Václav Bolemír Nebeský byl synem šafáře, narodil se na tomto statku v Novém Dvoře 18.8.1818. Pocházel ze smíšeného manželství, jeho matka byla Němka. Od roku 1830 studoval v České Lípě na Německém gymnáziu, později v Litoměřicích. Po maturitě studoval od roku 1836 na Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze na Filozofické fakultě. Zde se pod vlivem četby J. Kollára a přátelství s J. K. Tylem, K. J. Erbenem a B. Němcovou přimkl k češství a začal se věnovat poezii. Po studiu na Filozofické fakultě pokračoval ve studiu na Lékařské fakultě. Studia medicíny ale nedokončil a to ani na univerzitě ve Vídni. Po studiích žil čtyři roky ve Vídni, kde se stal domácím učitelem. V tomto období psal Listy z Vídně, které zasílal do časopisů Květy a Česká včela. Tyto listy jsou označovány za první pokusy o fejetony.
Po návratu do Prahy přijal místo vychovatele v rodině rytíře Jana Norberta z Neuberka, prezidenta Českého muzea a velkého sběratele starých literárních památek. V roce 1848 se zúčastnil po boku J. Palackého a K. H. Borovského politického života jako člen Národního výboru a delegát Slovanského sjezdu. V Praze se prakticky ihned zapojil do českého kulturního života. Stýkal se tehdejšími významnými představiteli české kultury jako byl Boleslav Jablonský, Josef Kajetán Tyl, Karel Jaromír Erben, Karel Havlíček Borovský, Karel Sabina. Jeho nejbližším přítelem byl vlastenec a rolník z Katusic u Mladé Boleslavi Jan Krouský, který Nebeského finančně podporoval, a s nímž podnikal občasné výlety po Čechách i blízkém zahraničí. Od roku 1843 byl milencem Boženy Němcové.
Během revolučního roku 1848 byl politicky aktivní. Působil jako člen Národního výboru, podílel se na přípravě a jednáních Slovanského sjezdu. Ve volbách roku 1848 byl zvolen na rakouský ústavodárný Říšský sněm kde zastupoval volební obvod Benátky nad Jizerou a patřil ke sněmovní pravici. Jako poslanec Říšského sněmu se zúčastnil vídeňského a kroměřížského zasedání. Názorově stál blízko F. Palackému a K. Havlíčkovi Borovskému. Krátce působil i v redakci v Národních novinách. Václav Bolemír Nebeský se však brzy vzdal politické aktivity.
V roce 1849 se habilitoval z dějin řecké a české literatury a stal se docentem dějin české literatury a českého básnictví na univerzitě v Praze, ale nikdy se nevěnoval přednášení. Po roce 1850 se stal redaktorem Muzejníku, kde působil až do roku 1861. V roce 1851 se stal sekretářem Českého muzea a správcem muzejní pokladny, tuto funkci opustil ze zdravotních důvodů až roku 1874. Do onemocnění byl činný i v Matici české, Umělecké besedě, Sboru pro postavení Národního divadla. Trvalou zásluhou Nebeského zůstává, že jako jeden z prvních upozornil na nutnost studovat tradiční četbu lidu, především venkovského, a ukázal její význam ve slovanské kultuře národa.
Od roku 1873, kdy byl již vážně nemocen, se Václav Bolemír Nebeský veřejného života neúčastnil.
Václav Bolemír Nebeský zemřel v Praze 17. 8. 1882.
Bibliografie: Protichůdci, 1844; Dějiny Musea Království českého, 1868; O literatuře, ed. M. Heřman, 1953. Čas. přísp.: Několik slov o filosofii, ČČM 1846; Příspěvky k historii literatury české,Literatura lidu, Alexandreis česká, Mastičkář, ČČM 1847; Od 11. března do 11. června, ČČM 1848; Stará literatura česká, ČČM 1850; W. Shakespeare, ČČM 1851; Tragické básnictví Řeků, ČČM 1853; O španělských romancích, ČČM 1856; Calderon de la Barca, ČČM 1858; O novořeckém národním básnictví, ČČM 1863; Květy, Vesna, Česká včela, Česká beseda, Věnec, Vlastimil.
Překlady: Aristofanes: Acharnští, 1849; Aristofanes: Rytíři, 1850; Aischylos: Prométheus, 1862; Aischylos: Eumenidy, 1862; Novořecké národní písně, 1864; Kytice ze španělských romancí, 1864 (s J. Čejkou); Aristofanes: Žáby, 1870; Terentius: Bratří, 1871; Plautus: Pleníci, 1873.
Použité zdroje:
cs.wikipedia.org/wiki/Václav_Bolemír_Nebeský
http://www.cesky-jazyk.cz/zivotopisy/vaclav-bolemir-nebesky.html
http://www.spisovatele.cz/vaclav-bolemir-nebesky
http://leporelo.info/nebesky-vaclav-bolemir
www.phil.muni.cz/fil/scf/komplet/nebes.html
Ke keši:
Nevstupujte do zbytků budov - není to třeba
K dispozici je i fotohint
Cesta za šipkou do kopce z Kokořínského dolu rozhodně není dobrý nápad!