První vlak na prusko-rakouskou železniční spojku sice vyjel 1. 9. 1848, ale své pasažéry dovezl pouze k Odře. Zde museli cestující z vlaku vystoupit a na přichystaných pramicích se dostat na protější břeh řeky, kde nasedli do druhého vlaku a jím pokračovali ve své cestě. Toto velmi nespolehlivé spojení, které záviselo na přízní a nepřízná počasí, zde existovalo do 3. 9. 1849, kdy byl na náklady obou drah přes hraniční řeku zprovozněn nové postavený dřevěný železniční most.
Železniční pruský oddíl ale nečekaně pronikl 23. 6. 1866 o síle pouhých 60 mužů vlakem na bohumínské nádraží. Vypukla prusko-rakouská válka a oddíl zcela zničili drážní zařízení. Z obavy před případným bočním napadením tzv. severní rakouské armády polního zbrojmistra Ludvíka Augusta von Benedeka vyhodili do povětří také hraniční dřevěný železniční most přes řeku Odru.
Již koncem 19. století se ukázalo, že čtyři dřevěná mostní pole jednokolejového hraničního železničního mostu, nacházející se nad řekou a navíc podepřená třemi pilíři zapuštěnými přímo do koryta řeky, nejsou kvůli často zvýšené hladině Odry příliš bezpečná. Na základě doporučení bylo na jaře 1900 vedle těchto čtyř polí na náklady Severní dráhy císaře Ferdinanda postaveno dřevěné lešení. Na něm asi čtyřicet dělníku začalo pozvolna nýtovat nový mostní oblouk o délce 76 a šířce 12 metrů, který by překlenul řeku, aniž by musel být podpírán pilíři umístěnými v jejím korytě.
14. 10. 1900 rozebírali dělnici v přítomnosti velkého množství lidí čtyři pole stávajícího železničního mostu. Pole nahradila právě dokončená železná konstrukce nového mostního oblouku. Ten ale již podpíraly dva nové kamenné pilíře.
„Ihned po usazení nového železného mostního oblouku proběhla zkouška jeho nosnosti. Na novou část mostu vjely současně tři lokomotivy s plně naloženými tendry a šest vagonů s uhlím. Prohnutí činilo pouhých 28 milimetrů.“
Počátkem 20. Století vzrůstaly požadavky na přepravu na tzv. prusko-rakouské železniční spojce do té míry, že její objem byl záhy limitován propustností tratě. Přes hraniční železniční most bylo v té době vypravováno v obou směrech denně zhruba 78 vlaků, přepravujících zejména do rakousko-uherské monarchie černé uhlí. Z toho důvodu byl v tomto úseku v letech 1908 až 1909 nejen modernizace stávající železniční svršek, ale došlo také k výstavbě druhé koleje.
Oba hraniční železniční mosty zničili vojáci polské armády 1. 9. 1939, když ustupovali před nacistickými vojsky. Provizorně byla již 10. 9. 1939 zprovozněna alespoň jedna kolej. Oba železniční mosty, které během války zažily intenzivní válečný provoz, byly do původní podoby obnoveny až v březnu 1940.
„1. 5. 1945 ve dvě hodiny otřásl městem již druhý ohromný výbuch. Ustupující vojáci německé nacistické armády se loučili s naším městem tím, že „vyhodili“ do vzduchu hraniční železniční most přes řeku Odru.“
Stavba dvou současných hraničních železničních mostů. Které nahradily provizorium z roku 1953, proběhla 1955 až 1956. Naposledy došlo k přerušení dopravy přes most 7. 7. 1997 ve 12:45 hodin, kdy v Odře kulminovala stoletá voda. Vodní živel v těchto dnech zcela zničil pilíř č. 2 na české straně a pilíře č. 7 a 8 na polské straně.
Zdroj: TEISTER, Jan František a Zdeněk VESELÝ. Od Bogunu k Bohumínu: historický průvodce městem. Vydání: druhé. Havířov: in-PRESS CZ, s.r.o., 2016. ISBN 978-80-905178-6-8.