Semper Fi [PDL-4] Traditional Cache
-
Difficulty:
-
-
Terrain:
-
Size: 
(small)
Please note Use of geocaching.com services is subject to the terms and conditions
in our disclaimer.
Před odlovem celé série je dobré si přečíst jak listing keše Po Demarkační linii - bonus, tak i listing této keše - bude se vám to hodit. Keš otevírejte s citem, prosím. Přineste si vlastní tužku pro případ, že by v keši chyběla, děkujeme. Přejeme vám hodně štěstí při odlovu.
Semper Fi
Tento latinský název (nezkráceně semper fidelis) znamená v češtině Vždy Věrný. Ač se toto sousloví užívá už od 16.století v různých skupinách, sloganech měst či jiných titulech, svou slávu si získalo až v roce 1883, kdy toto sousloví přijalo za své americké námořnictvo (US Marine Corps) a stalo se i oficiálním názvem jejich hymny. Tato keš Vás seznámí s elitní částí americké armády. Americká námořní pěchota(dále jen USMC) byla od svého založení využívána ve všech amerických konfliktech. Zpravidla byla noha vojáka z americké námořní pěchoty první, která vstoupila na území protivníka. Stejně jako dnes i za druhé světové války byla USMC páteří amerických ozbrojených sil a byla nasazována na ty nejtěžší bojové operace ve válce s Japonskem. Z nespočtu bojových operací jsem vybral tři nejzásadnější, kde USMC sehrála klíčovou roli.
logo americké námořní pěchoty
Hymnu americké námořní pěchty si můžete poslechnout zde
Quadalcanal
V bitvě o Midway ztratili Japonci čtyři těžké letadlové lodě a spojenci vycítili šanci přejít do protiofenzivy. Zaměřili se na Šalamounovy ostrovy a ostrov Quadalcanal. Na Quadalcanalu Japonci budovali velké letiště, které potřebovali po ztrátě letadlových lodí pro svá letadla. Stejně tak Američané potřebovali letiště na Quadalcanalu, odkud by mohli startovat jejich bombardéry a stíhačky k útokům na vzdálenější japonské ostrovy. K vylodění byly určeny dvě divize USMC pod velením generálmajora Alexandera Vandergrifta. Japonci byli útokem překvapeni a spojenci 8.srpna 1942 dobili letiště, které pojmenovali Henderson Field. Japonci se nechtěli ostrova ani letiště vzdát. Dokázali porazit americké loďstvo u ostrova Savo a divize USMC na ostrově izolovat. Od 12.srpna podnikali Japonci na bránící se námořní pěchotu mohutné útoky s cílem opětovně dobýt Henderson Field. Největší Japonský útok se uskutečnil 13 září. Japonci bombardovali letiště a podařilo se jim vytlačit američany až na strategický kopec nazvaný Edsons Ridge. Zde se USMC zformovali do zoufalé obrany a za cenu těžkých ztrát se jim podařilo hřeben udržet. Japonský útok se zde rozbil a USMC přešli do úspěšné protiofenzivy. Později byl kopec přejmenován kvůli velkému počtu padlých vojáků na obou stranách na Bloody Ridge. Boje zde uvázly na mrtvém bodě a ani jedna strana nedokázala ostrov dostal pod svojí plnou kontrolu. Japonci se koncem srpna zmohli ještě na dva mohutné útoky, ale výsledkem byly pouze další těžké ztráty na životech, hlavně na japonské straně. Japonské a americké síly na ostrově nutně potřebovaly zásoby, munici a posily. Bitvy se proto nyní více přesunuly na moře, odkud zásoby proudily. Japonci se zoufale snažily na ostrově udržet, proto posílali na Quadalcanal obrovské množství posil a materiálu. Rozhodující střel se udál od13.-15.listopadu 1942. Japonci během půl hodiny potopili tři americké torpédoborce a dva křižníky, ale nepodařilo se jim uskutečnit svůj primární cíl – vylodit na ostrov velké množství čerstvých posil. Ve dvou následujících dnech přišli Japonci o křižník a dvě velké bitevní lodi Hiei a Kirišima. Po těchto ztrátách se japonské velení rozhodlo z ostrova stáhnout a přenechali ho američanům.
První foto: Hendersonovo letiště na Quadalcanalu, druhé foto: Kóta Bloody Ridge-poslední linie americké obrany
Iwojima
Bitva o tento ostrůvek probíhala od 16.února 1945 do 26. března 1945. Byla to první bitva, kdy Japonsko muselo bránit část své domoviny, která byla součástí Japonska ještě před 2.světovou válku. Američané potřebovali Iwojimu kvůli zdejšímu letišti, ze kterého plánovali útočit na hlavní japonské ostrovy. Američané předpokládali, že ostrůvek poměrně rychle dobijí bez větších ztrát, opak byl ale pravdou. Fakt, že ostrov byl pevnou součástí japonského císařství a obyvatelé byli Japonci, odpovídal fanatickému odporu japonských jednotek, kterým velel jeden z nejlepších japonských generálů, Tadamiči Kuribajaši. Udělal z ostrova jednu mohutnou pevnost, podkopanou kilometry tunelů s těžištěm na hoře Suribači. Navíc vydal rozkaz, že žádný voják nesmí kapitulovat. Po mohutné dělostřelecké přípravě, která trvala tři dny se první jednotky USMC začaly 19. února vyloďovat na plážích Iwojimy. První fáze vylodění probíhaly bez výstřelů. Cíl generála Kuribajašiho bylo nechat zaplnit pláž množstvím vojáků a ve chvíli, kdy vojáci USMC začali zdolávat svahy hory Suribači, spustili Japonci mohutnou palbu. Ztráty amerických jednotek rychle narůstaly a než se jim podařilo pláž dobít a pevně se zde zachytit, měli přes 600 padlých. Byl to největší počet obětí při vyloďovací akci v celé válce v Tichomoří. 21. února začal americký útok na horu Suribači, ale byl japonskými obránci odražen. Ten samý den vzlétli z Iwojimy piloti kamikadze a potopili letadlovou loď USS Bismarck Sea a těžce poškodili (a zároveň z boje vyřadili) další letadlovou loď USS Saratoga. 23.února podnikly USMC další zteč hory Suribači a za velkých ztrát se jim podařilo zdolat vrchol hory. Šest příslušníků USMC zde potom vztyčilo vlajku Spojených Států. Tento moment byl potom zvěčněn na slavné fotografii (vznik fotografie je velice poutavý a zajímavý příběh, který stojí za to si ho někde přečíst). Dobytí Suribači neznamenalo ještě ani zdaleka dobytí celé Iwojimy, ale bylo pro Americké vojáky velkou vzpruhou na morálce. Až do 16. února držely vyčerpané a hladové Japonské divize své obranné pozice. Z noci na 16.února vyrazily veškeré Japonské jednotky na útok banzai (zoufalý sebevražedný útok japonské pěchoty mající za cíl buď uspět, nebo se čestnou smrtí vyhnout zajetí). Útok z větší části neuspěl, avšak částem Japonské pěchoty se podařilo prorazit na letiště a pozabíjet zde velký počet amerických pilotů a letištního personálu. Celkem bylo zabito téměř 7000 amerických vojáků. Japonců zde zemřelo přes 21000 a do zajetí padli pouze dva vojáci.
První foto: Hora Suribači, druhé foto: Slavná fotografie vztyčení vlajky na Iwojimě
Okinawa
Poslední velká bitva 2.světové války probíhala na Okinawě od 1.dubna do 21.června 1945. Do historie se zapsala jako největší obojživelná operace během války o Tichomoří. Američané potřebovali Okinawu jako odrazový můstek při plánované invazi na hlavní Japonské ostrovy. Podle zpravodajských informací mělo být na ostrově 60000 obránců. Ve skutečnosti se na Okinawě nacházela obrovská japonská armáda o síle přes 120000 mužů pod velením generála Micura Ušidžimi. Ušidžimi věděl, že americké jednotky nemůže porazit, ale může jim vzdorovat a byl rozhodnut způsobit Američanům co největší ztráty. K tomuto záměru také upravil své obranné plány, kdy většinu mužstva seskupil kolem středověkého hradu Šuri. Japonci na Okinawě byli na rozdíl od Iwojimy dobře vyzbrojeni a měli na ostrově dostatek tanků, dělostřelectva a munice. Proti Japoncům stály tři divize USMC a 4 divize americké pěší armády pod velením generálporučíka Simona B.Brucknera. Vylodění předcházela dělostřelecká příprava, která se zaměřovala hlavně na oblast pláží určených k vylodění. Američané se bez problému na plážích vylodili a začali obsazovat Okinawu. Zpočátku se Ušidžimi pokoušel proti postupujícím americkým jednotkám posílat silné útoky, ale to mělo za následek pouze velké japonské ztráty bez výraznějšího úspěchu. Následně se Ušidžima rozhodl přejít na taktiku zákopů a podkopaných tunelů. Celý měsíc se následně dařilo Japoncům bránit opevnění kolem hradu Šuri a působili Američanům značné ztráty. Na moři měli Američané také velké ztráty v řadách námořníků, kteří museli na svých lodích čelit obrovskému množství kamikadze. Japonští sebevražední piloti dokázali potopit tři letadlové lodě (jedna z nich byla i slavná USS Enterprise) a množství torpédoborců. Na Okinawě také skončila historie největší bitevní lodě na světě, japonské Jamato. Celou oblast kolem Šuri dobyli Američané až 31.května. Japonci se stáhli do posledních připravených obranných linií v jižní části ostrova. Tato část byla hornatá a protkána tunely a i zde způsobili Japonci Američanům velké ztráty. Celý ostrov byl dobyt až 21. června 1945. Generál Ušidžima spáchal rituální sebevraždu seppuku. Američané měli 12 513 obětí na životech, Japonců zde zemřelo 116000. Vzdalo se 4000 japonských vojáků. Obrovské ztráty byly na civilním obyvatelstvu ostrova, kterých zde podle některých pramenů zemřelo až 140000. Při invazi zemřel i sám generálporučík Simon B.Bruckner. Američané byli z takto obrovských ztrát vyděšeni. Uvědomili si, že pokud Japonci takto fanaticky brání malé ostrůvky v Tichomoří, samotné Japonské hlavní ostrovy budou bránit ještě zuřivěji a v mnohonásobně větší přesile. Vojenští plánovači odhadli ztráty při dobývání hlavních Japonských ostorvů na 2 miliony amerických vojáků. Toto poznání přimělo Spojené Státy, aby přinutili Japonsko ke kapitulaci jinou cestou, a to pomocí svržení atomových bomb.
První foto: Tvrdé boje americké pěchoty na Okinawě, druhé foto: japonská bitevní loď Jamato
Additional Hints
(Decrypt)
chxyvan anuber