Tomuto mlýnu, stojícímu na samotě v blízkosti Vodňan, se říkalo Nový, protože byl postaven později než jiné. V roce 1712 jej nechalo město postavit se třemi složeními a čtyřmi stoupami a prvním mlynářem zde byl Matěj Bohuslávek. Mlynář musel povinně ročně odvádět 86 zlatých. Po dluzích a neshodách město mlýn zabavilo v roce 1753, provedlo opravy za 150 zlatých. Město se snažilo mlýn prodat. Obecný mlýn nebyl v dobrém stavu, jelikož povodeň v témže roce mlýn poškodila. Proto se nenašel ani jeden zájemce a nový nájemce Šebele se pustil do opravy mlýna. Mlýn měl v té době tři mlýnská složení, pět stoup a jednu pilu.
V roce 1869 zdědil mlýn rod Pomejů. Za druhé světové války, rodinu Pomejů postihla velká tragedie, která byla příkladem toho, jak mlynáři pletím obyvatelům načerno riskovali svůj život. Ve dne v noci přicházeli do mlýna místní lidé a prosili o semletí mouky mimo příděl. Josef Pomeje za to zaplatil životem v koncentračním táboře. Po válce došlo ke znárodňování. V prosinci po roce 1950 soud rozhodl o vložení vlastnického práva rodině Pomejů. V prosinci 1951 uvalil národní výbor národní správu nad majetkem Pomejových. V prosinci byl mlýn převeden na Strojní a traktorovou stanici. Nyní je mlýn taková psí chovná stanice.
Nezapoňte si opsat bonus číslo