Oldřich Doležal se narodil 1. 3. 1912 v Ostravě, ale jeho matka Františka Doležalová, rozená Fuksová, pocházela z Vítové. V patnácti letech ukončil Oldřich školní docházku a svůj zájem zaměřil na bezdrátové rádiové vysílání. Čtyři roky se učil a pracoval v malé výrobní společnosti malých rádiových přijímačů Reichter a zároveň dva roky řádně studoval elektroniku na technické škole v Ostravě. Protože se chtěl v radiové elektronice zdokonalovat, vrátil se na venkov do Vítové, kam se mezitím jeho rodina přestěhovala, a v březnu 1931 nastoupil do zaměstnání u firmy Baťa ve Zlíně, kde pracoval až do září 1934, kdy nastoupil do vojenské základní služby v Československé armádě.
Protože měl výborné vědomosti a dovednosti v bezdrátovém rádiovém spojení, byl zařazen do 4. spojovacího praporu v Prešově kde prováděl výcvik v používání bezdrátového rádiového spojení v armádě. Od března1935 působil ve vojenské rozhlasové stanici v Prešově a v září téhož roku byl zařazen do 2. horské brigády ve Spišské Nové Vsi. O rok později se vrátil do zaměstnání u firmy Baťa, ale již v nové roli rozhlasového operátora Baťova letectva a byl vysílán jako servisní technik do různých Baťových podniků a zařízení v Evropě.
Když roku 1933 začal Baťa v Otrokovicích navrhovat a stavět kluzáky, začal Doležal studovat aerodynamiku, meteorologii a techniku pilotáže letounu a v krátké době získal pilotní průkaz sportovního pilota a projevila se u něho nová vášeň – létání. Zakrátko úspěšně složil zkoušky, které mu umožňovaly, aby se stal rádiovým operátorem pro letadla.
V květnu 1938 Československo vyhlásilo částečnou mobilizaci a Oldřich Doležal byl jako záložník povolán do armády, kde byl zařazen do 2. pluku Dr. Edvarda Beneše československého letectva se sídlem v Olomouci. Po celou dobu mobilizace byl kurýrním pilotem. Po uvolnění napětí a ukončení mobilizace se opět vrátil do podniku Baťa.
Dne 24. září 1940 vstoupil do československé armády v exilu v Cholmondely parku v Cheshiru. V květnu 1941 byl zařazen k 312. Peruti) v Jurby na Isle of Man do funkce pozemního radisty. Doležal nicméně toužil po aktivnější roli a opět požádal o zařazení do leteckého výcviku pilotů EFTS. Jeho žádosti bylo vyhověno. Po ukončení výcviku byl odeslán do Československé 1429. operační výcvikové jednotky (1429. COTU) a po praktickém výcviku v bombardování a dělostřelbě byla jeho posádka přidělena ke 311. peruti. Ta v té době patřila do svazku Coastal command a hlídkovala proti lodím a ponorkám nad Atlantikem a hlavně nad Biskajským zálivem. Roku 1943 byla 311. peruť přezbrojena na čtyřmotorové letouny Liberator GR Mk Vs s větším doletem, které byly výhodnější pro dlouhodobé, neobvyklé 12 až 14 hodinové hlídky nad Atlantikem.
Významným dnem se v jeho životě stal 27. prosinec 1943. Šest osádek liberátorů z 311. perutě bylo ten den vysláno k vyhledání a blokádě plavidla. Jednalo se o tzv. lamač blokády “Alsterufer” o výtlaku 2729 tun, který se vracel z Japonska do Německa s cenným nákladem, jenž byl důležitý pro německou válečnou výrobu kuličkových ložisek, vozidel, těžkého dělostřelectva, letadel a lodí.
V 15.35 hod. v nadmořské výšce 3000 m a při rychlosti 200 uzlů zahlédl radarový operátor Sgt. Hahn možný cíl ve vzdálenosti 60 kilometrů. Bylo 16.00 hod., když přes mezeru v mracích asi půl míle od liberátoru spatřili loď. Ještě než mohli provést identifikaci, posádka lodě zahájila dělostřeleckou a kulometnou palbu na letadlo a ve snaze vyhnout se přímému útoku letadla měnila směr plavby o 180°. Doležal hledal nejvhodnější způsob útoku, nalétával na přední část lodi, potom z pravoboku v pořadí tak, aby měl možnost manévrem, zaútočit a zamířit na střed lodě Alsterufer. Navzdory intenzivní kulometné palbě z lodi se liberátoru podařilo obranu lodi ochromit a svrhnout z výšky 600 m dvě pumy. Při samotném útoku, který trval pouze 30 sekund, zasáhlo pět raketových střel RPS palubu na zádi nad čárou ponoru a proniklo do trupu. 250 librová puma dopadla 50 m za zádí, ale 500 librová puma zasáhla palubu. Loď byla těžce poškozena a nakloněna na bok a postupně byla celá zachvácena požárem. Posádka ji opustila v záchranných člunech. V zápise je uvedeno, že hořící Alsterufer se potopil 28. prosince kolem 16.00 hodiny na pozici N 43°30´ a W 18°50´.
Tato akce byla jedním z hlavních úspěchů 311. perutě. Osádka byla navržena k vyznamenání. Oldřichu Doležalovi a Zdeňku Hanušovi byl 7. ledna 1944 udělen DFC – Distinguished Flying Cross (Záslužný letecký kříž). Ostatním členům posádky byly uděleny Československé válečné kříže 1939 jako uznání přispění k útoku.
Do Vítové se Oldřich Doležal vrátil 28. srpna 1945.
Podrobnější informace naleznete zde.
O potopení Alsteruferu napsal Jiří Šulc knihu Operace Stonewall.