Pokud vám název něco připomíná, nemýlíte se. Možná se vám dostala do ruky kniha Romana Jirsy s názvem Vůz hrůzy, smrti, s podtitulem Strašidelné pověsti Českého ráje, Podkrkonoší a Krkonoš. V ní najdete téměř stejnojmennou povídku pojednávající o tajemném voze, který se pohyboval v okolí Radimi na Jičínsku.
Ale to nebyla jediná lokalita, ke které se vážou svědectví a indicie o tomto děsuplném zjevení.
Pátráním v kronikách, veřejně nedostupných policejních archivech, ale především díky výpovědím lidí, kteří byli ochotni se podělit o příběhy, které se šeptaly po několik generací, se začaly protínat nitky zdánlivě nesouvisejících příběhů. Názvy jako Bažináč, Druhá vrata nebo Hadí údolí, na které jsem při pátrání narážel, odhalily oblast, ve které se odehrál zásadní úsek životních dramat několika lidí. Lidí, kteří nechali vjet do svých osudů v hlavní roli tajemný vůz.
Ze získaných indicií se začal skládat obraz. Jeho stále zřetelnějším konturám se však můj jednostranně materialisticky zaměřený mozek stále bránil uvěřit. Potřeboval jsem hmatatelný důkaz. Nebo svědectví. A měl jsem štěstí.
Doneslo se ke mně, že do léčebny v Kosmonosích přivezli před několika lety pacientku Marii B. Ta ve chvílích, kdy vůbec promluvila, neustále opakovala cosi o tajemném černém voze. Po několika návštěvách se mně podařilo ze zdánlivě nesmyslného blábolení sestavit jejích osudových několik posledních minut se zdravým rozumem.
Onoho večera se Marie B. vracela cestou z Kacanov na Hrubou Skálu. Zdržela se u své známé, takže se vracela dost dlouho po západu slunce. Cestu osvětloval srpek měsíce. Nedával sice příliš světla, ale oči si na tmu brzy zvykly, takže dotyčná mohla bez váhání spěchat po tehdy kamenité cestě. Kousek před odbočkou k Žaludům zaslechla za sebou klapot kopyt a lomoz kol narážejících na nerovnosti na cestě. Trhla sebou a uskočila z cesty, protože zvuk jedoucího vozu zaslechla až na poslední chvíli. Když byl vůz na její úrovni, zavolala na vozku, zda by jí kousek nesvezl. V tu chvíli vyšel zpoza mraku srpek měsíce a jemně osvítil povoz. Náhle ji ochromil pocit nezřízené hrůzy. Ten ještě znásobil hlas vycházející z pod černé kápě čehosi, co sedělo na kozlíku vozu. "Buď ráda, že pro tebe nejedeme". Podobná slova, která slyšela Zuzánková u Radimi. Co se dělo dál už jsem se od nešťastné Marie B. nedozvěděl. Jisté je jen to, že byla nalezena po dvou dnech schoulená v kapličce u Radče a od té doby už od ní souvislou větu nikdo neslyšel.
Pozoruhodné je, že k tomuto dni, nebo spíš noci, se vztahují záznamy z policejního archivu. Záznamy o nikdy neobjasněném zmizení řezníka Průši. Zaujal mě zdánlivě zanedbatelný detail jeho osobnostní charakteristiky. Svědci vypověděli, že po nedávné svatbě se u Průši začala projevovat až patologická touha po rychlém zbohatnutí. Naposledy byl spatřen ve večerních hodinách v hospodě U Králíčka. Kde jinde než v Kacanovech. A vše do sebe začalo zapadat.
Tyto dva, na první pohled, nesovisející případy zapadly jako poslední kamínky do mozaiky obrazu "Kacanovského vozu hrůzy". Dlouho jsem neměl odvahu se někomu svěřit se svými těžko uvěřitelnými závěry. Chyběl mi nějaký konkrétní důkaz. Ale i tady přinesla vytrvalost své ovoce.
Při jedné z nočních procházek v okolí Kacanov jsem v Bažináčové rokli zahlédl na stromech podivná světýlka. Dovedla mě ke kamenné zídce a po odkrytí jednoho z kamenů jsem spatřil něco jako hru i s popisem pravidel. Stihnul jsem si přečíst pouze název. Stálo tam "Hra se Smrtí". V tu chvíli jsem zaslechl klapot kopyt na nedaleké cestě. Mozek přestal ovládat tělo. Hrůza vydala pokyn svalům a utíkal jsem lesem, zakopával o větve a kameny, padal a zase se zvedal. Rozum začal fungovat až v bezpečí domova, když jsem za sebou zamknul dveře.
K oné noci se váže zmizení statkáře Vovsa z Modřišic. Naposledy byl viděn na cestě vedoucí kolem hřbitova. V Kacanovech.
Po několika dnech jsem se odvážil vstoupit do rokle, ale žádná světýlka jsem nezahlédl. Nenašel jsem ani ten zvláštní kámen, za kterým byla ukryta krabička s podivnými zápisy a jakousi hrou.
Mám dojem, že doktor Hrůza objevil mé zápisky a přečetl si je. Mé pátrání je však už u konce a nikdo mě nemůže zastavit. Celému světu prozradím, co se děje v lesích a skalách u Kacanov. Že se tam skrývá poklad. Že ho získá jen ten, kdo podstoupí hru se Smrtí. Jen já vím, jak se se Smrtí spojit a vyzvat ji na souboj. Jen já vím, kde vše začíná, a že po třech hodinách vyjíždí do noci černý vůz, který nezanechává žádné stopy. Koho dostihne, s tím je amen.
Doktor Hrůza mi předepsal novou léčbu. Chtěl vidět mé zápisky. Někdo se mi hrabal ve skříňce. Naštěstí jsem závěry svého pátrání ukryl na tajném místě. Nemůžu spát a mám předtuchu čehosi zlého. Šušká se, že k nám má nastoupit nový primář. Třeba budu mít štěstí a zjistí, že jsem tu omylem.
31.1.1986 Martin Machovský, pavilon 17
XXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXX
Při procházce v parku Psychiatrické léčebny v Praze 8, Bohnicích jsem po Županovém eventu dne 30.1.2016 (GC5QEAC) našel náhodou tyto poznámky. Primář MUDr. Václav Smrt, kterého jsem kontaktoval s dotazem na pacienta Martina Machovského, mě písemně informoval, že pacient tohoto jména nebyl v jejich léčebně nikdy hospitalizován.....!!??
V mapách jsem našel názvy, které jsou v poznámkách zmiňovány. V Bažináčové rokli jsem dokonce narazil na jakási světýlka, ale po několika stovkách metrů mě odvaha opustila.
miloss
Jak na cache
Rozhodli jste se ověřit, co se za povídačkami o pokladu skrývá? Ale jen odvaha vám zřejmě stačit nebude.
- Vaše hra začne na úvodních souřadnicích.
Od úvodních souřadnic vás světlušky povedou k první stage. Tato, stejně jako všechny ostatní zastávky kde vás čeká nějaký úkol nebo získávání indicií, je označena dvěma světluškami. Úkryty hledejte max. do šesti (první stage) metrů. Dál opět po světluškách.
- Dvě světlušky pod sebou = stage, dvě světlušky vedle sebe = konec cesty vyznačené světluškami, tři světlušky = finálka. Geometricky odlišný tvar světlušky je použit u skrýše s nouzovou možností otevření finálky.
- Další cesta vám vyplyne z popisu na některých stage.
- Cesta nevede jen po světluškách, ale je vyznačena i souřadnicemi.
- Co získáte na jednotlivých stage je popsáno i v poznámce u jednotlivých waypointů.
- Zadání úkolů na některých stage je ve více kopiích. Je to z toho důvodu, aby se na řešení mohlo podílet více členů případných týmů. Prosím, nic neodnášejte.
Nečekejte
- Světelnou dálnici. Se slušným světlem ale určitě uvidíte od jedné světlušky na další.
- Pohodovou procházku. Většina trasy je sice vedena po lesních cestách a pěšinkách, ale znáte to... Celková délka je do tří kilometrů. K tomu něco od auta a k autu...( trasa tvoří okruh). Včetně času pro získávání indicií vám to několik hodin zabere.
- Že vám pomůže chytrý telefon nebo taháky na šifry. Budete potřebovat hlavu. Pro zatvrzelé neluštiče, když se nebude dařit nebo něco nebude fungovat, je k dispozici alternativní možnost získání indicií. Ale není to zadarmo. Volba je na vás.
- Záludnosti. Snažil jsem se všechno jasně popsat, ale zase - znáte to....
Co se bude hodit
Nic zvláštního. Jako na každou nočku. Dobré světlo, náhradní zdroj se možná taky šikne, stejně jako dobrej parťák. Nezapomeňte GPS a něco na poznámky. Informací, kterými vám chci pomoci usměrnit vaše konání na cestě za pokladem, je možná trochu víc. Tak kdo se nechce plně spolehnout na svojí paměť, komu se nechce opisovat, něco na ofocení instrukcí se může hodit. Informace najdete na vnitřní straně víčka krabičky na některých stage. Na finálce je pak popsána cesta zpátky na doporučené parkoviště. Ještě jednou prosím - nic neodnášet. Mrkněte na atributy, ať máte vše potřebné.
Jo, a nezapomeňte na chuť si hrát. Tady nejde jen o bod, ten se dá sehnat jednodušeji jinde. Tady jde o .... Vždyť víte..
Především u finálky se budete pohybovat v těsné blízkosti skal. Ve tmě buďte dvojnásob opatrní.
Opravdu není potřeba lézt na místa, ze kterých by hrozil pád.
Z poznámek vyplývá, že tři hodiny po začátku vaší hry vyjíždí VŮZ HRŮZY. Nenechte ho vás dostihnout. Možná to jsou všechno jen výmysly šíleného M.M. Ale možná taky NE.
Hodně štěstí!!! A hlavně zábavy!
Za betatest a cenné rady, které vám ušetří aspoň trochu nervů a zbytečně nachozených kilometrů, patří můj velký dík pánům vlcekne a washar.