U jihovýchodního okraje Postřelmova najdeme asi 14 000m2 vodní plochu v lokalitě bývalé pískovny. Místní obyvatelé používají vodní plochu k příležitostné rekreaci, po nasazení ryb pak slouží i rekreačním rybářům k ukojení jejich vášně. Voda tu bývá slušná tak z jara, pak už je cítit rybinou. Nicméně místní mládeži to tak nevadí. U pískáče je letní občerstvení, otevřeno bývá o víkendech od května, o prázdninách i v týdnu. Lokalita je vyhledávaná i jako vodácké tábořiště (za hrází teče Morava). Hráz samotná, která sleduje tok Moravy je z velké části zbytkem asi 3km dlouhé hráze velkého Závořického rybníka, který v těchto místech začínal a končil téměř u dnešního severního okraje Zábřehu.
Z Postřelmova se nejsnáze dostaneme k pískovně ulicemi 1. máje a Vyhnálovská – od křižovatky u obecního úřadu na východ přes koleje. Nový přístup směrem od Lesnice či Kolšova najdou turisté či cyklisté po nové asfaltce cca 800m dlouhé stezce od rozcestí Pod Dlouhou (pod Markovicí), cesta směřuje k lávce přes Moravu a kousek podle toku řeky.
Něco k historii: Na přelomu století bylo ve stavebnictví používáno stále více betonu. Zvláště železobeton dobýval stavebnictví. Pro potřeby místních staveb sloužila těžba v drobném na pozemcích stavebníků. Pro větší potřebu byl písek a štěrk těžen odedávna z Moravy. V kronice obce je psáno, že 1. starosta po robotě, Petr Kvapil nechal z Moravy navážet cesty v obci. Písek těžený z Moravy byl zdrojem příjmů místních obyvatel. Těžbu, jak se můžeme dočíst v kronice, organizoval například pískový král Bezděk ze Sudkova, kdy se písek za pomocí ručního nářadí a koleček po fošnách vozil na břeh nebo přímo na připravené povozy. Ještě po roce 1950 v místě „U Pískařů“ se takhle těžilo. Tato lokalita byla v záhybu mezi dnešním „Svazarmem“ a čističkou odpadních vod. Bylo to místo, kde každoročně mohli těžit jak písek, tak i štěrk. V té době se v obci objevila firma „Schincl“ později Žouželka – ten částečně kryl svoji spotřebu na „Exesiráku“, jak se těžební oblasti také říkalo, mezi Moravou a vodárnou asi v mírně vzrostlém porostu 20 – 50 m od cesty. Firma Vaněk (nynější Prefa) začala výrobou dehtové lepenky a potom přešla na výrobu betonových výrobků - už z dováženého písku, protože na velkovýrobu se zdejší písek svoji kvalitou nehodil. V padesátých letech tehdejší Národní výbor nechal vypracovat návrh na výstavbu sportovního areálu v místech nynějšího projektu. Součástí areálu měl být plavecký bazén. Po odkrytí ornice se však narazilo na kvalitní písek a ze sportovního areálu sešlo – zůstaly jen seznamy občanů se závazky na odpracování brigádnických hodin. Terén byl zpátky srovnán zhruba v místě nově vybudovaného parkoviště. V místě nynější vodní plochy byl terén po těžbě (škarpa) a ten sloužil jako úložiště všeho odpadu z obce. V těsné blízkosti začala těžba a škarpa mezitím byla srovnána a osázena myslivci lesními stromky. Do těžebního prostoru ve větší hloubce prosakovala voda a ztěžovala těžbu. Byl použit „bagr“ - na dlouhém rameni na laně byla lopata a ta tažena směrem k bagru nabírala štěrk z vody. Štěrk v těchto lokalitách byl udusaný, což těžbu ještě více ztěžovalo. Obec zakoupila korečkový bagr na plovácích a za pomoci brigádníků bylo uvedeno zařízení do chodu. Nadšenci pan Alois Rýznar, pan Huf, Alois Horák a pan Švub postavili na ostrůvku boudu (stojí tam dodnes), která sloužila pro dieselmotor, a kabely, které byly položeny na plovácích a dodávaly bagru potřebnou energii. Dieslový motor se ukázal jako problémový, protože tento typ potřeboval pro správné fungování vody, která v místě těžby nebyla dostatečně hluboká. Tento problém těžaři zpočátku řešili tím, že vodu napustili z potoka zbytkem zavlažovacího zařízení z doby Petra Kvapila. (Zavlažovací systém je popsán v kronice jako „Nahánění luk“). Zbytek stavidla ze zavlažovacího zařízení je možné vidět na potoce směrem k pazderně. Voda do piskáče neprosakuje z Moravy, ale tlačí se od Postřelmova (směrem ze „Zahrádek“). Tato těžba skončila v roce 1975. Poté se sem přestěhovala firma ze Zábřeha, která skončila s těžbou v Lupěném po vyčerpáním ložiska. Vedoucí byl pan Doležal „Klápitek“ - osobnost spjatá s těžbou písku třeba v Bludově. Ti na břehu naistalovali tři čerpadla a vodu odčerpali. (Přítok stačil pro čerpadlo na 1 hod. denně.) Bagry zůstaly v jámě. Jak se jáma rozšiřovala, škarpa a remízky byly vybagrovány a materiál byl navezen mezi hráz a Moravu. Tím se tento terén zvedl minimálně o 3 - 4 m. Za nynější budovou k Moravě stál drtič. Provoz fungoval asi do roku 1978. Po skončení těžby se objevovali na Národním výboře různé návrhy na využití tohoto prostoru od úplné likvidace až po obrovské plány a přestavby za velké peníze. Poslední změna „Piskáče“ pochází z jednoho takového plánu, kterým byla výstavba galvanovny, jejíž součástí bylo i zavezení části vodní plochy od zahrádek.
Ke keši: keš se nacází poblíž stezky kolem Piskáče, je snadno dostupná, není třeba nikam lést, ani hrabat v zemi. Po nálezu schránku dejte do původního stavu tak aby z ní měli radost i nálezci po vás. Ve schránce je pouze logbook, nic jiného tam nevleze. Nezapomeňte si vzít sebou tužku.