Eben Emael
Celý fortifikikační systém Lutych PFL 1 se skládal ze 4 mohutných tvrzí a z 12 fortů (z toho 8 jich bylo modernizovaných). Další 2 tvrze – Sougné Remouchamps a Waides existovaly pouze ve formě plánů. Ze všech čtyř dokončených tvrzí byla nejznámější a nejmohutnější tvrz Eben Emael. Tento systém opevnění byl vystavěn v rámci obrany před německou invazí. Ležela na holandsko-belgické hranici a jejím sekundárním účelem bylo také dělostřelecké krytí mostů přes Mázu (Maasu). Tvrz Eben Emael byla považována za nedobytnou, avšak souhrou nešťastných událostí byla příliš lehce dobyta Němci. Pevnost Eben Emael byla budována v letech 1932-1935. Osádku tvořilo 2000 belgických vojáků a celý komplex byl silně vyzbrojen. Celková plocha komplexu činila 75 ha a samotný komplex chránilo množství umělých či přírodních překážek.
Mapa celého fortifikačního systému kolem města Lutych
Výzbroj
Nejsilnější výzbroj tvořily dva 120mm kanony v kopuli na vrcholu pevnosti (tzv. Kopule 120), které měly za úkoly bránit mosty přes Mázu a Albertův kanál. Další výzbroj tvořily dvě otočné a posuvné věže s párem 75mm děl, čtyři železobetonové dělostřelecké sruby, každý se třemi poloautomatickými 75mm kasematními kanony. V okolí pevnosti bylo množství pěchotních dělostřeleckých srubů, které sloužily jako pozorovatelny. Pro boj na blízkou vzdálenost byla pevnost vybavena 12 protitankovými kanony ráže 60mm, 54 těžkými kulomety ráže 7,65, 6 protiletadlovými kulomety ráže 8mm a 21 lehkými kulomety ráže 7,65mm. Vnitřek pevnosti byl moderně řešen systémem spojovacích chodeb a výtahových šachet. Komplex byl vybaven filtračním systémem, kompletním sociálním zřízením, studnou, nemocní a šesti agregáty na výrobu elektrického proudu. Velitelem pevnosti v době útoku byl major Jean Fritz Lucien Jottrand.
1)Model pevnosti Eben Emael / 2)Umělý kanál ochraňující jednu stranu komplexu/ 3)Letecký snímek německé špionáže Eben Emaelu
Německý útok a výsledek
Adolf Hitler měl v plánu obejít mohutnou Maginotovu linii ze severu a napadnout tak Francii přes neutrální Belgii a Holandsko. V provedení této operce mu bránil právě komplex pevností Lutych PFL 1 v čele s mohutnou pevností Eben Emael. Naplánováním oprace byl pověřen 7.divize Luftwafe – Kurt Student. Ten se rozhodl, že pro provedení operace budou použity kluzáky. Jednalo se o první nasazení kluzáků ve válečných konfliktech. Kluzák DFS 230 tažený letadlem Junkers JU-52 mohl nést 8 mužů včetně proviantu a výzbroje. Do akce se zapojilo celkem 500 německých výsadkářů pod velením kapitána Waltera Kocha. Ti byli rozděleni do 4 družstev. Družstvo Granit mělo za úkol napadnout samotnou pevnost. Velitelem Granitu byl vybrán expert na výbušniny Rudolf Witzig. Družstva Stahl, Beton a Eisen měly obsadit a udržet mosty přes Albertův kanál. Podrobným průzkumem byla jako nejvhodnější plocha pro přistání skupiny Granit vybrána střecha pevnosti. Po přistání měla skupina za úkol vyřadit pomocí kumulativních náloží dělostřeleckou obranu pevnosti. Útok započal 10.května 1940 v ranních hodinách. Všechny kluzáky bezpečně dosáhli svého přistávacího bodu, vyjma samotného velitelského kluzáku s Rudolfem Witzigem. Tomu prasklo tažné lano a musel nouzově přistát. Velitel Witzig se do akce zapojil až o dvě hodiny později, kdy přistál na střeše Eben Emaelu v náhradním kluzáku. Operace byla dokonalou ukázkou kluzákového výsadku. Němečtí výsadkáři systematicky ničili pevnostní děla a belgičtí obránci se zmohli pouze na chabý odpor. Před vyřazením Kopule-120 ještě stihla děla zničit jeden most přes Mázu. Druhý den odpoledne se velitel pevnosti Jottrand vzdal a pevnost padla.
1)Skupina Granit a nácvik kluzákového přistání 2)Vrchní velitel operace Kurt Student
Příčiny porážky obránců Eben Emaelu:
- Osádku pevnosti tvořili pouze dělostřelci bez pěchotního výcviku. Navíc se jednalo o z větší části záložní jednotky či starší mobilizační ročníky
- Sám velitel Jottrand bral své zařazení do funkce velitele Eben Emaelu jako urážku na cti a o své jednotce se vyjádřil jako o trestném útvaru
- V první fázi útoku a po vyhlášení poplachu si vojáci mysleli, že jde o další cvičný poplach a tak se většina z nich ani neobtěžovala dorazit na své stanoviště. Proto dělostřelecké střílny byly jen částečně obsazeny
- Velení dělostřeleckým útvarům bylo chaotické. Zatímco o použití 120mm děl rozhodovalo velení I.armádního sboru, tak o použití 75mm otočných děl rozhodovalo velitelství 7.pěší divize. O použití 75mm kasematy Visé 1 rozhodovalo velitelství 2.granátnického pluku, 75mm kasematu mělo na povel velitelství úseku dolní Maasa. Kasematní děla Maastricht 1 a 2 měl na povel 18.pěší pluk. Tedy celá dělostřelecká obrana byla rozdělena mezi neuvěřitelných 5 velitelských stanovišť
- V důsledky špatné morálky a výcviku se obránci pevnosti dopouštěly fatálních chyb. Opouštěly stanoviště, do transportního pásu pro Kopuli 120 naložily těžké granáty obráceně, čímž zablokovaly pás a nechtíc zabránily v přísunu munice, kulomety se zasekávaly a vojáci neposlouchali rozkazy
- Německý útok byl perfektně naplánován, útočníci znali terén v okolí pevnosti lépe než samotní obránci díky detailnímu zmapování oblasti
- Samotná konstrukce pevnosti byla považována za zastaralou. Nejlépe vystihl podstatu problému velitel Witzig ve své závěrečné zprávě: „... Belgická opevňovací stavební technika, tak jak se zde jeví, zůstává u jednotlivých objektů daleko pozadu za českým pojetím. Každý jednotlivý objekt českých tvrzí disponuje blízkou obranou kasemat, kruhovou obranou pěchotních srubů, každý srub je vybaven překážkami a ochranným příkopem. To všechno zde chybí. Sruby se kryjí pouze navzájem. České dělostřelecké kasematy, na kterých jsme k naší přípravě cvičili, by bývaly s našimi prostředky téměř nedobytné, belgické nám oproti tomu připadaly jako dětská hra...“
Závěrem
Na straně Němců bylo zabito 24 výsadkářů, z toho ze skupiny Granit pouhých šest. Na straně obránců bylo 47 padlých a na 1200 zajatců. Zbylé tři tvrze se dokázaly bránit podstatně déle a účinněji. Pádem Eben Emaelu však byla celé struktura komplexu opevnění Lutych PFL-1 nenávratně narušena. Za dalších 18 dní kapitulovala celá Belgie. Zajímavostí je, že tvrz Tancrémont se účinně bránila ještě několik dní po samotné kapitulaci Belgie.
Zbytky pevnosti Tancrémont