GC68MBJ Habermannova kovárna (Traditional Cache) in Kraj Vysočina, Czechia created by Mel-Man

GC68MBJ ▼

A cache by Mel-Man Message this owner

Hidden : 12/26/2015

Difficulty:

Terrain:

Size: Size: small (small)

Join now to view geocache location details. It's free!

Watch

How Geocaching Works

Related Web Page

Please note Use of geocaching.com services is subject to the terms and conditions in our disclaimer.

Geocache Description:

Otec kovářů, jak býval Alfred Habermann nazýván, byl kosmopolitním umělcem, který vystavoval i vyučoval po celém světě.

Alfred Habermann
Alfred Habermann byl velmi zkušený a zručný umělecký kovář se světovým renomé.
Narodil se 3. května 1930 v Jihlavě v česko-německé rodině. V posledních letech žil v tradičním rakouském kovářském městečku Ybbsitz, kde také 28.4.2008 zemřel a 2. května měl církevní pohřeb. Byl dvakrát ženatý, měl čtyři děti. On sám je nejznámějším příslušníkem tradiční a rozvětvené, původně jihlavské, kovářské dynastie Habermannů. Jeho prvním učitelem uměleckého řemesla byl jeho děd Anton, ale v rodině sahají kovářské kořeny až do 16. století.
Do umělecké kovařiny přinesl mnoho nového, co doposud nikdo z ostatních kovářů nedělal - např. masivní plastiky. Jednou z jeho nejvýznamnějších prací byl kovaný zátaras, součást pomníku na památku studentům, které nacisti zastřelili před Kounicovými kolejemi v Brně. Jeho práce byly výjimečné nejen uměleckým vyjádřením, ale také precizním řemeslným provedením. Kovařině také vyučoval a spoustu lidí pro ni dokázal nadchnout.
Alfred Habermann byl kosmopolitní umělec, kolegy a přáteli přezdívaný jako ,,Otec kovářů“ /někdy nesprávně "papež"/. Vystavoval a vyučoval po celém světě (Itálie, Rakousko, Belgie, Izrael, Japonsko, USA ad.). Byl členem několika významných kovářských asociací. Dostalo se mu mnoha ocenění a poct, v roce 2001 mu byl německým prezidentem Johannesem Rauem udělen Spolkový kříž Za zásluhy – za šíření kovářského řemesla a celoživotní umělecké dílo. Jeho poslední prací byl návrh kované lípy pro náměstí v Lipníku nad Bečvou. Po jeho smrti ji vytvořil tradičním kovářským způsobem kovář Pavel Tasovský spolu s Kristýnou Habermannovou, dcerou A.H.

ČESKÉ OBDOBÍ
Část rodiny byla po válce odsunuta, část zde zůstala, ale po válce se obávala mluvit německy. Pradědeček Alfred ve svých 33 letech musel za 2. sv. války narukovat a nikdy se z fronty nevrátil, údajně zahynul u Stalingradu. Zůstali po něm dva synové. Starší Alfred se vyučil strojním kovářem a mladší, Leopold, obchodním příručím. Alfred krásně kreslil a tak spojil řemeslné a výtvarné nadání a v roce 1959 založil v Jihlavě na faře U sv. Jakuba dílnu uměleckého kovářství pod hlavičkou Uměleckých řemesel Praha. Zde také později zaměstnal i svého bratra Leopolda. V této dílně byly pod vedením mistra Alfreda realizovány zakázky např. pro Státní zámek Velké Losiny, Vlastivědné muzeum Šumperk, kostel sv. Mikuláše Praha, restaurace Sklípek a Rychta v Jihlavě a mnoho dalších. Dílna u sv. Jakuba dobře prosperovala a mistru Habermannovi Umělecká řemesla v 60. letech umožnila studia na akademii profesora Benetona (Academia Internazionalle Del Ferro Artistico Venezia) v Itálii. Zde se seznámil s uměleckými kováři z celé Evropy. Později byl zván na stáže i do Ameriky, Japonska, Izraele... Chtěl se osamostatnit a být umělcem na volné noze, což se mu nakonec podařilo, i když v té době to nebylo tak jednoduché. Dílna v Jihlavě přestala v roce 1972 vyhovovat mistrovým požadavkům, a tak zakoupil hospodářskou usedlost v Klátovci a za pomoci rodiny a přátel začal z bývalé stodoly budovat kovářský ateliér. Na samotě však nebyl elektrický proud. Panu Habermannovi se podařilo domluvit se s vlivnými úřady na smlouvě, že když zavedou na jeho náklady do kovárny elektřinu, zrealizuje pro ně velkou kovanou plastiku. Tehdy mu pomáhali stavět sloupy i místní obyvatelé z Klatovce. V roce 1975 kovárna začala fungovat, ale bydlet se tam nedalo. Manželka Věra byla po operaci srdce a bála se na samotě trvale žít. Manželství se rozpadlo a Alfred se podruhé oženil s Marií Hochovou ze Studené, k níž se nastěhoval. Tam se mu narodila dcera Kristýna. Do kovárny dojížděl a za pomoci kamarádů a stážistů ze zahraničí tu vznikla zajímavá díla - např. sluneční hodiny na světovou výstavu v Lindau, řecký oheň do památníku umučených v Třešti, kovaná plastika pro Kaunicovy koleje v Brně... Na další roky se stala Mekkou pro začínající i zkušené kováře. Sjížděli se sem lidé ze všech koutů světa, kteří chtěli na vlastní oči vidět známého kováře a něco se od něj přiučit. Společně se správcovou hradu Helfštýna Marcelou Kleckerovou spoluzaložil r. 1982 tradiční mezinárodní sympozium uměleckých kovářů Hefaiston.

NĚMECKÉ OBDOBÍ
Alfredu Habermannovi se dařilo, procestoval snad celý svět. Mistr chtěl stále zdokonalovat své znalosti a cestovat po světových kovářských akcích, což bylo vždy spojeno s problémy s úřady, a proto si v roce 1985 zažádal o vystěhovalecký pas do Německa. Jeho žádosti bylo vyhověno, a tak se s novou rodinou a celým majetkem vystěhoval. V roce 1986 založil kovářskou dílnu v Gernsbachu, ale slávy té české už nedosáhla. Habermann poté žil a vyučoval po různých evropských státech, do Klátovce pak občas jezdil jen na rodinné návštěvy.
V roce 2000 se rodina přestěhovala do dolnorakouského města Ybbsitz. Zde Habermann vedl populární kurzy v centru uměleckého kovářství. V Ybbsitzu prožil poslední dny svého života společně s manželkou Marií a dcerou Kristýnou. Kristýna se vyučila řezbářkou, později studovala na střední škole a studium dokončila na Vysoké škole v Olomouci, obor germanistika. Po otcově smrti se odstěhovala do Čech.

POKRAČOVATELÉ
Alfred měl se svou ženou Věrou 3 děti. Nejstarší dcera Věra pokračovala v řemeslné tradici, vystudovala SUPŠ Turnov, obor zlatnice. Nejmladší syn Libor se vyučil v NDR cínařině, avšak tomuto řemeslu se nevěnuje. Druhorozený byl syn Alfred. Ten se stal přirozeným dědicem rodinné tradice. Vyučil se uměleckým kovářem, když jeho otec vedl umělecká řemesla v Jihlavě, a absolvoval SUPŠ Turnov. Postavil si kovárničku ve Vysokých Studnicích. U velkých zakázek pak s otcem spolupracovali.
Když po emigraci Alfreda Habermanna kovárna v Klátovci osiřela, jeho syn Alfred se tam s pěti dětmi přestěhoval. Začala nová etapa života kovárny. Usedlost se musela upravit tak, aby v ní početná rodina mohla bydlet. Syn si dovezl z původní dílny celé zařízení, aby mohl pokračovat v řemesle. Začali s rodinou budovat obytné stavení, zahrady a tenisový kurt.
Život na samotě nebyl pro početnou rodinu jednoduchý. Děti školou povinné denně chodily 3 km pěšky, za každého počasí. Otec pracoval v kovárně a mamka se starala o další dva sourozence, kteří se ještě na kovárně narodili. V dílně opět vznikala zajímavá díla - např. vstupní brána Památníku písemnictví Kralice, brána do kostela ve Strmilově, brána do kaple sv. Sarkandra v Olomouci, vstupní brána do Mariánského kostela Dominikánů v Olomouci, kříž pro náhrobek arcibiskupa Vaňáka na Hostýně...
Vystěhování otce do Německa umožnilo synovi vycestovat ze socialistického Československa do zahraničí. V roce 1986 byl pozván na Světový kongres um. kovářů v Aachen, v roce 1987 na sympozium BABA ve Velké Britanii a za rok na kongres um. kovářů ABANA v USA. Jeho další cesta do Ameriky vedla do státu Kentucky, kde vyučoval na Ozark School umělecké kováře z různých států USA.
V roce 1997 založil na kovárně Učňovské středisko, kde vyučil řemeslu umělecký kovář své dva syny a i další žáky. Velmi zajímavou prací, na které už pracovali i oba synové, byla vstupní brána pro Hotel Dakota v USA, kterou realizovali ve spolupráci s um. kovářem Edem Meckem.

Tradice rodinného řemesla pokračuje i v další generaci, hlavní postavou je David Habermann. Ten spolu se svými šesti sourozenci od dětství vyrůstal v lesní kovárně. David pracuje v kovárně na samotě a sám se především realizuje tvorbou kovaných soch, které často vystavuje doma i v zahraničí.
Davidova starší sestra Veronika je opět pokračovatelkou rodinné tradice, podobně jako její teta Věra se vyučila zlatnicí a živí ji šperkařina.
Další v pořadí je Davidův starší bratr Josef. Ten se v r. 2012 osamostatnil a vybudoval si kovárnu v nedaleké Žirovnici.
Oba synové cestují s řemeslem po světě. Josef byl na roční stáži v Holandsku a v Americe, David pracoval na stáži ve Francii. Oba jsou výborní umělečtí kováři. Každý si našel svůj styl, nekonkurují si a když je potřeba, spolu i s otcem spolupracují.
Mezi členy rodu, známé v uměleckých kruzích, patří také kovářské rodiny synovců Leopolda a Erwina Habermannových.

SOUČASNOST
"Řemeslo se začalo kazit dovozem strojně lisovaných polotovarů z Itálie a Číny. Mnoho kovářů tyto polotovary používá a kazí tak řemeslo i ceny. Dováží se všechna strojní zařízení, načančané zábradlí, jsou to módní kovářské věci. Znamená to velký propad tohoto řemesla. Mladší kováři většinou nakupují cizí výrobky, a tím devalvují naše řemeslo a celkově ceny upadají..."
... říká Erwin Habermann ml. (*1956), který za totality pracoval na faře, která spadala pod Umělecká řemesla Praha, později pod Družstvem kovářů a po roce 1989 začal podnikat. Plánuje založit muzeum původních kovářských výkovků a muzeum hodin, aby se nezapomnělo, že kovářské řemeslo může být dokonalým uměním.

V lesní kovárně dnes žijí Davidovi rodiče Alfred a Věra Habermannovi. Kdo po nich vládu nad tímto zajímavým místem převezme, se zatím u Habermannů neřeší. V současné době mají Alfred a Věra Habermannovi šestnáct vnoučat.

Ještě se vrátím k přezdívce „papež kovářů“. Vznikla totiž špatným překladem. Titul měl znít papa = otec kovářů. Udělal totiž pro obor uměleckého kovářství hodně a na setkáních se mladým kovářům věnoval jako otec . V jeho stopách pokračoval syn a habermannovskou štafetu nesou i jeho vnukové. Tak ať se jim daří.

ROZMĚRY A ULOŽENÍ CACHE
Lock&Lock, cca 12x8x4cm.
Cache obsahuje tužku vždy při zakládání a po mých kontrolách. V ostatních případech za její přítomnost neručím. Doporučuji nosit raději svou.
Pokud budete mít pocit, že vámi naměřené souřadnice jsou přesnější, využijte prosím možnosti přidat je do svého logu. Díky.

ZDROJE
alfred-habermann.com
http://kovarstvihabermann.webnode.cz/home/
www.konske-stezky.cz
jihlavsky.denik.cz
paní Habermannová

Deutsch
Habermannschmiede (Habermannova kovárna), Kunstschmiede, im Wald, einen Kilometer östlich des Dorfes.
Alfred Habermann war einer der wohl einflussreichsten Kunstschmiedemeister des 20. Jahrhunderts.
Der "Schmiedepapst", wie Habermann von nicht wenigen seiner Kollegen gleichsam ehrfurchtsvoll wie liebevoll genannt worden war, starb kurz vor seinem 78. Geburtstag. Habermann war "Weltreisender" im Interesse der Schmiedekunst. Fast auf allen Kontinenten gab er Kurse und entzündete vor allem bei jungen Menschen das Feuer für die moderne Metallgestaltung.
Die große Familie der Schmiede verliert mit ihm einen Künstler, dessen Blick stets visionär und dessen Schaffenskraft eine fast unendliche war.
Bis ins hohe Alter stand er nicht nur an der Esse in Ybbsitz, sondern reiste durch die Welt, um die alten Techniken des Schmiedehandwerks zu unterrichten und dafür zu werben, dass die Schmiedekunst wieder Einzug in die Architektur hält.
Geboren am 3. Mai 1930 in Iglau (Mähren)
1936-1944 Volksschule in Iglau
1945-1947 Besuch der Kunstschmiedeschule in Iglau
1944-1945 Kriegsdienst bei der Heimatflak
1945 Lagerhaft und Zwangsarbeit im Kohlebergwerk Karvina
1948 Gesellenprüfung; Gesellenstück ist eine barocke Türklinke
1951-1953 Dienst in der tschechoslowakischen Volksarmee, Ausbildung zum Unteroffizier
1958 Meisterprüfung; Meisterstück ist ein Türklopfer
1963 Tätigkeit bei Fritz Kühn in der DDR
1963 Registrierung als staatlich anerkannter „Bildhauer in Eisen“
1966-1968 als Stipendiat an der Accademia Internazionale del Ferro bei Professor Benetton in Italien
1968-1975 Tätigkeit als Kunstschmied in Iglau
1975 Gründung der eigenen “Schmiede im Wald” bei Studena auf der Böhmisch-Mährischen Höhe
1985 Aussiedelung aus der Tschechoslowakei nach Deutschland
1986 Gründung einer eigenen Werkstatt in Gernsbach
1987 Verlegung der Werkstatt nach Simbach am Inn
1993 Schließung der Werkstatt
seit 1980 Kursleiter für Entwurfszeichnen, Freihandzeichnen, Werkzeugschmieden, Kupfertreiben, Restaurierung u.v.m in vielen Ländern der ganzen Welt
seit 1985 Kursleiter im Ausbildungszentrum für Handwerker im Denkmalschutz auf der Insel San Servolo bei Venedig
Mai 2000 Übersiedelung der Familie Habermann nach Ybbsitz
ab 2005 Arbeit in der „Schmiede am Bach“, der Werksschmiede der Firma Welser
28.04.2008 Alfred Habermann stirbt in Waidhofen an der Ybbs/Österreich

English
Alfred Haberman was a blacksmith legend with an explorer mentality and a master of modern design.Traditionally trained he used traditional smithing techniques to create large iron work with heavy textures. Habermann was a paragon of a “restless mind.” It was his explorer mentality that drove this blacksmith born in the Bohemian town of Iglau out into the world – with open eyes and a healthy portion of inquisitiveness for everything that could be designed, especially for those things made of metal. It was metal that he had been designing from his very early years, and the metal – primarily iron – which shaped him. His modest way and quiet nature made him a resting place in our fast world. In his presence you calmed down and when he started talking you simply had to take time to listen.

KARMA	Aktualni verze: misto c. 1, krabicka c. 1 (od 26.12.2015)	Aktualni stav: ok
	FTF Macik74 - gratulace a dík za pěkný log :-)
KEŠKY	Posledni editace listingu: 21.8.2017	Posledni kontrolni navsteva: 12.8.2022