Hraniční znamení - Tři smrky
V dávných dobách, kdy se ustanovovaly hranice zemí nebo panství, sloužily významné vysoké a tlusté stromy jako hraniční body. Pro tento účel se na takovýchto stromech vysekávaly zářezy a jiné značky. Také bývalé Tři smrky sloužily na označení hranic. Bylo jimi označeno místo styku tří katastrů – Odry, Dobešov a Veselí. Mnohdy takovéto body posloužily pro orientaci nebo pro ukrytí nějakého pokladu. Poslyšte proto jednu historku.
To vám byl v Odrách jeden kovář. Bydlel na dnešní Hranické ulici č. p. 132 a jmenoval se Rabel. Jeho dům stával zhruba naproti přes cestu v úrovni domu rodiny Wunschových. Po druhé světové válce dostal kovářský mistr Rabel na výchovu několik nových učňů, aby Odrám zůstalo po odsunu němců několik dobrých kovářů. Vždy svěřené chlapce svědomitě učil a co víc, ve chvílích odpočinku jim vyprávěl staré báchorky a pověsti mající vztah k městu a okolí.
Jedna z pověstí se váže k období po Bílé hoře. Tenkrát museli všichni protestantsky smýšlející obyvatelé opustit Moravu a Slezsko. Majetek jako hrady, zámky, domy a polnosti jim byly konfiskovány. Ostatní věci, které si dotčení nemohli vzít sebou na vůz, byly také zabaveny. Proto si nejcennější věci brali sebou. Na to však za hranicemi země čekaly loupeživé bandy a poslední majetek jim byl většinou uloupen. Z toho důvodu se protestanti soustřeďovali do velkých skupin, aby se cestou do Polska a Německa mohli bránit. Našli se však mnozí takoví, kteří větší peníze a cennosti společně zakopali na hranicích u významných orientačních bodů. Takovými byly například staré, obzvláště vzrostlé stromy.
Jedna velká skupina vystěhovalců se tenkrát sešla na Dobešovském kopci. Zde u velikého stromu uskutečnili poslední bohoslužbu ve své domovině a pak začali hloubit hlubokou jámu. Do ní pak uložili velkou truhlici s penězi a cennostmi z drahých kovů a kamenů. Na truhlici položili velký popravčí meč, jako symbol odplaty za krutou daň po Bílé hoře. Po tomto tajném obřadu lidé odešli do vyhnanství. Jejich poklad však již nikdy nespatřil světlo světa. Nikdo z nich se do původní domoviny nevrátil. Až za nějakých sto až sto padesát let se navrátilo několik rodin z Lužického Srbska. Historku o ukrytém pokladu dobře znali. Krajina se však natolik změnila, že poklad nebylo podle starých údajů možno najít. A tak tento poklad čeká dál na své objevení.
Tento příběh kovářští učni dobře se zaujetím poslouchali. Jeden z učňů touto pověsti doslova přišel o rozum. Umanul si, že poklad najde a vykope. Pro tento účel si zhotovil malý krumpáč a lopatu. S těmito nástroji pak chodil po lesích a kopal a kopal. Dokonce když už byl velmi starý dědeček, jezdil do lesa na kole s krumpáčem a lopatkou pověšenou na štangli.
Jako malý chlapec jsem ho několikrát viděl v lese s kolem. Vždy však místa hledání tajil a nikomu neřekl, kde právě kope. Asi ten poklad také nikdy nenašel, protože zemřel jako chuďas.
Příběh napsal Květoslav Wiltsch dle vyprávění oderského kováře Vojtěcha Zdražila, který byl jedním z učňů kovářského mistra Rabela.
V obci Veselí se dochovala mezi lidmi údajně nejpravdivější informace o Třech smrcích. Na místech kde stávaly dnes již uřezané Tři smrky, mají být hroby švédských vojáků, padlých v období třicetileté války. Tři smrky již dnes neexistují, protože byly pokáceny v důsledku kůrovcovité kalamity, vyvolané nastupujícími klimatickými změnami. První ze Tří smrků byl pokácen dřevorubcem Jaroslavem Reptou z Veselí v roce 1988 a na pařezu bylo možno napočítat 127 letokruhů. Zbývající dva pak byly pokáceny 23. 11. 1994. Kácení prováděli dřevorubci Ladislav Kořenek a Luboš Minařík, za asistence kočího Šrámka, hajného Františka Eliáše a Ing. Jiřího Rypara. Větší ze smrků byl vysoký 39,84 m, obvod kmene 261 cm, počet letokruhů 152, kubatura5,71 m/3. Menší měl 37,85 m, obvod 205 cm, 125 letokruhů, kubaturu 4,45m/3. O rok později za ně byla vysazena náhrada. Místo smrků stepilých však byly vysázeny smrky pichlavé, které mají větší odolnost vůči klimatickým změnám.
Květoslav Wiltsch, Historicko-Vlastivědný spolek v Odrách