Zahalené v bílém, mlžném oparu se snažilo prorazit si cestu ke korunám stromů a polaskat je jedněmi z posledních hřejivých paprsků, které jim slunce mohlo nabídnout.
Nastávala zima a všechen lesní život jakoby rázem utichl. Zvěř pomalu mizela, ptáci přestávali zpívat a v korunách téměř obnažených stromů ševelil jen studený vítr vyprávějící o blížícím se sněhu. Vše se měnilo...
Za oknem jednoho z mnoha pokojů stála plavovlasá, pohublá MLADÁ dívka ROZA SHANINA a tiše, bez pohnutí sledovala tu změnu. Její blankytně modré oči se upíraly někam do dáli, jakoby snad dokázala dohlédnout až na samý konec toho hustého, neznámého a nebezpečného lesa. V tom pohledu byl vidět smutek a strach, jakoby snad čekala, že se každou chvíli mezi stromy objeví děsivá stvůra přinášející všechny její noční můry, všechny obavy a všechny hrozivé představy, které jen byla schopná ve své mysli vytvořit. Jakoby měla strach, že dokonalost jejího života nevydrží dlouho...
Zapřemýšlela nad tou dokonalostí. Co je vlastně dokonalost v dnešním světě, v dnešní době? Má strach, že skončí její pohodlný život, zatím co ostatní umírají.. zatím co ostatní netuší co je klidný spánek, nebo dostatek jídla... Kolik takových asi je? Kolik takových kvůli téhle kruté a nesmyslné válce strádá a umírá v bolestech.. ve strachu.. a v samotě, zatím co ona tu stojí a přemýšlí nad sluncem, které hřálo, ale už nehřeje, nad stromy, které byli oděny do zelených kabátků, ale už nejsou a nad ptactvem, které zpívalo, ale nyní je tiché stejně jako smrt..
Kolik žen ztratilo mezi tím své muže? Kolik matek ztratilo své syny?Kolik sester a bratrů ztratilo svého sourozence, kvůli moci a ovládání? Stovky, tisíce? Je jich víc, je jich mnohem víc a stále umírají, zatím co ona žije daleko od všeho svůj dokonalý život a má strach ze života, který ji mohl potkat, ale nepotkal. A proč? Proč jedni mohou žít a druzí ne? Copak válka nikdy neskončí? Copak si nikdo neuvědomí, že brzy už nebude s kým válčit, že brzy na světě zůstanou jen starci a děti bez matek a otců? Ti co si to uvědomili, ti už jsou mrtví, nebo stojí za oknem domu, který je chrání před smrtí a bolestí tam venku a přemýšlejí nad měnícím se počasím. Kdo by se divil, vše staré je pryč, zmizelo to, tak jako mizí teplé letní paprsky a krátké noci, ti co jsou daleko od všeho, jsou rádi, že tu změnu nepociťují na vlastní kůži, stejně jako nastává zima, nastává i nová, krutá éra bojů, krve a smrti...
Sovětská armáda byla jediná, která do frontových bojů nasazovala ženy. Tankistky, pilotky i pěší bojovnice se objevovaly na všech frontách.
Bylo jich okolo 400 000 a jednou z mnoha byla i mladičká Roza Shanina, původně učitelka v mateřské školce, která nastoupila nejprve do praporu protiletecké obrany ruské domobrany a v roce 1943 se dobrovolně přihlásila do Rudé armády. Udělala ostřelovačské zkoušky a u 184. Střelecké divize. 2.dubna 1944 odjela na frontu, kde se 5. dubna 1944 zapojila do bojů a už první den na frontě zabila svého prvního Němce, čímž odstartovala nebývalou kariéru.
Prakticky denně si připisovala na pažbu své pušky legendární Mosin-Nagant pomyslné zářezy a velitelé byli jejími výkony doslova šokováni. V divizi se o ní mluvilo jako o zázračné ostřelovačce. Byla postupně navržena na Řád slávy III stupně, Řád slávy II stupně i Medaili za odvahu. Dobrovolně se hlásila do všech možných akcí. V červenci 1944 odmítla s ostatními ženami evakuaci do týlu a zůstala bojovat v první linii v bojích o město Vilnius. Po té dostala krátkou dovolenou a na konci roku už byla opět na frontě ve východním Prusku. Boje pokračovaly a v jednom z nich zemřel její milenec Michail Panarin, což ji hluboce zasáhlo.
V dalších urputných bojích našla smrt i ona. 28. ledna 1945 se snažila zachránit raněného důstojníka a sama při tom byla zabita střepinou z dělostřeleckého granátu. Její poslední zápis v osobním deníku zněl: Je možné, že brzy umřu. Chci, abyste věděli, proč jsem se tak rozhodla. Z našeho praporu nás ze 78 zbylo jen šest. Vzpomínáte na Míšu Panarina! Takový roztomilý chlapec. Zabili ho. On mě miloval a já jeho také. Už nemám nikoho blízkého.“
Po válce po ní pojmenovali ulice v mnoha městech po celém Rusku. V rodném Archangelsku jí postavili pomník a její jméno nesou i slavné střelecké závody. Byla také posmrtně vyznamenána Řádem slávy I stupně.
Její jméno je dodnes považováno v Rusku za synonymum odvahy a oddanosti vítězství.
Mnozí si řeknou PROČ zrovna Roza Shanina když těch žen bylo bezmála půl miliónu????
Je to pomyslná RŮŽE všem statečným ženám které měly odvahu postavit se po boku mužů.....
Všem ženám které by mohli jinak být učitelky v mateřské škole jako Roza, které by mohly být zdravotnice a traktoristky, prostě jednoduše mohly by vykonávat MÍROVÁ POVOLÁNÍ ve prospěch všech lidí....
Když jednoduše popíši ROZU......
Roza se narodila 3.4.1924 a padla statečnou smrtí 28.1.1945
Když bylo Roze čtrnáct, odešla z domova do Archangelska na pedagogické učiliště. V letech 1941-42 dostalo stipendium jen 14 studentů ze 140, ostatní, včetně Rozy, si museli na studium přivydělávat pomocí v mateřských školkách. Po skončení studia v roce 1942 nastoupila Roza do jedné z nich. Byl to nebývale smutný rok pro Archangelsk, rok ve kterém začaly pravidelné německé nálety. Roza vstoupila do domobrany a nejprve pracovala u protiletecké baterie. Pak se spolu s dalšími třemi děvčaty z jejich oddílu přihlásila do snajperské školy. Kurzy absolvovala na výtečnou.
2. dubna 1944 se dostala na frontu k 184. střelecké divizi.
Zarudlé líčko, krátké plavé vlasy, gymnasťorka s distinkcemi seržanta a na hrudi dvě vyznamenání: dva vojenské řády TO JE STATEČNÁ RŮŽE Roza SHANINA...
Navíc byla velmi skromná a vždy když jí někdo velebil tak jen dodala,, vždyť plním jen své povinnosti"
Ptám se.
Je povinností ženy zabíjet???
A vůbec byl to sen Rozy aby mohla zabíjet??
Co by dělala kdyby válka nebyla?
Jak dlouho by žila?
Pro mne je Roza Shanina synonymum odvahy a
oddanosti vítězství všech odvážných žen....
Pojďme vzdát hold všem RŮŽÍM které se nebály a vyměnily svůj pohodlný život za život v prachu, blátě, plamenech....
Mnohé i ten život položily za to abychom MY mohli žít v MÍRU a nemuseli jsme se bát KAŽDODENNÍ NEJISTOTY co bude zítra.....
Vždyť dějinami lidstva se jako krvavá nit proplétají dějiny válek a v každé to bývají právě ženy, které jsou v těch dobách vystaveny nejtěžším životním zkouškám. A druhá světová, která si vyžádala celkem 62 milionů 400 tisíc obětí, byla k ženám obzvlášť krutá.
Zde také vidíte posloupnost a symboliku kdy 28.1.2016 byl publikováno toto setkání které proběhne v sobotu 2.4.2016 tedy den před 92 narozeninami
Rozy Shaniny
Vyrobíme papírové RŮŽE všem statečným ženám které neztratily odvahu a postavily se zlu čelem jako RŮŽE z Pruska.....
Za všechny budu jmenovat
První v čs. jednotce byla Marie Ljalková-Lastovecká. Tehdy 23letá volyňská Češka absolvovala v Buzuluku zdravotnický kurz. Když ale ve výcviku prokazovala mimořádnou střeleckou mušku, bylo rozhodnuto. U Sokolova ve svém úkrytu sice přimrzla k ledu řeky Mže, ale střílela mistrně.
Esem mezi odstřelovači se však stala Ljudmila Pavličenková. Po přepadení Sovětského svazu hitlerovským Německem nedokončila kyjevskou univerzitu a hned se přihlásila do Rudé armády, kde se z ní stala odstřelovačka. Zlikvidovala 309 nepřátel, hlavně v bojích u Oděsy a Sevastopolu.
A Vanda Biněvská (1922-1991)
Rodiče Vandy pocházeli z Československa, ale matka se po smrti manžela usadila i s dcerou na Ukrajině. Tam je zastihla válka.
Právě matka, dcera a její nevlastní otec byli mezi prvními dobrovolníky v Buzuluku. Šikovné děvče zvládalo bez obtíží náročný výcvik a navíc ještě lépe mířilo do terčů. Jako odstřelovačka se osvědčila už u Sokolova. V Jefremově pak prošla speciálními kurzy a paradesantní přípravou a byla zařazena do skupiny vysazené na letišti Tri duby na pomoc SNP.
Sestra Vandy Biněvské, Věra Holuběva Biněvská byla ve válce od 11 let a šla bojovat již ve 14 letech a vždy mne překvapí když jí vidím jak pořád kypí životem.
Vždy mne pobaví a jak si vzpomenu jak mi vykládala, že se naštvala na generála Svobodu když byla za ním s prosbou, že chce být jako sestra Vanda a také chce ubijať Fašisty. Generál Svoboda odvětil, ,,Věruška až uzvedneš pušku".
A Věrka šla vzala pušku a hned ukazovala jak je silná.
Kde se vzala taková odvaha v těchto ženách?
Věra Biněvská
Kde se sejdeme abychom uctili všechny statečné ženy díky nimž můžeme žít v MÍRU.
V Chotěbuzi dne 2.4.2016 od 10:00 do 15:00 se můžete na krátkou chvíli stát SNIPEREM / SNIPERKOU...
Připravte se na orientaci v terénu, znalosti uzlů, střelbu ze vzduchovek přímo v terénu po vzoru FIELD TARGET prostě to bude Branný den jak má být,
SE VŠÍM VŠUDY.
Proto se oblečte tak aby jste nemuseli litovat že své oblečení zašpiníte..
Věřím, že všichni si zasloužíte certifikát ROZY SHANINY....
Ještě bych vás chtěl poprosit mám už v tom projektu dost lidí, ale pořád je to málo a chci se zeptat je ochoten někdo z vás podat pomocnou ruku a podílet se na této akci??
Areál je velmi rozsáhlý proto nebuďte STATISTY a nebojte se po areálu chodit a ptát se........
Vzduchovková střelnice bude pod dohledem vojenských odborníků proto respektujte jejich ,,rozkazy a nařízení,,
Jak se na akci dostanete.
Vlakem : Vystoupíte na železniční zastávce Chotěbuz a půjdete směrem k hlavní silnici č. 67 vedoucí z Karviné do Českého Těšína, která je od peronu vzdálená cca 130 m. Poté odbočíte doleva směrem na Český Těšín a po cca 400 m zahnete doprava mezi domy. Po dalších cca 200 m přejdete mostek vedoucí přes potůček a hned po levé straně se nachází první bunkr LO vz. 37 D2, kde získáte první informace.
Autem: Naproti odbočky ze silnice č. 67 k bunkrům je ze staré cesty uděláno takové odpočívadlo, kde můžete zaparkovat své auto a zbytek cesty asi 200 metrů dojdete pěšky
Pokud bude plno zeptejte se nás u LO vz. 37 D2 a my Vám ochotně poradíme.
MALÉ OHLÉDNUTÍ ZA ROZOU ŠANINOU
https://www.youtube.com/watch?v=iKGlWZhMT9Q&feature=youtu.be
VÍTĚZKA STŘELECKÉ SOUTĚŽE A FEMAR
Roza
Roza s růží
VÍCE FOTOGRAFIÍ
https://drive.google.com/folderview?id=0B7Quy7_NsiWEN3dOUlRaWVo1a1E&usp=sharing
A MALÉ OHLÉDNUTÍ ZA ROZOU ŠANINOU
https://www.youtube.com/watch?v=iKGlWZhMT9Q&feature=youtu.be