Narodil se 10. února 1914 ve Dnešicích, od 6. let žil v Praze Bohnicích, kde vychodil obecnou školu. V roce 1929 ho přijali do Odborné pokračovací školy pro učně elektrotechnické při II. Státní průmyslové škole na Smíchově na obor jemný mechanik a elektromechanik. Chtěl ale létat a proto začal chodit do Aeroklubu vysokoškolského sportu v Letňanech, kdepracoval jako letecký mechanik. Sám si zaplatil kurs pilota motorových letadel. v roce 1933 získal diplom pilota turistických letadel. Byl tak dobrý, že se stal dokonce učitelem létání, učil létat i své budoucí protivníky z Luftwaffe.
Václavova cesta ke kariéře vojenského pilota byla komplikovaná. 1. října 1935 narukoval na základní vojenskou službu do Piešťan, ale po pěchotním výcviku a složení přísahy byl poslán do kurzu na 1. pomocného leteckého mechanika. Po návratu do Piešťan byl přeložen do Kbel k 61. letce Leteckého pluku T. G. Masaryka. K 1. červenci 1936 dostal Venda mimořádně odklad prezenční služby kvůli jeho nástupu do Školy pro odborný dorost letectva v Prostějově. Tu ukončil 31. března 1937. V prezenční službě svobodník Václav Jícha pokračoval hned po škole, kdy nastoupil do Kbel už jako pilot 43. letky 1. Leteckého pluku TGM. Základní prezenční službu ukončil a pokračoval v armádě jako délesloužící poddůstojník u 34. letky. Po přestěhování 34. letky do Hradce Králové požádal jeho velitel nadporučík František Novák o přeložení do Prahy za rodinou. Sem do Kbel si vyžádal z Hradce i Václava Jíchu, protože rozeznal jeho pilotní umění. Od 1. května 1938 povýšený četař Jícha byl „Králem vzduchu“ zařazen do jeho akrobatické devítky létající na dvouplošnících Ba – 122. Do okupace zbytku Čech a Moravy Wehrmachtem 15, března 1939 měl ve svém zápisníku 2802 vzletů trvajících 538 hod.
3. září 1939 vyhlásila Francie Německu válku a její vláda začala plnit svůj slib. Čs. letci mohli opustit Cizineckou legii a na letištích francouzského letectva se začali přeškolovat na jeho letouny. Na prvních dvou základnách Václav pilotoval stroje ještě z první světové války, až na třetí – v Oranu La-Senia „moderní“ Morane Saulnier MS 406 se slabým motorem. Bohužel ten byl nejrozšířenější stíhačkou francouzského letectva a přitom zdaleka nejhorší ve srovnání s Blochy MB 152, Dewoitinami D 520 i americkými Curtissy H-75. 13. prosince byl Caporal-Václav Jícha přidělen k nově zformované Group de Chasse I/6 a už 15. odplul z Oranu do Marseille. GCI/6 byla nasazena do akce až 8. března 1940. Z letiště Chiessy asi 25 km od švýcarské hranice měla napadat průzkumné bombardéry Luftwaffe. Morany ale ani nestačily vystoupat k Dornierům 17P včas, když ty už se po fotografování cílů vracely zpět. Technická zaostalost Moranů se plně projevila po desátém květnu, kdy Luftwaffe napadla Holandsko, Belgii a Francii. Jen uposlechnutí rady Stanislava Fejfara, aby čs. piloti GCI/6 nelétali osamoceně, zabránilo vyšším ztrátám mezi našimi u této jednotky. A navíc po německém průlomu u Ameins francouzské velení rozhodlo 4. června 1940 dvakrát denně posílat MS 406 vyzbrojené kanónem ráže 20 mm ostřelovat německé tanky. Před německým postupem přelétala na jih také GCI/6 a 19. června u ní v Bergeracu čs. piloti ukončili svou činnost. Václav Jícha u ní nalétal 70 hodin, 20. května sestřelil Me 109E, 5. června Henschel 123 a mezi tím další dvě letadla ve spolupráci. Nejvíce padlých čs. letců bylo právě u GCI/6.
26. 7. byl Václav Jícha přijat do Dobrovolných záloh Královského vojenského letectva v hodnosti vojín. Šestého srpna byl povýšen na seržanta a s dalšími 23 čs. piloty odletěl pěti Ansony na základnu čs. 310. stíhací perutě do Duxfordu. Zde nebyl k výcviku čs. pilotů letadla ani čas. Proto byl Venda a dalších dvacet poslán k 6. operační výcvikové jednotce do Sutton Bridge. Od 15. 8. do 7. 9. zde Václav létal nejen na Hurricanu Mk IA. Už desátého září se hlásil u A letky 1. britské stíhací perutě ve Witteringu. U ní sestřelil ve spolupráci dva bombardéry - 29. 10 Dornier 17Z a hned 30. Junkers 88A-1. Dne 17. listopadu byl Václav Jícha převelen k britské 17. peruti. 1. března 1941 byl povýšen na rotmistra F/Sgt a už 29. dubna do nejnižší důstojnické hodnosti poddůstojníka. Proto byl převelen k právě se formující 313. peruti na letiště Catterick. Ta jako první čs. peruť dostala Spitfiry Mk I. Díky zkušenostem čs. pilotů byla 313 prohlášena za operační a proto se 25. srpna se 313. přezbrojila na Spitfiry Mk II a hned 26. se přestěhovala z Leconfieldu do Portreath u Falmouth, kde byla podřízena 10. Velitelství stíhacího letectva. 23. října se začala 313. přezbrojovat na Spitfiry V.
Čs. 313. peruť byla 11. 12. 1941 přeložena k Hornchurchskému Wingu pod 10. Stíhací velitelství a tam měl více příležitostí se s nimi utkat. Často byl v akci dvakrát denně a těšil se, že zde bude 313 brzy přezbrojena na Spitfiry IX konečně rovnocenné Fockewulfům 190. Místo toho se 313. dne 7. června 1942 přestěhovala, aby společně s 310. a 312. utvořila Československý stíhací Wing. Protože Vendův Zápisník letů musel být odeslán do RAF depozitáře, nevíme, kdy přesně ukončil operační turnus. Po něm měl celkem sedm potvrzených sestřelů, z toho 4 ve spolupráci.
Dále byl přidělen k opravárenským dílnám do Cosfordu jako zalétávací pilot. 23. října si odtud F/O Jícha odskočil do Churchstantonu, kde byl dekorován záslužným leteckým křížem DFC. 28. 10. 1942 byl povýšen do čs. hodnosti poručík. U MU 9 v Cosfordu zalétával letadla po opravě. Kde přezkoušel úplně 576 a částečně 178 Spitfirů. Nalétal na nich 482 hodin 54 minut. Při letech zjištoval příčiny vysazování motorů,přičemž absolvoval patnáct nouzových přistání a devětkrát přistál bez podvozku.V květnu 1944 musel odejít. 17. 5. se Václav hlásil v Čs. depu RAF Cosford.
1. února 1945 letěl Venda v dopravním Ansonu z Kinloss na jih. Kvůli sněhové bouři ztratil pilot stroje orientaci a mezi Edinburghem a Berwickem narazil do kopce Turf Law. Při nárazu letadla do kopce byl Venda pouze zraněn, ale umrzl a záchranný tým se k němu nedostal včas. Václav Jícha byl pohřben 10. února na římsko-katolickém hřbitově v Haddingtonu.
Po změně politického systému a v rámci srovnání bojových zásluh bez ohledu na bojovou frontu a politickou příslušnost ve II. světové válce byl 1. června 1991 v rámci polistopadové generální rehabilitace československých letců mimořádně povýšen na plukovníka in memoriam. Nezapomněla na něj ani rodná obec. Dům, ve kterém se narodil, zdobí pamětní deska, jeho jméno je vyryto na pomníku obětí obou světových válek spolu se jmény dalších padlých občanů.
Vyznamenání Václava Jíchy
anglická – DFC – Distinguished Flying Cross - záslužný letecký kříž, AFC - Air Force Cross - Kříž letectva (in memoriam)
britská kampaňová vyznamenání - The 1939-1945 Star with Battle of Britain Caps, Air Crew Europe Star, Defence Medal, War Medal
francouzské Croix de Guerre – Francouzský válečný kříž
československá 4 x Československý válečný kříž, 2 x československá medaile za chrabrost, československá medaile za zásluhy I. stupně, pamětní medaile čs. zahraniční armády se štítky F a VB, písemná pochvala Inspektorátu Čs. letectva za vynikající výkon zkušebního pilota. e=" />
!!! Prosím vracejte keš zpátky šetrně k přírodě !!!