Malé Kyšice jsou obec ve Středočeském kraji, 3 km jihozápadně od Unhoště v okrese Kladno. Katastrální území obce má rozlohu 418,80 ha. V obci je evidováno 328 stálých obyvatel. Nachází se zde 29 ulic, 155 domů a 158 bytů. V okolí obce, v převážné většině zalesněného malokyšického katastrálního území, se nacházejí rozsáhlé chatové osady. Je zde 278 chat.
Obec sousedí na západě s k. ú. obce Bratronice, na severu s k. ú. obce Horní Bezděkov, na východě s k. ú. města Unhošť a na jihu s k. ú. obce Chyňava. Obec Malé Kyšice je vklíněna do samého okraje křivoklátských lesů. Leží v nadmořské výšce 370 m n. m. Nejvyšším přírodním bodem na katastru obce je vrchol Vysokého vrchu – 486 m n. m., což je i nejvyšší přírodní bod v okrese Kladno. Koryto potoku Loděnice (Kačáku) v místní části Poteplí má naměřenu nadmořskou výšku 348 m n. m.
Do roku 1923 byly Malé Kyšice jednou z částí obce Horní Bezděkov. V tomto roce zde bylo evidováno 247 obyvatel. Nacházely se tu tyto živnosti a obchody: 2 obchody s dřívím, 4 hostince, 2 mlýny, obuvník, 2 obchody se smíšeným zbožím a trafika. K osamostatnění obcí došlo rozhodnutím ministerstva vnitra z 10. listopadu 1923, kdy vznikly tři samostatné obce – Horní Bezděkov, Dolní Bezděkov a Malé Kyšice.
V letech 1986-90 byla obec jednou z částí města Unhoště. Na základě žádosti malokyšických občanů schválilo zasedání Okresního národního výboru Kladno v červnu 1990 odpojení obce. Od té doby je obec opět samostatná.
Kaplička na návsi
Nachází se ve středu obce, před budovou obecního úřadu.
Na oslavu zrušení roboty si Malokyšičští postavili (1848) na návsi zděnou kapličku se zavěšeným zvonem, která nahradila dřevěnou, ztrouchnivělou zvonici. Stavba se stala příčinou sporu dvou majetných sousedů – Matěje Šefčíka a Dominika Šímy. Jednalo se o spor, jakým směrem bude stát čelní strana nového božího stánku. Poraženého Matěje Šefčíka ještě dnes připomíná železný kříž s ukřižovaným Kristem, zasazený do zděného podstavce před vchodem do kapličky a otočený čelní stranou ke stavení, ve kterém žil. Do podstavce je vezděná železná deska s nápisem:
„Přišel člowěk na swět, aby hledal to, co zahynulo. Postavil Matěg Šefčík roku 1849”.
Pomník malokyšických občanů – obětí I. světové války
Pomník byl postaven členy místního Sboru dobrovolných hasičů a odhalen v roce 1924. V roce 2009 zastupitelé obce rozhodli na pomník umístit pamětní desku, která připomíná pobyt italských vysídlenců (z jižních Tyrol) v obci v období let 1915-1919.
Významné osobnosti spojené s Malými Kyšicemi
V Malých Kyšicích se dne 8.2.1932 narodil hudebník a dirigent Národního divadla Josef Chaloupka. V roce 1984 byl jmenován zasloužilým členem Národního divadla, zemřel 2.6.2003.
V obci také žil a dne 28.9.1976 zde zemřel hudební skladatel Miloš Sokola (nar. 1913 v Bučovicích na Moravě), autor vynikající Variační symfonie a člen orchestru Národního divadla (1942-1973).
Znak a vlajka obce
Heraldické symboly obce navržené v roce 1995 obecním kronikářem Mgr. Miroslavem Oliveriusem schválilo zastupitelstvo 9. dubna následujícího roku. Předseda oficiálně rozhodl o udělení znaku a praporu Malým Kyšicím 7. května 1997.
V zeleném štítu je polovina jelena se zlatou zbrojí a jazykem. Ve zlaté patě štítu stojí tři černé milíře v podobě trojvrší, připomínající zakladatele obce – uhlíře. Znamení jelena bylo odvozeno ze znaku nedalekého města Unhoště a současně s převažující zelenou barvou vyjadřuje polohu Malých Kyšic na okraji rozlehlých lesů Chráněné krajinné oblasti Křivoklátsko. Autorem grafické podoby znaku je Lubomír Zeman.
List praporu tvoří dva vodorovné pruhy – zelený a zlatý (žlutý) v poměru 2:1. Poměr výšky a délky listu je 2:3. Barvy praporu vycházejí z barev znaku obce s tím, že zákonitě převažuje barva v poli štítu (zelená) nad barvou v patě štítu (zlatá).
Historie
První písemná zmínka o obci pochází z roku 1316. V minulosti patřila převážná většina dnešního katastrálního území obce Malé Kyšice ke Křivoklátskému panství, jehož centrum bylo od nepaměti soustředěno na královský hrádek, později hrad, Křivoklát. Spolu s tím, jak hrad měnil majitele, měnily je lesy z blízkého i vzdálenějšího okolí.
Starší dějiny obce jsou zahaleny tajemstvím, oporou jsou lidová vyprávění, předávaná z pokolení na pokolení. Když je porovnáme s archivními zápisy, dobereme se k následující rekonstrukci raných dějin obce. V době, kdy Křivoklátské panství bylo zastaveno (1658) Františku Adolfu Schwarzenberkovi, přihnala se (pravděpodobně v roce 1680) vichřice, jež zpustošila okolní bohaté a husté lesy. Lidé, přivedení ke zpracování kalamity, pocházeli ze Sýkořice a z Nezabudic. Po několika desetiletích byla pohroma primitivními prostředky zdolána, a to i za ztížených podmínek, kdy zporážené kmeny stromů často napadl kůrovec. Dřevorubci a uhlíři založili v okolí (dnes již zavezeného) rybníčku na pozdější malokyšické návsi osadu. Stálo zde několik malých chaloupek, postavených z otesaných kmenů, slepených hlínou. A snad právě proto se v lidové mluvě Unhošťska dochovalo pro Malé Kyšice dodnes pojmenování „Kyšické Chaloupky“ nebo „Na Chaloupkách“. Dříví se pálilo v milířích, získané dřevěné uhlí bylo potřebné pro hutnictví a slévárenství. Vždyť pece na výrobu železa ve zdejším kraji známe již z dob Keltů. A tak pořád stavěli uhlíři dříví do pyramid, pohazovali je hlínou, zapalovali a znovu a znovu stoupal zvolna nad lesy těžký šedomodrý dým. Nad Vysokým vrchem se ustavičně objevovala kouřová clona a prostý lid ze vzdálenějšího okolí z toho usuzoval, že jde o doutnající sopku. Obdobné domněnky podporovali později i formani přijíždějící z těchto míst. Přírodní kalamita ve zdejších lesích byla zlikvidována a život běžel dál. Dřevorubci i uhlíři se zde usadili na stálo.
Právě konkurence kamenného uhlí, dokonce i koksu, později udělala tečku za uhlířským fortelem a za uhlířinou vůbec. Objev černého uhlí na Kladensku umožnil i nové pracovní příležitosti malokyšickým usedlíkům. Za každého počasí chodili denně čtrnáct kilometrů na šachty a po těžké práci stejně kilometrů zpět z Kübecku, Engerthu nebo dokonce z „Ronnovky“, která se vypínala nad bývalou obcí Hnidousy (dnes Švermov – část města Kladna). Jízdní kola začali používat mnohem později.
Přestože většinu jejich času pohlcovala práce, dokázali si život zpestřit. Na přelomu dvacátého století existovala v Malých Kyšicích ochotnická společnost, v druhé polovině roku 1910 vznikla Čtenářsko-hospodářská beseda. Kupovala knihy, odebírala časopisy, existoval při ní dramatický odbor, který nacvičoval a hrál divadelní hry. Beseda se rozpadla v roce 1926. Významnou roli míval v obci Sbor dobrovolných hasičů, který byl v Malých Kyšicích zřízen výnosem místodržitelství v květnu 1903. Fyzickou zdatnost si občané udržovali a v tělocviku se zdokonalovali ve dvou tělocvičných jednotách. Od května 1919 podchytila sportovní život Dělnická tělocvičná jednota (DTJ) Malé Kyšice (zanikla v říjnu 1935). Druhou tělocvičnou jednotou byl Sokol, od července 1919. Sokol v Malých Kyšicích zanikl stejně jako v okolních obcích v době okupace, pravděpodobně v říjnu 1941.
V osmnáctém, ale ještě i v devatenáctém století byly Malé Kyšice označovány za samotu. V dnešní době je v obci vybudována kompletní kanalizační síť s čistící stanicí odpadních vod a do většiny domácností je zaveden vodovod a plyn.
www.malekysice.cz
