Nedaleko horské vísky Javorné, kde pastviny stoupají na západ ze „svatoannenského“ údolí k hlubokým lesům, stráží krajinu a její poutníky majestátní hřeben šumavské tisícovky. Hora Jedlová (1176 m n. m.) nesla do dob změn zdejších názvů v totalitním období (do r. 1953) jméno Schürerberg – Schürerův vrch či Schürerovka. Zdejší lesy v 17. století, tvořené zejména listnáči a jedlemi, totiž pálil na popel jistý sklář Schürer. V překladu jméno znamenalo palič či hrabač popela. Lesy na Jedlové se pálily nastojato. Strom se zapálil zespodu zevnitř a hořel, dokud se celý nesesunul. Aby byl popel na potaš (též draslo, flus, salajka – surovina potřebná k výrobě skla) kvalitní, museli skláři na vypáleném místě popel přehrabávat. Od této činnosti vznikl u samého vrcholu Jedlové pomístní název Hrabůvka, který je dodnes v mapách zanesen.
Schürerové byli významným sklářským rodem. Na území Javorné (tehdy Zejbiš) přišli za bohatstvím lesa ze severních Čech. Schürerova huť je zde v matrice Javorné uváděna v roce 1797 a 1800, avšak sklář Bartoloměj Schürer je zmíněn již v roce 1615 jako sklářský mistr na Zejbiši. Roku 1666 se zase sklář Sebastián Schürer stává vrchním rychtářem Zejbišské rychty. Zajímavou postavou ze sklářského rodu je sedlák Ondřej Schürer. V letech 1742 – 1748 byl vrchním rychtářem celého Královského hvozdu (osm králováckých rychet poddaných podle slov Králováků pouze českému králi) a jeho dvůr byl jmenován vrchním rychtářským dvorem. Jeho syn Václav se vrací zpět ke sklářskému řemeslu a zakládá další huť. Na mapách z počátku 19. století je tato sklářská huť zakreslena na horním toku Křemelné (tehdy zde zvána Bruntský potok).V místech je stále patrný náhon, zbytky zdiva patřící pravděpodobně stoupě na křemen, dokonce můžeme nalézt hrubé sklo. V pořadí třetí huť obsahovala rovněž brusírnu skla a využívala polomů u samého vrcholu hory Jedlové. Shürerův dvůr, dům skláře a jeho rodiny, se nacházel na druhé straně svahu Jedlové, na dnešním Fišerově dvoře pod Šukačkou. V 50. letech 20. stol. při bourání zdejší sklářské pece byla nalezena zachovalá sklářská pánev s roztavenou sklovinou, přenesena byla do muzea v Železné Rudě. Schürerovy hutě byly tedy celkem tři, neboť šlo o klasickou sklárnu stěhovavou za dřevem. Pokud nebylo již co pálit, huť se posunula hlouběji do lesa. První stará huť stála přímo na Schürerově dvoře, vyráběly se v ní páteříky (barevné korálky do růženců), které i dnes občas v místech zaniklých skláren se štěstím nacházíme. Poslední sklář z rodu, Václav Schürer, velmi obhajoval práva Králováků, zejména právo várečné. Možnost zřízení vlastního pivovaru však nedalo šlechtě spát. Václava uvěznili v Sušici a huť přešla do nájmu sklářského rodu Adlerů, jejichž náhrobky najdeme uvnitř i vně kostela sv. Anny v Javorné. Dále se zde střídají skláři, kteří huť zadlužují až do doby jejího definitivního výhasu před rokem 1840.
Dnes na Jedlové najdeme revitalizovaný les, obohacený o původní skladbu dřevin včetně jedlí, takže novodobé jméno Jedlová neuráží starou Schürerovku. V jeho stínu se pak sem tam povalují kusy křemene, pamatující povrchovou těžbu a sběr této důležité sklářské suroviny. Nedaleko pod paloukem kolem vrcholu vyvěrá hlavní pramen Křemelné, páteřní šumavské řeky, která po splynutí s Vydrou dává vzniknout Otavě. U pěkně upravené studánky můžeme posedět, občerstvit se neuvěřitelně lahodnou studenou chutí horské vody a pokochat se koberci vodou nasáklého mechorostu rašeliníku. Od studánky je to na vrchol Jedlové už jen malý kousek. Z asfaltové zpevněné cesty, která obchází samotný vrchol Jedlové, se vydáme po kamenité, zarůstající stezce mezi trávou a sluncem vybělenými pařezy. Z kruhové paseky sice není daleký rozhled, ale mystika skláři opuštěného a turisticky málo známého místa ho ani nepotřebuje. Zlatavá ostřice, brusnice borůvka a temně zelené smrčky rámují jeleny oblíbenou paseku a zpoza nich přece jen trochu vykukují vrcholy pancířské hřebenovky. Výrazný je zde zejména rovněž „holý“ vrchol Můstku. Na jednom ze smrků objevíme cedulku s označením vrcholu a záznamovou knihu. A zde, ať za mlhy či jasného slunce, najdeš „poklad“ hory Jedlové.
Kudy na Jedlovou...
DOPORUČENÍ : Vždy používejte mapu, kompas a GPS souřadnice, terén Jedlové bez značení !
POZNÁMKA : I když má tato keš atribut "v zimě nedostupné", vždy záleží na aktuálním počasí na Šumavě !
1. výchozí místo Starý Brunst: U Obrázku – modrá cyklotrasa 2034 – odbočit vlevo k Hrabůvce na neznačenou zpěvněnou cestu, která obchází vrchol a zase se na modrou napojí nedaleko Suchých Studánek, z ní kousek před pramenem Křemelné (Studánka Pod Hrabůvkou) vede k vrcholu kamenitá cesta zarůstající pasekou
2. výchozí místo Javorná rest. U Silnice: žlutá - U Obrázku a dále viz. popis výše
3. výchozí místo Suché Studánky (dolní část zaniklé enklávy): modrá – Suché Studánky (horní) – modrá cyklotrasa 2034 – odbočit nahoru na neznačenou cestu kolem vrcholu – pramen Křemelné (Studánka Pod Hrabůvkou) – za ním kamenná cesta na vrchol Jedlové.
Příroda kolem nás je jedinečná! Ať už zrovna lovíte kešky nebo jen
procházíte, buďte k ní prosím vždy ohleduplní. Jedině tak můžeme přírodu
pozorovat právě v takových podobách, jaké nám odhaluje Šumava.