ZÁMEK OSTROV / SCHLOSS OSTROV
Historie / Geschichte:
Lokalita dnešního zámeckého areálu byla zřejmě již od samého založení města ve 13. století sídelním okrskem. Prvním prokazatelným sídlem se ovšem stal až zámek hrabat Šliků, od roku 1434 zástavních a od roku 1557 dědičných pánů města a panství. Renesanční Šlikovský zámek byl vybudován zřejmě na konci 15. či na začátku 16. století.
Der Ort des heutigen Schlossgeländes war offensichtlich bereits seit der Gründung der Stadt in 13. Jahrhunderts ein Siedlungsgebiet. Der erste nachweisliche Sitz wurde jedoch erst das Schloss der Grafen Schlick, die ab dem Jahre 1434 Pfandherren und ab dem Jahre 1557 Erbherren der Stadt und des Herrensitzes waren. Das Renaissanceschloss der Adelsfamilie Schlick wurde wahrscheinlich zum Ende des 15. oder zu Beginn des 16. Jahrhunderts erbaut.
Po skončení vlády Šliků (1585) a po mezidobí, v němž Ostrov (Schlackenwerth) patřil na krátkou dobu dvěma dalším majitelům a v letech 1603 až 1623 samotné městské radě Ostrova, získal město i panství jako zástavu roku 1625 dědičně císařský plukovník, severoněmecký vévoda Julius Jindřich Sasko-Lauenburský. Ostrov se stal rezidenčním městem a správním centrem jeho českých panství. Ve 30. letech začal vévoda s úpravami Šlikovského zámku a s budováním rozsáhlé zámecké zahrady. Nechal přistavět další křídlo a roku 1640 vykoupil sousední dvorec zvaný Bílý dvůr, který začlenil do zámeckého areálu. Jeho syn Julius František (1666–1689) pak ve středu proslulé zámecké zahrady dal v letech 1673 až 1679 postavit letohrádek, který dnes slouží jako pobočka karlovarské Galerie umění. Po roce 1685 začal s výstavbou nového Lauenburského zámku, do něhož byl začleněn o patro zvýšený trakt postavený za doby jeho otce. Dokončen byl však až po smrti Julia Františka v roce 1690 za vlády Ludwiga Wilhelma, markraběte bádenského, který se téhož roku oženil s princeznou Franziskou Sibyllou Augustou Sasko-Lauenburskou. Ozdobný portál hlavního vchodu vytvořil roku 1690 ostrovský sochař Martin Möckl.
Nach dem Ende der Herrschaft der Schlicks (1585) und nach einer Zwischenzeit, in der Ostrov - Schlackenwerth zwei weiteren Besitzern und in den Jahren 1603 bis 1623 kurzzeitig dem Stadtrat von Ostrov selbst gehörte, erlangte die Stadt und den Herrensitz als Pfand und im Jahre 1625 erblich der Oberst der kaiserlichen Heere, der norddeutsche Herzog Julius Heinrich von Sachsen-Lauenburg. Die Stadt Ostrov wurde zur Residenzstadt und zum Verwaltungszentrum ihrer böhmischen Grundbesitze. In den 30er Jahren begann der Herzog mit den baulichen Umgestaltungen des Schlosses der Adelsfamilie Schlick und mit der Errichtung eines ausgedehnten Schlossgartens. Er ließ einen weiteren Flügel anbauen und im Jahre 1640 kaufte er den benachbarten Hof, Weißer Hof genannt, den er in das Areal des Schlosses eingliederte. In der Mitte des berühmten Schlossgartens ließ sein Sohn Julius Franz (1666-1689) in den Jahren 1673 bis 1679 ein Lustschlösschen nach einem Entwurf des Prager Bauermeisters Abraham Leuther errichten, das heute als Zweigstelle der Kunstgalerie in Karlsbad dient. Nach dem Jahre 1685 nahm er den Bau des neuen Lauenburger Schlosses in Angriff, in welches der um ein Stockwerk erhöhte, zur Zeit des Julius Heinrich errichtete Trakt eingefügt wurde. Das Schloss wurde jedoch erst nach dem Tode von Julius Franz fertiggestellt, und zwar im Jahre 1690 unter der Herrschaft des Markgrafen von Baden-Baden, Ludwig Wilhelm, der im selben Jahr die Ehe mit der verwaisten Prinzessin Franziska Sibylla Augusta von Sachsen-Lauenburg einging. Das Zierportal des Haupteingangs schuf im Jahre 1690 der Schlackenwerther Bildhauer Martin Möckl.
Byla dokončena také Bílá brána, která v současnosti otevírá vstup do zámecké zahrady. Po požáru zámku v roce 1691, po němž zůstaly jen ohořelé zdi a poničené interiéry, upravil dvorní stavitel Domenico Egidio Rossi jednu jejich část jako takzvanou Pohledovou zeď. Na počátku 18. století přesídlila markraběcí rodina do Bádenska a novým rezidenčním městem se stal Rastatt. Velký požár města v roce 1795 zasáhl i zámek, především Palác princů. Po smrti posledního bádenského mužského potomka (1771) měl ostrovské panství v nájmu až do roku 1798 kníže Schwarzenberg, který jeho správou pověřil své úředníky. V tomto období nebyl zámek příliš opravován ani udržován.
Fertiggestellt wurde auch das Weiße Tor, das gegenwärtig den Eingang zum Schlossgarten bildet. Nach einem Brand im Jahre 1691, nach welchem lediglich die niedergebrannten Mauern und die zerstörten Gemächer blieben, gestaltete der Hofbaumeister Domenico Edigio Rossi einen Teil der Mauern als sog. Prospektmauer. Zu Beginn des 18. Jahrhunderts übersiedelte die markgräfliche Familie nach Baden, wobei die neue Residenzstadt nunmehr Rastatt war. Der Großbrand der Stadt im Jahre 1795 ereilte auch das Schloss, vor allem das Prinzenpalais. Nach dem Tode des letzten männlichen Badener Nachkommens (1771) wurde der Herrensitz von Ostrov bis zum Jahre 1798 vom Fürst Schwarzenberg gepachtet, der seine Beamten mit der Verwaltung des Schlosses beauftragte. Zu jener Zeit wurde das Schloss nicht allzu sehr instandgesetzt und gepflegt.
V letech, kdy Ostrov přechodně spadal pod správu královské komory (1789–1809), proběhla rekonstrukce Lauenburského zámku. Zámecká zahrada, zbavená chátrajících staveb a sochařské výzdoby, dostala na počátku 19. století ráz přírodního parku. Roku 1809 přešlo vlastnictví ostrovského panství i města na císařský dům habsburský a v roce 1811 je dostal nový majitel, Ferdinand III., velkovévoda toskánský. Teprve když panství převzal jeho syn Leopold II., stal se Ostrov opět panským sídlem. K velkým stavebním změnám zde však došlo až za arcivévody Ferdinanda IV. V 70. letech 19. století začala podle plánů stavitele Damiana Klemma velkorysá přestavba. Přibylo křídlo navazující na městskou Dolní bránu, které uzavřelo první nádvoří, druhé nádvoří bylo od ulice odděleno jen zdí. Fasády byly sjednoceny členěním i barevností a nad vstupním portálem přibyl znak s císařským dvouhlavým orlem a daty renovace: 1801, 1873, 1895.
In den Jahren, in denen Ostrov vorübergehend unter die Verwaltung der Königlichen Kammer (1789-1809) fiel, erfolgte die Rekonstruktion des Lauenburger Schlosses. Der Schlossgarten, in welchem die verfallenen Bauobjekte und der bildhauerische Schmuck entfernt wurden, erhielt zu Beginn des 19. Jahrhunderts den Charakter eines Naturparks. Im Jahre 1809 gingen der Ostrover Herrensitz und die Stadt in das Eigentum des kaiserlichen Hauses der Habsburger über und im Jahre 1811 erwarb sie der neue Besitzer Ferdinand III., Großherzog der Toskana. Erst nachdem das Herrengut von seinem Sohn Leopold II. übernommen wurde, wurde Ostrov wieder zu einer Residenz. Zu großen baulichen Umgestaltungen kam es erst unter der Herrschaft des Erzherzogs Ferdinand IV. In den 70er Jahren des 19. Jahrhunderts begann ein großzügiger Umbau nach Plänen des Baumeisters Damian Klemm. Zum Schloss wurde ein Flügel hinzugebaut, der an das städtische Untere Tor anknüpfte und den ersten Innenhof umschloss, indem der zweite Innenhof nur durch eine Mauer von der Straße getrennt war. Die Fassaden wurde durch die Gliederung und Farbgestaltung vereinheitlicht und über dem Eingangsportal kamen das Wappen mit dem kaiserlichen zweiköpfigen Adler und die Renovierungsdaten: 1801, 1873, 1895 hinzu.
Vznik Československé republiky znamenal konfiskaci zámeckého areálu poslednímu z jeho pánů, jímž byl arcivévoda rakouský Josef Ferdinand Salvator. Roku 1922 převzaly zámek Československé státní lesy. Po roce 1926 sem byla umístěna první menšinová česká škola a česká škola mateřská, část zámku sloužila jako zotavovna pro státní zaměstnance a jejich děti a také jako byty. Roku 1932 si v zámku pronajal několik místností karlovarský lékař MUDr. Oehm pro léčbu radioaktivní vodou z Hlubokého. Šlo o neúspěšný pokus ostrovské učitelky Anny Leinbachové vybudovat v Ostrově radioaktivní lázně.
Die Entstehung der Tschechoslowakischen Republik brachte die Konfiszierung des Schlossareals zu Ungunsten des letzten seiner Herren, des Erzherzogs von Österreich Josef Ferdinand Salvator, mit sich. Im Jahre 1922 wurde das Schloss vom Tschechoslowakischen staatlichen Forstunternehmen übernommen. Nach dem Jahre 1926 wurden hier die erste tschechische Minderheitsschule und ein tschechischer Kindergarten angesiedelt, ein Teil des Schlosses diente als Erholungsheim für Staatsbeamte und ihre Kinder sowie auch Wohnzwecken. Im Jahre 1932 mietete der Karlsbader Arzt Dr. med. Oehm einige Räume im Schloss für die Behandlung mit radioaktivem Wasser aus der Quelle Hluboký. Es handelte sich um einen erfolglosen Versuch der Schlackenwerther Lehrerin Anna Leinbach, in Ostrov ein radioaktives Kurbad zu errichten.
V době mobilizace, vyhlášené v květnu a v září roku 1938, byla v zámku ubytována československá vojenská posádka, aby bránila blízké hranice i české obyvatelstvo. Již začátkem října však Ostrov obsadila armáda německá. Zámek převzal říšský lesní úřad a 5. března 1939 zde byl nakrátko zřízen první sběrný tábor na našem území, v němž byli vězněni čeští a němečtí sociální demokraté, komunisté a Židé západočeské oblasti. Roku 1943 se stal zámek pobočkou koncentračního tábora v bavorském Flossenbürgu, konkrétně výstrojním skladem SS, v němž pracovalo několik desítek vězňů. Ostrovským táborem prošlo více než 800 vězňů různých národností. Od léta 1939 do roku 1943 zde byli dočasně ubytováni také němečtí přesídlenci z jižní Evropy. Na Štědrý večer roku 1944 zámek vyhořel, a byly tak zničeny i poslední zbytky jeho vybavení.
In der Zeit der im Mai und September 1938 ausgerufenen Mobilmachung war im Schloss eine tschechoslowakische Militärgarnison untergebracht, um die nahen Grenzen und die tschechische Bevölkerung zu schützen. Bereits Anfang Oktober wurde Ostrov jedoch von der deutschen Wehrmacht besetzt. Das Schloss wurde vom Reichsforstamt übernommen und am 5. März 1939 wurde hier für kurze Zeit das erste Sammellager auf unserem Gebiet errichtet, in dem tschechische und deutsche Sozialdemokraten, Kommunisten und Juden aus dem Gebiet Westböhmens interniert waren. Im Jahre 1943 diente das Schloss als Außenstelle des Konzentrationslager im bayerischen Flossenbürg, konkret als Ausrüstungslager der SS, in dem zig Häftlinge arbeiteten. Im Lager von Ostrov waren mehr als 800 Häftlinge verschiedener Nationalitäten interniert. Ab Sommer 1939 bis zum Jahre 1943 waren hier vorübergehend auch deutsche Umsiedler aus Südeuropa untergebracht. Am Heiligen Abend des Jahres 1944 brannte das Schloss nieder, sodass auch die letzten Reste seiner ursprünglichen Ausstattung zerstört wurden.
Od roku 1945 sloužil poškozený areál především jako byty a úřadovny a do roku 1950 tu byla vojenská posádka. V Paláci princů působily úřadovny České národní rady a později Místního národního výboru. Roku 1947 byl zámek předán Jáchymovským dolům, n. p., jako ubytovna a podnikové učiliště, v roce 1949 sem na čas přibyla také odborná škola rolnická. Po dva roky (1958 až 1960) byl Ostrov okresním městem a zámek se stal sídlem okresního soudu, okresní prokuratury, státního notářství a advokátní poradny. V Paláci princů sídlilo Okresní oddělení Veřejné bezpečnosti, později Oblastní oddělení VB a po něm zvláštní škola. Po roce 1960 došlo ke zrušení okresu a zámek se po úpravách stal sídlem pobočky Střední průmyslové školy v Lokti. V roce 1962 se z elokovaného pracoviště stala samostatná Střední průmyslová škola strojnická Ostrov, která v prostorách zámku byla až do roku 2012.
Ab dem Jahre 1945 diente das beschädigte Areal vor allem als Wohnraum und Amtsräume, wobei sich hier bis zum Jahre 1950 eine Militärgarnison befand. Im Prinzenpalais befanden sich Amtsstellen des Tschechischen Nationalrates und später auch der Sitz des sog. Örtlichen Nationalausschusses. Im Jahre 1947 wurde das Schloss an das staatliche Unternehmen der Joachimsthaler Bergwerke als Wohnheim und Betriebsberufsschule übergeben, im Jahr 1949 kam vorübergehend auch eine landwirtschaftliche Fachschule hinzu. Zwei Jahre lang (1958 bis 1960) war Ostrov Kreisstadt und das Schloss wurde zum Sitz des Landkreisgerichtes, der Bezirksstaatsanwaltschaft, des staatlichen Notariats und der Anwaltsberatungsstelle. Im Prinzenpalais hatten die Bezirksabteilung der Polizei (Öffentliche Sicherheit), später die Regionalabteilung der Öffentlichen Sicherheit und anschließend die Sonderschule ihren Sitz. Nach dem Jahre 1960 erfolgte die Auflösung des Kreises und das Schloss wurde nach der Rekonstruktion zum Sitz einer Zweigstelle der Industriefachschule in Loket und ab dem Jahre 1962 bis zum Jahr 2012 zum Sitz der Fachschule für Maschinenbau.
Současnost / Gegenwart:
Po rekonstrukci, která trvala 26 měsíců a vyžádala si celkové náklady 177 milionů korun, přesídlil do zámku v srpnu 2014 ostrovský městský úřad. Zastřešené atrium rekonstruovaného zámku („Dvorana“) je moderním prostorem, kde historická a moderní architektura vytvářejí unikátní místo pro kulturní a společenské akce. Zajímavé a turisticky atraktivní jsou všechny nově vzniklé expozice. Ve Dvoraně se nacházejí výstavy o historii zámku, expozice v sala terreně mapuje rudné dolování v Krušných horách a v podkroví se mohou návštěvníci seznámit s exponáty souvisejícími s rodem hrabat Šliků a jejich působením v regionu. K nejzajímavějším patří Šlikovská kazeta, kterou zdobí 44 mincí – jáchymovské a plánské tolary a na víku krušnohorské medaile z jáchymovské mincovny. Jde o dílo evropského významu, které bylo prohlášeno kulturní památkou a v současnosti je již majetkem státu.
Nach der Sanierung, die 26 Monate dauerte und Gesamtkosten von 177 Millionen Kronen in Anspruch nahm, übersiedelte im August 2014 das Stadtamt von Ostrov in das Schloss. Das überdachte Atrium des rekonstruierten Schlosses („Dvorana“) ist ein moderner Raum, in welchem die historische und die moderne Architektur einen einzigartigen Ort für die kulturelle und gesellschaftliche Veranstaltungen darstellen. Interessant und touristisch attraktiv sind alle im Schloss neu eingerichteten Ausstellungen. In der Halle befinden sich Ausstellungen zur Geschichte des Schlosses, in der Sala terrena ist eine Ausstellung zum Erzbergbau im Erzgebirge zu sehen und im Dachausbau können sich die Besucher Exponate im Zusammenhang mit dem Geschlecht der Grafen von Schlick und seinem Wirken ansehen. Zu den interessantesten Exponaten gehört der Kassette der Schlicks, der mit 44 Münzen - den Joachimstalern, den Blansker Talern - und auf dem Deckel mit den Erzgebirgischen Medaillen aus der Joachimstaler Münzanstalt verziert ist. Es handelt sich um ein Werk von europäischer Bedeutung, das zum Kulturdenkmal erklärt wurde und sich derzeit bereits in staatlichem Besitz befindet.
Cache:
STAGE 1:
N 50°18.165, E 12°56.463
2014, 1949, 18B1, 18C3, 1895, 194A
STAGE 2:
N 50°18.197, E 12°56.434
199D
FINAL:
N 50°18. ADC, E 12°56. ACB
Pozor, mudlové!! / Achtung, Muggel!!
Zdroje:
• publikace „Průvodce zámkem v Ostrově“, autoři Mgr. Lubomír Zeman, Mgr. Miluše Kobesová, vydalo Město Ostrov, 2015
• turistický leták „Zámek Ostrov“, Mgr. Miluše Kobesová, vydalo Město Ostrov, 2015
• Šlikovská stříbrná kazeta je národní kulturní památkou (mobiliární fond Státního zámku Náchod),
• fotografie: fotobanka Města Ostrov, Mgr. Lubomír Zeman, Bořivoj Hořínek, Petr Lněnička, fotoarchiv ORÚP MěÚ Ostrov, bohatý a lety nabobtnalý archiv ownera,
• není-li níže či výše uvedeno jinak, reprodukce fotografií, obrázků, koláží a reprodukcí byly pořízeny prostřednictvím internetu z veřejně dostupných zdrojů,
• „Šlikovská stříbrná kazeta“ (reprodukce fotografie): v listingu keše do dnešního dne (tj. do 07/08/2019) figurovala má soukromá fotografie, kterou jsem v rámci pracovních povinností zaměstnance MěÚ Ostrov pořídil na radu kurátorky expozice tak, aby bylo zřejmé, že jde o fotku z výstavy (rozuměj: focenou relativně z větší dálky, přes krycí kvádrové sklo a pouze jako součást interiéru místnosti). Tak se i stalo: tři roky tu v listingu nepovšimnuta visela, fotil jsem ji tehdy od pasu mobilem. Ve zdrojích listingu bylo po celou dobu uvedeno, že tato národní kulturní památka je součástí mobiliárního fondu Státního zámku Náchod. Po více než třech letech fungování keše jsem však byl dnes (logicky) vyděšenými zástupci města požádán, abych se vypořádal s právními protesty kurátorky expozice: že prý fotku národní kulturní památky jsem dal na web GC bez jejího souhlasu či souhlasu NPÚ, a že je připravena dát podnět ke správnímu řízení, ve kterém mi hrozí pokuta do výše 50 tisíc korun za zneužití autorských (?) práv. Inu, zalekl jsem se. Jak jinak. Ale řešení se nakonec našlo. Bylo mi doporučeno, abych původní mou fotku nahradil „jakoukoliv jinou fotografií, dostupnou z veřejných zdrojů“. Vězte tedy, že aktuální foto šlikovské kazety v listingu je reprodukcí, staženou z bezbřehých vod celosvětové sítě. Tumáte, kačeříci. IMHO je tahle fotka paradoxně lepší, než ta má původní, užijte si ji… Povinně uvádím zdroj, takže tato nová fotka je odtud: https://karlovarsky.denik.cz/galerie/pamatky.html?photo=2 .
• V téže souvislosti jsem byl kurátorkou výstavy upozorněn na obdobný problém, tentokráte týkající se autorských práv pana Mgr. Lubomíra Zemana ohledně kolorovaných kreseb šlikovského zámku (viz pozadí listingu), erbů (ve střední části listingu) a i části textů, jichž je autorem. Ano, čerpal jsem z publikace, půjčené v knihovně a naivně jsem si myslel, že uvedením zdroje je vše v pořádku. Omyl. Byť nekomerčně, používám prý cizí duševní vlastnictví bez souhlasu autora. Takže si na to, milí owneři, dejte bacha. Strašně rád ale současně tímto sděluji, že jediným dvouminutovým telefonátem s Mgr. Zemanem jsem zjistil, že ten pán není „lejstry utlučeným byrokratem“ a že mi, se smíchem takřka hurónským, souhlas s užitím jeho duševního vlastnictví pro listing na portálu GC dodatečně dal. Inu, ten člověk nejspíš má hlavu tam, kde ji má mít. (Moc děkuji, pane Zemane, je mi za těch osm let spolupráce na ostrovském zámku doopravdy ctí.)
• PS: Zaslechl jsem ještě zvěst o rozhořčených debatách na téma, zda se v listingu náhodou chybně nepoužívám termín „Šlikové“ místo správného „Schlickové“. Je-li tato úvaha opravdu na denním talíři našich krušnohorských večeří, místopřísežně prohlašuji, že pokud mi tenhle pseudoproblém v souvislosti s listingem někdo plácne přes nos a bude mě nutit to změnit, poženu jej bičem až do horoucích prdelí - a třeba až někam ke Štráásburgu. Páč co je moc, to je „zu viel“. Howgh.
• Jako owner textu (listingu) této cache predikuji, že jsem nejspíš neuvedl autory všech v textu použitých informací, citací, slovních obratů, reprodukcí či fotografií. Ale pokud se tak stalo, stalo se tak nevědomky a neúmyslně. Prohlašuji, že jsem veškeré zde uvedené informace užil v dobré víře a ve snaze zvednout lidi od počítačů či televizí, ukázat jim nááádherné město Ostrov, a že jsem připraven jména autorů děl či myšlenek doplnit či citovat na základě jakéhokoliv podnětu. Pokud tedy, vážené instituce, shledáte na uvedeném textu cokoliv, co by zavánělo hrubým porušením čehokoliv, prosím napište mi na e-mail: daveedek-geo@seznam.cz. Děkuji.
