Malinová

Počet obyvatel v roce 1930 byl 182 osob národnosti české. V roce 1938 zde bylo 17 rolníků, 8 malorolníků, 3 živnostníci a 7 dělníků.

Památky

Na rozcestí v hořejší části obce u silnice do Hvozda, Krakova a na Zhoř je kříž s letopočtem 1826.

Dole v obci těsně u silnice mezi dvěma mohutnými stromy stojí kříž, který na sobě měl nápis: „Žádný, kdož v něho věří, nebude zahanben.“

Na polích u cesty do Petrovic stojí kříž, který měl nápis: Věnoval Jan a Anna Chytrých z Malinové

Ve středu návsi stojí pomník padlým v 1.světové válce. Je vyroben ze žuly a v horní části opatřen státním znakem z tepané mědi. Zhotovil jej rakovnický sochař Emil Zelenka (celkový náklad 7 850 Kč). Na desce ze švédské žuly vsazené do pomníku, jsou zlatým písmem vyryta jména padlých s podobenkami na porcelánu. Je zde pět těchto padlých rodáků:

• FrantišekHejda (31 let)
• Adolf Hejda (29 let)
• Čestmil Leitner (22 let)
• Antonín Hejda (21 let)
• Antonín Leitner (41 let)

Pomník byl zhotoven v roce 1922, ale odhalen až 28. května 1932. Při odhalení byla u pomníku sloužena mše za padlé hrdiny, patriarchou církve česko- slovenské Gustavem Adolfem Procházkou za asistence 3 duchovních sousedních náboženských obcí. Slavnostním řečníkem byl prof. Jan Maloch, okresní inspektor z Rakovníka.

Místní zvyky a obyčeje

Velikonoční svátky (červené svátky)

O zelený čtvrtek v poledne vyjdou kluci z celé obce ve stáří 5 až 13 let, se svými rachtačkami, bručnami a klepačkami, z dolejší části obce seřazeny ve dvojstupy dle velikosti. Jdou po silnici směrem nahoru a rachtají. U křížku pod kaštany všichni ustanou řehtat, kleknou na kolena, smeknou čepice a všichni říkají tuto koledu:

"Židé nevěrní jako psi černí, kopali jámu Ježíši Pánu, aby ho jali, ukřižovali, na velký pátek do hrobu dali a Bílou sobotu ho dali a panence Marii na klín podali."

Poté pomodlí se Otčenáš a zdrávas Maria, vstanou, seřadí se a opět řehtají jdouce dále. Toto se opakuje u zvoničky a nahoře u křížku. Jdou opět zpět a děj se opakuje- dole v obci končí. Tuto cestu kluci opakují na Zelený čtvrtek večer, o Velký pátek ráno, v poledne, večer a o Bílou sobotu ráno. Toto řechtání a rachtání se děje pro to, že prý všechny tyto dni odletí zvony do Říma a není možno zvonit poledne, klekání a svítání. O Velký pátek ráno, dříve než vyjde slunce, spěchají lidé umýt se potoční vodou, by byli po celý rok zdrávi, a pak roznáší křížky nadělané ze svěcených kočiček. Tyto roznáší se na ta pole, kde jest zaseté žito a pšenice, aby se hojně urodilo. Rovněž se vkládají do všech hospodářských budov, místností i na půdy za krovy, aby tam neuhodilo. O Bílou sobotu časně ráno chodí třást ovocnými stromy, by měly hojně ovoce. Pak chodí do kostela pálit Jidáše- uhlíky se nosí do pšenic, by nebyly snětivé a na půdy, aby neuhodilo. Navečer se chodí na vzkříšení do Petrovic nebo Panošího Újezda. Dni tyto shánějí kluci po celém okolí po potoce i jinde vrbové proutky, aby upletli z nich dlouhé pamihody, se kterými v pondělí velikonoční chodějí po pomlázce, zpívají různé koledy a dostávají malovaná vajíčka. Často viděli, jak po obci se žene přímo smečka kluků za děvčetem, vypláceje ji často i nemilosrdně, žádaje malovaná vajíčka, co pomlázku. Z nejvíce používaných velikonočních koled jsou tyto:

"Hody, hody, doprovody, tetičko,
přišel jsem k Vám pro červené vajíčko.

Když nedáte červené, dejte aspoň bílé,
slepička Vám snese za kamny jiné.

Za kamny v koutku na zeleném proutku,
ten proutek se otočí, korbel piva natočí.

Pijte páni pijte,jen se neopijte,
naše paní také pila,také se nám neopila,
náš pán také pil, také se nám neopil."

"Pomlázka se čepejří, panímáma nevěří,
zavoláme pana strejce, aby nám dal nějaký vejce."

"Vejce, vajíčka, snáší je slepička,
hledá je, sbírá je mladá hospodyňka.

Dejte vajíčko, pište slovíčko,
ať se mé srdéčko zaraduje.

Když mi je nedáte, svou dceru nevdáte."

Máj

Máje, jakožto slavnost našich hochů koná se v měsíci květnu vždy v neděli. Počátek této slavnosti začíná však již v sobotu večer.

Příprava májí:
Smoky v délce 10- 15m se osekají a nechají se pouze špice 1-2m dlouhé, kmen se oloupá, že je úplně bílý. Špička se ověnčí bílými, modrými a červenými stuhami.

Stavění májí:
První prací jest kopání jam, jenž se děje vždy již za tmy. Máje tyto se staví před pomník padlých ve světové válce, před obydlí starosty obce, k hostinci, obchodníku a nejstaršímu občanu. Po postavení těchto následuje stavění májek, tj. břízek asi 2m vysokých. Ty se staví vždy před ta obydlí, kde jest svobodné děvče. Když je vše hotové, zajde se do hostince, kde při pivě stavění májí končí.

Do rána však hoši máje hlídají, neb se často stává, že hoši obce sousední tyto vytahují neb i podřezávají. Děvčata ověnčí malou majku asi jako vánoční stromek velkou, bílými růžičkami z papíru. V neděli v 1 hodinu jde průvod s hudbou z hostince, hoši vpředu s májkou k pomníku padlých. Po zahrání písně „Hoši od Zborova, „ a položení kytice jako vzpomínky na padlé jde průvod ke starostovi obce. Po zahrání jeho zamilované písně a po připití, odchází za zvuků hudby k prvému děvčeti směrem dolů, kde po zahrání nějaké písničky a po přednesu onoho hocha nesoucího májku a přípitku, jdou k majce další. Přednes bývá různý, např: „Majko, majko zelená, přes pole a lesy nešená, ty nejsi ukradena, nýbrž penězi placena. Proto doufáme, že od toho budete a něčím nám přispějete.“ Děvče dle svého zaplatí a včlení se do průvodu. Po obejití celé vesnice, včlení se všechna děvčata do průvodu a jdou s hudbou do hostince, kde při tanci a zábavě setrvávají do večera. Navečer nastane dražení májky. Kdo tuto vydraží, je veden v čele průvodu s hudbou k večeři. Po večeři zábava pokračuje až do rána.

Pálení hranice

Pálení hranice na paměť Mistra Jana Husa děje se v předvečer tohoto svátku dne 5. července. Hoši z obce obstarají různé palivo, jež odnesou na hromadu ve středu obce. Zde se vše naloží na vůz a odveze na kopec Škalka. Po složení hranice kolem 8. hodiny vyslechnou projev člena rady starších církve československé o významu této hranice a o tak velkém synu národa. Následují recitace, zpěvy a pálení hranice je zakončeno státními hymnami.

Druhý den, 6. července se koná v nedaleké obci Krakovci pouť, kamž občané docházejí, neboť na zříceninách hradu Krakovce se konají bohoslužby církve československé. Na hradě tomto žil Mistr Jan Hus nějaký čas před svým odchodem do Kostnice. Zde pod širým nebem kázal občanům, kteří se sem scházeli ze širokého okolí.

Dožínky

Dožínky na rozdíl od májí jsou slavností našich děvčat. Doba závistí však na tom, jak brzy je po žních, tedy koncem srpna nebo počátkem září. Den předem upletou děvčata velký věnec z květin a klasů všech obilnin. Věnec se donese do dolejší části obce do některého hospodářství. V neděli odpoledne jde hudba s hochy a děvčaty z hostince pro tento věnec, ten pak nesou dvě děvčata v čele průvodu za jásání do hostince. Zde je věnec umístěn na stěnu a nechán při tanci a jásání až do večera. Navečer je opět nesen v průvodu s hudbou k pomníku padlých. Po zahrání písně „Hoši od Zborova,“ je položen na hrob těchto hrdinů. Hudba odchází zpět do hostince, kde večer zábava pokračuje a končí až ráno.

Současnost

V současné době, je zde k datu 1.1. 2016 89 obyvatel. Nachází se zde knihovna, sbor dobrovolných hasičů a zemědělské družstvo.

K samotnému odlovu

Snažila jsem se keš umístit na místo s krásným výhledem, proto prosím při odlovu postupujte opatrně a neničte okolí ani skrýš keše.