze smrkových prken kladených na kostru svisle. Spáry mezi prkny překrývají svislé latě. Proti působení vlhkosti jsou stěny obvykle natřeny olejem nebo oblepeny dehtovou lepenkou. Do interiéru se vstupuje jedněmi dveřmi, podlaha bývá z prken. Boční stěny jsou prolomeny malými zasklenými okny. Sedlová střecha bývá opláštěná prkny a kryta lepenkou nebo plechem. Na některých mlýncích se dochovaly plechové korouhvičky s datováním, jako symbol výrobní dílny. Např. korouhvička se srpkem měsíce byla znakem kovářské dílny Bamý v Datyni.
Mlecí zařízení je v zásadě stejné jako u velkých mlýnů, jen v menším provedení. Skládá se ze dvou mlýnských kamenů (11) o průměru okolo 50 cm a výšce běhounu 20 cm a spodku 15 cm uložených v lubu (10). Běhoun je poháněn prostřednictvím železného ložiska, tzv. kypřice, uchycené na svislé hřídeli. Dolní konec svislé hřídele je uchycen v patním ložisku (14) upevněném v trámové stolici (12). Součástí trámové stolice je jednoduchý mechanismus, kterým je možno za chodu nadzvedávat běhoun a tím měnit vzdálenost obou kamenů od sebe, tzn. regulovat jemnost mletí. Celé mlecí zařízení je možno odpojit pomocí jednoduché šroubové spojky (6) umístěné na svislé hřídeli.
Mlýnské složení je po obvodu i shora kryto plechovým nebo dřevěným lubem (10). Na něm stojí násypka na obilí (7) s pohyblivým dnem tzv. korčákem (8). Pohyblivé dno uvádí do kmitavého pohybu vačka (9) upevnění na svislé hřídeli. Množství zrna padajícího mezi kameny lze regulovat změnou sklonu korčáku. Součástí mlecího zařízení je v některých mlýncích moučnice (D) na prosévání meliva. Moučnici tvoří sběrná truhla (16), ve které je rotující hranolový vysévač (15) tvořený osmistěnem potaženým jemnou tkaninou. Truhlou prochází hřídel hnaný přes kuželové soukolí (13) od svislého hřídele.
Pohybová energie větru roztáčí větrnou turbínu a její vodorovnou hřídel. Přes kuželový převod je poháněna svislá hřídel. Od svislé hřídele je poháněno přes vačku pohyblivé dno násypného koše, dále horní mlýnský kamen běhoun a přes kuželový převod hranolový vysévač v moučnici. Zrno z násypného koše přes kmitající korčák padá otvorem v běhounu mezi mlýnské kameny, kde je drceno, rozemíláno a vytlačováno k vnějšímu okraji. Při šrotování vypadává melivo do připravené nádoby. Při mletí na mouku melivo padá do moučnice, kde se prosívá přes jemnou tkaninu osmibokého rotujícího síta. Jemné melivo (mouka) padá do moučnice a hrubší části procházejí na konec moučného pytlíku a vypadávají ven. Tuto část meliva je možno použít jako šrot nebo ji znovu nasypat do násypného koše a opakovat mlecí proces.
Mlecí kameny byly obvykle vytesány z pískovce nebo složeny z kusů speciálního sladkovodního křemence, který se k nám dovážel z Francie. Na mlecích plochách kamenů byly vytesány šikmé drážky od středu ke kraji které zlepšovaly mletí a současně umožňovaly chlazení kamenů (7).
Doba mletí je závislá na síle větru. Při dobrém větru mlýnek sešrotoval 200 kg pšenice nebo jiného dobře vyschlého obilí za 24 hodin. Na obsluhu větného mlýnku s turbínou stačil jeden člověk.
Větrné mlýnky dnes
Na našem území je dodnes zmapovaných 66 mlýnků s větrnou turbínou, které se (v různém stavu) zachovaly. Některé jsou dodnes funkční. Kompletní seznam najdete ZDE
Autor keše hasbend.cz čerpal především ze zdroje povětrník.cz, což je web, věnující se větrným mlýnům v ČR.
K šifře: Stačí si jen trochu pohrát s obrázkem níže...
Zde si zkontrolujte své řešení:
Ke keši: Jedná se o mini Lock&Lock krabičku o objemu 240 ml, do které se v pohodě vejde GC i malý TB. Na začátek jsem do ní vložil pár CWG, tak prosím vyměňujte poctivě kus za kus. Díky!
Na co určitě nezapomenout: Opsat si bonusové číslo, které je na první straně logbooku - jednou se snad bude hodit :-)
Navštivte i další keše ze série Historie havířovska:
#1 Radnice v Prostřední Suché
- tradička u krásné bývalé radnice s parkem, o které málokdo ví...
#2 Tragický novoroční požár
- jednoduchá mysterka připomínající tragickou událost, která změnila systém hasičství v celé tehdejší ČSSR
#3 Přepadení četnické stanice
- mysterka věnující se dalšímu historickému vzpomínání, tentokrát se vrátíme s četníky do roku 1920
Přeji příjemnou zábavu při rychlém luštění i při odlovu!
Gratulace největší!
Poděkování patří Laloušovi za velkou pomoc při umístění samotné schránky, Liv.cz za pravopisnou korekturu listingu a také Bedyovi, Renči z dua (beeuskadawe) a Denči (z Hrebicci1) za skvělý betatest a také za cenné a přínosné rady!
